Petržela měl na noze dva góly. Prohru beru na sebe, kál se

K jedné z klíčových situací došlo už v sedmnácté minutě utkání. Bakoš na půlící čáře vypíchl míč Thiagovi, Petržela unikl Piquému a pelášil sám na bránu. Sám utíkal skoro 40 metrů, před ním už zbýval jen Valdés. Jenže na rozdíl od sóla proti Hradci trefil jen nohy gólmana Barcelony.

"Chtěl jsem gólmana obstřelit. Bohužel jsem ho obstřelil málo, Valdés celou dobu dobře stál, nešel na zem, vytěsnil mi prostory. Zakončil jsem to špatně," litoval Petržela.

Přitom měl na zakončení spoustu času, obránci Barcelony na něj příliš nedotírali. "Neměl jsem před sebou nikoho, přemýšlel jsem relativně dlouhou dobu. Honilo se mi v hlavě spoustu řešení, jak to zakončit. Bohužel jsem zvolil špatné řešení," sypal si popel na hlavu.

Kdyby rychlonohý záložník dostal Plzeň do vedení, zápas by se mohl vyvíjet úplně jinak. "Prohru beru na sebe, jednoznačně. kdybych dal gól na 1:0, nechci říct, že bychom vyhráli, ale určitě by se zápas pro nás vyvíjel trošku jinak," uznal smutný hrdina úterního večera.

Pár minut po jeho tutovce totiž přišla penalta na Messiho, červená pro Čišovského a začátek konce plzeňských nadějí. "Číša tam šel na dlouhou nohu do skluzu, nebyl tam balon, Messi spadl. Penalta dejme tomu, ale červená byla hodně přísná," vyjádřil se osmadvacetiletý hráč k dalšímu rozhodujícímu momentu zápasu.

Petržela měl ještě jednu možnost v druhém poločase, bohužel pálil z voleje do boční sítě. "Dostal jsem od Limby hezký centr na zadní tyčku, celou dobu jsem měl v hlavě, že to dám křížem na zadní. Ale pak jsem věděl, jak se vrací obránci, řekl jsem si, že to asi těžko projde. Chtěl jsem to vyřešit na přední tyč a nakonec to trefil do boční sítě," okomentoval svou druhou tutovku.

Fotbalová štěstěna bývá vrtkavá. Petržela mohl dopadnout jako Horst Siegl, který na jaře v roce 1991 utkání s Barcelonou jedinou brankou rozhodl. Místo oslavovaného střelce je z něj nakonec nešťastník zápasu, ze kterého si Barcelona veze domů čtyřbrankové vítězství.