Liberecký hrdina Bičík: Přehrávali nás, zlomili jsme to silou vůle

Bylo to však s velkým štěstím. Souhlasíte?
„Nedařilo se nám vůbec nic, čím jsme v minulém ročníku vynikali. Chceme hrát to, co jsme hráli v mistrovské sezoně, ale nejde nám to. Snažili jsme se to zlomit silou vůle, ale stejně nás přehrávali a vůbec nám to nešlo. Měli jsme opravdu kliku.“

Trpěl jste v brance?
„Trpěl, navíc jsem od nich ještě dost pokopaný. Dupli mi na nohu, zuli kopačky... Každý souboj a každá standardka opět bolela.“

Jak vám bylo při jasných šancích soupeře?
„Štěstí musíte jít naproti, ale zároveň pro to musíte něco udělat. Když pro to nic neuděláte a jen risknete stranu, tak většinou dostanete gól. Snažíte se zmenšit úhel, chytit to a doufat, že se to povede.“ (usměje se)

Připravoval jste se už na penalty?
„Vůbec! To by byl zase začátek nějakého průseru, kdybych přemýšlet, co bude za pět minut. Snažil jsem se koncentrovat a doufat, že to dáme dříve a na penalty nedojde.“

Blažkův gól byl vysvobozením, že?
„Vůbec jsem ho neviděl, jen nějakou trmu vrmu na druhé straně hřiště a pak míč v bráně. Viděl jsem, jak za mnou běží dědek Pady (Tomáš Janů), šel jsem mu naproti a chytal jsem ho, aby nespadl...“

Jak důležité je toto vítězství pro Liberec?
„Hrozně důležité! I kdybychom vypadli s Kluží, se kterou nyní budeme hrát, tak ještě máme šanci hrát Evropskou ligu. Čekají nás ještě minimálmě čtyři zápasy. Potřebovali jsme to, aby se nám zvedlo sebevědomí. I když to opět nebylo ono.“

Bylo vám hodně úzko?
„V bráně na to nemáte čas myslet, jestli vám je úzko nebo ne. Posléze, když si poté vyhodnotíte, jaké měli šance, tak uznávám, že jsme měli párkrát opravdu kliku. Ale opakuji, že štěstí musíte jít naproti.“