15 let od zázraku v LM. Šmicer o zlomu i euforii: Liverpool byl jako Češi! | iSport.cz
25. května 2020 • 11:25

15 let od zázraku v LM. Šmicer o zlomu i euforii: Liverpool byl jako Češi!

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
iSport podcast: Je Hoftych kouč pro velký klub? Bude Liberec ještě silnější než letos?
Všech 68 gólů Plzně. Připomeňte si, jak pálili Krmenčík nebo Beauguel
VŠECHNA VIDEA ZDE

S AC Milán prohrávali 0:3, v istanbulské noci se rozplýval sen o triumfu v Lize mistrů. Jenže o poločase přišel do zničené liverpoolské kabiny trenér Rafael Benítez. Změnil rozestavení, Reds během šesti minut dorovnali účty a v penaltovém rozstřelu slavně zvítězili. Jedno z nejbláznivějších utkání fotbalové historie dnes slaví patnáctileté výročí. „Kdybych si měl vybrat jeden zápas kariéry, který bych chtěl ještě jednou zažít, tak rozhodně finále Ligy mistrů,“ bez rozmyslu říká Vladimír Šmicer, jeden z tehdejších velkých liverpoolských hrdinů.



V Liverpoolu končil. Měl sbaleno. Vladimíra Šmicera čekal poslední zápas za červené, finále Ligy mistrů proti AC Milán. Do boje naskočil po dvaceti minutách za zraněného Harryho Kewella a na neskutečném obratu měl zásadní podíl. Snižoval na 2:3 a v závěrečném bláznivém rozstřelu suverénně proměnil penaltu. „Byl jsem pěkně posranej. Teď už to můžu přiznat,“ chechtá se. Společně s ním slavil triumf i Milan Baroš.

Steven Gerrard po vítězném finále prohlásil, že se cítí být na vrcholu světa. Byl jste tam s ním?
„Určitě. Byl to takový dvojitý splněný sen, jelikož jsme vyhráli ze stavu 0:3. Byli jsme strašně šťastní. Zvednout nad hlavu trofej pro vítěze Ligy mistrů je neskutečný pocit, Liverpool měl vždycky dobrý tým, ale nikdy jsme nedoufali, že bychom vyhráli nejlepší klubovou soutěž.“

Účinkoval jste v mnoha dramatech, často jste v nich hrál zcela zásadní roli. Přesto, byl to tehdy o istanbulské noci nejbláznivější zápas vaší kariéry?
„Rozhodně. Mockrát se ti nepovede otočit zápas, ve kterém jsi tři góly dole. Jednou se nám to stalo s Basilejí v základní skupině Ligy mistrů. Potřebovali jsme vyhrát, ale po dvaceti minutách jsme prohrávali 0:3. Nakonec jsme to dotáhli na 3:3, ale stejně nám to nestačilo. S béčkem Slavie jsem vedl 3:0 v Příbrami, bylo dvacet minut do konce, přesto jsme prohráli 3:4. To jsem stál na druhé straně. Pak si vzpomínám na Holandsko na EURO 2004, kde jsme prohrávali 0:2 a vyhráli 3:2. Napadá mě ještě houpačka s Ruskem na mistrovství Evropy 1996, to byl možná ještě bláznivější zápas. Jenže tohle se stalo ve finále Champions League!“

Rozumím. To přebíjí vše.
„Přesně tak. Vybavuji si, jak jsme v prodloužení neměli už žádné síly a hrozně chtěli penalty. Přišlo mi, že jsme v pozici českého mančaftu. Hrajeme prodloužení, spíš to suneme do pokutových kopů, či nájezdů, protože si na ně věříme. Tenkrát jsme si věřili úplně stejně. I přesto, že anglické celky na penalty většinou dojedou. Naštěstí do rozstřelu nešel žádný Angličan, to byla klika.“ (směje se)

Vladimír Šmicer a Milan Baroš s pohárem pro vítěze Ligy mistrů, který získali s Liverpoolem
Vladimír Šmicer a Milan Baroš s pohárem pro vítěze Ligy mistrů, který získali s Liverpoolem

Čtvrtou penaltu jste proměnil vy sám. Suše. Elegantně. Gólman Dida letěl na druhou stranu. Co se v člověku odehrává v tak kritické chvíli kariéry?
„Byly to strašný nervy. Navíc jsem věděl, že to je můj poslední kop za Liverpool.“

Pravda. Končila vám smlouva a v létě jste odešel do Bordeaux.
„Přesně tak. Říkal jsem si: Když nedáš, lidi si to budou navždy pamatovat. Vezměte si, že by Liverpool rozstřel prohrál, já neproměnil a ještě z klubu odcházel… To by byl nejhorší možný scénář. Když jsem proměnil, vše ze mě spadlo. Než jsem na penaltu šel, byl jsem pěkně posranej. Teď už to můžu přiznat. Fakt jsem byl hrozně nervózní. Ve hře bylo šíleně moc.“

Před vámi ale John Arne Riise neproměnil. To na pohodě dvakrát nepřidá.
„Aspoň jsem se víc soustředil, třeba to tak bylo lepší.“

Vybavuji si scénu, jak míříte k pokutovému území. Ve tváři jste měl výraz, že vás nerozhodí ani zuřící tajfun. Je důležité v takové chvíli nasadit obličej pokerového hráče?
„V tu chvíli je každý nervózní. Nikdo není úplně v klidu, protože to prostě nejde. Kromě pár hráčů, kteří toho v hlavě moc nemají. (směje se) Ale jestli seš rozumnej normální člověk, nervy mít musíš. Později na záznamu jsem viděl, jak jdu na penaltu. Spíš než poker face bych svůj výraz popsal jako naprosté soustředění. Dopředu jsem si vybral, že penaltu kopnu doprava. Dokola jsem si opakoval: Prostě to tam utáhni a pak se děj vůle boží. Naštěstí Dida skákal furt doleva.“

Vraťme se hlouběji do děje. Prohráváte 0:3, AC Milán hraje fantastický fotbal, má i další šance. V takových případech se vypravují zkazky, jak se kapitán či jiný týmový lídr zvedl a proslovem vlil mužstvu energii do žil. Stalo se o poločase něco takového i v kabině Liverpoolu?
„Šli jsme do kabin, byli jsme smutní, nikdo nemluvil, vlastně jsme ani nevěřili tomu, že prohráváme o tři góly. Přitom jsme nehráli špatně, jenže Milánu fungovaly brejky. Každopádně se v kabině objevil trenér Rafael Benítez. A že musíme něco změnit.“

Co to bylo?
„Přeházel rozestavení. Ze 4 – 4 – 1 – 1 udělal 3 – 5 – 2. A ono to začalo fungovat. K Milanovi Barošovi vysunul Stevena Gerrarda, protože jsme potřebovali někoho vyššího dopředu, aby mohl zakončovat hlavou. A Stevie byl náš nejlepší hlavičkář. Vlastně on byl v Liverpoolu nejlepší ve všem.“

Právě Gerrard hlavou snížil na 1:3 a odstartoval šestiminutovku, kterou si fotbalový svět pamatuje dodnes.
„Ano, přitom Riiseho centr nebyl tak prudký. Jenže Gerrard měl úžasné trknutí do balonu. Vyšla z toho rána jako blázen. Navíc míč umístil do víka. Benítezovy tahy se prostě ukázaly jako geniální. Sám jsem dostal za úkol obhospodařovat celou pravou lajnu. Nikdy jsem to nehrál. Až teď, ve finále. A pak ještě na EURO v Portugalsku během utkání s Holandskem, kdy tam za stavu 0:2 začal pan Brückner sypat jednoho útočníka za druhým a nikdo nevěděl, co má hrát. Tehdy jsem měl před sebou taky celou stranu, jen to byla levá.“ 

Cesta Liverpoolu za trofejí

3. předkolo
Štýrský Hradec 2:0 (Gerrard 2) a 0:1
Základní skupina

Monako 2:0 (Cissé, BAROŠ) a 0:1, Pireus 0:1 a 3:1 (Sinama Pongolle, Mellor, Gerrard), La Coruňa 0:0 a 1:0 (vlastní Andrade)
Osmifinále

Leverkusen 3:1 (Luis García, Riise, Hamann) a 3:1 (Luis García 2, BAROŠ)
Čtvrtfinále

Juventus 2:1 (Hyypiä, Luis García) a 0:0
Semifinále

Chelsea 0:0 a 1:0 (Luis García)
Finále

AC Milán 3:3, pen. 3:2 (Gerrard, ŠMICER, Xabi Alonso)

A v obou těchto utkáních jste skóroval. Náhodička?
„Holandsko jsem rozhodl v 90. minutě. To byl taky crazy zápas. Ve finále Ligy mistrů jsem snižoval na 2:3. Ještě k Benítezovi, on se dokázal přenést přes aktuální skóre. I v takové zničující chvíli dovedl přemýšlet, logicky uvažovat. Kdyby nepřeházel rozestavení, nikdy jsme trofej nezískali. Mohl střídat post za post, ale to by taky nefungovalo. Po mé brance na 2:3 začal být Milán nervózní. Na hřišti jsem to vnímal, bylo vidět, že se něco děje.“

Možná se Benítez inspiroval právě u Karla Brücknera, který byl specifickými tahy proslulý.
„Přesně. To sedí. Pan Brückner tyhle věci uměl mistrovsky. Když něco nefungovalo, změnil rozestavení, nebo někoho brzo vystřídal. I Benítez hrál vabank. V 75. minutě jsme měli vystřídáno, v prodloužení jsme už byli k. o. Naopak Milán poslal do hry čerstvé Tomassona a Serginha.“

Výraznou postavou zápasu byl polský gólman Jerzy Dudek. Do stavu 0:3 nechytil nic, od té chvíle byl doslova geniální. V prodloužení neuvěřitelným způsobem nadvakrát zničil Andreje Ševčenka.
„V klíčových momentech byl skvělý. Ševčenko z něj musel být zoufalej. Jerzy mu nejprve chytil nepříjemný trestňák a v prodloužení předvedl další dva úchvatné zákroky. To byly jasné góly. Ševa už pomalu zvedal ruce nad hlavu a Jerzy míč vytlačil nad bránu. To byl vážně zázrak. A pak chytil dvě penalty… Pirlo dával se zavřenýma očima balony na čtyřicet metrů, měl fantastickou kopací techniku, jenže Jerzy ho tak znejistěl, že on kopl penaltu doprostřed. Ševčenko zrovna tak.“

Vážíte si triumfu o to víc, že AC Milán měl v tom roce doslova luxusní sestavu?
„Ty bláho… Jedna z nejlepších v historii. Od nás by se k nim dostal maximálně Gerrard a možná Dudek místo Didy. Jinak nikdo! Na stoperu měli Stama s Nestou, na krajích Maldiniho s Cafú. Koho tam chceš měnit? V záloze Pirlo a Kaká, v útoku Ševčenko s Crespem. Všechno skvělí hráči.“

Jaké byly oslavy?
„V Turecku se oproti Evropě hrálo o hodinu později. Zápas končil o půl jedné. Než jsme dostali medaile, pohár, bylo to dlouhé. Proto se slavilo na hřišti. Do kabiny jsme přišli ve čtvrt na dvě a byli jsme úplně mrtví, ani jsme neblbli. Ani tam nebylo šampaňské, jen teplé pivo. Každý si sedl na své místo, podíval se na telefon, odeslal zprávy, šel se vysprchovat. Tak takhle jsme slavili vítězství v Lize mistrů…“ (směje se)

Co se dělo po návratu do Liverpoolu?
„Jeli jsme otevřeným autobusem městem. Jenže po té noci to bylo složité, na plošině autobusu jsme strávili čtyři a půl hodiny. Furt jsme museli mávat fanouškům, něco jsme u toho vypili, byly to náročné hodiny. Ale jo, byl to neopakovatelný zážitek. Když před rokem kluci vyhráli Ligu mistrů, slavili na stejném náměstí jako my. Zavzpomínal jsem si.“

Zaujalo mě, jaké detaily si vybavujete. Je to přesně ten zápas, který si budete pamatovat i po padesáti letech?
„A jaký jiný? Kdybych si měl vybrat jeden zápas kariéry, který bych chtěl zažít ještě jednou, tak rozhodně řeknu finále Ligy mistrů.“

Jen pijte, Šmíca to zatáhne, hecoval Vízek kumpány

S dcerou Pavlínou koncem června 1996 trnul u televize, když francouzský bourák Lilian Thuram v semifinále mistrovství Evropy v Anglii málem zmrzačil jeho nastávajícího zetě. Devět let nato Ladislav Vízek plakal dojetím: Vladimír Šmicer, táta jeho vnoučat, postrčil Liverpool k triumfu v Lize mistrů.

„To je zeťáček! Vidíte, kluci, tohle dokáže jenom naše rodina,“ chechtal se Vízek na konci historického večera. Popíjel s kumpány v golfovém resortu u Karlových Varů a vstřebával ten velký šok: nervy vystřídal úžas nad velkolepým obratem.

„Byl to zázrak, jinak to nazvat nejde. S Duklou jsme na konci sedmdesátých let navzdory první porážce 1:4 postoupili z dvojzápasu se Stuttgartem, ale když se vám povede vymazat třígólové manko během jednoho večera, je to mnohem víc,“ říká Vízek. „Je fajn mít v rodině dva fotbalové zázraky.“

Ačkoli je vášnivý sázkař, bitvu Liverpool vs. AC Milán na tiketu neměl. Kdyby do toho přece jen šel, nejspíš by si vsadil podle srdce, ale po prvním poločase by toho musel litovat. „Italové vypadali výborně a vedli o tři góly, zato Liverpool nic neměl,“ vybavuje si Vízek.

Velké finále začal hltat od třiadvacáté minuty: australský záložník Harry Kewell se zranil a místo něj šel na plac Šmicer. „Začal dobře a věřil si. Bylo na něm vidět, že je to jeho poslední zápas za Liverpool. Byl správně drzej a hrál si trochu na sebe,“ líčí Vízek. „Dal důležitý druhý gól a přihlásil se na čtvrtou penaltu v rozstřelu, žádný stres. Pomohl k obratu, který se ve fotbale stane jednou za sto let. Je to zápas z roku 2005 – a vidíte, za patnáct let se nic takového nepřihodilo.“

Pomazlení s buclatou trofejí Šmicerovi přál víc než komukoli dalšímu. „Vláďa to taky bere jako obrovskou satisfakci, zasloužil si to. Byl ikskrát zraněný a strašili ho, že jednou skončí na vozíku. Nezahořkl ani jako náhradník, na lavičce strávil fůru času. Já bych byl naštvaný, že nehraju, ale on ne. Říkal: ´Jednou se to ke mně otočí.´ Svojí nekonečnou trpělivostí a pozitivní náturou si to vydřel. Tohle byl jeho fotbalový vrchol, lepší zápas nehrál,“ tvrdí Vízek.

Po letech si památnou bitvu občas vychutná u vína, ale tenkrát poslední květnovou středu ve Varech se na stole střídalo tvrdší pití. Mimochodem, slavilo se až do čtyř do rána. „Byl to šťavnatý účet. Měli jsme z toho fotbalu husí kůži a potřebovali se zchladit,“ vysvětluje Vízek.

Varovali ho: „Neblbni, tady je draho!“ On bohémsky mával rukama: „Jen si dejte, Šmíca to všechno zatáhne.“

Nezatáhl, dodnes má u tchána vroubek.

Vízek ho hecuje: „Máš ve Varech dluh.“

„Tvoje věc, Vizoure,“ směje se hrdina horké istanbulské noci.

Když spolu vyrazí na dovolenou do ciziny, kolem Šmicera bývá živo. „Nejen Angličani mluví výhradně o finále. Šmícu uznávali i předtím, ale po tomhle zápase ho začali milovat. Až přijede do Liverpoolu na oslavy letošního titulu, zase ho budou plácat po zádech,“ vykládá Vízek.

Dva dny po slavném finále jel zetě vyzvednout na letiště a smířeně pravil: „Odteď už jsem v rodině fotbalová dvojka.“ Platí to i po patnácti letech? „Zlatou olympijskou medailí, která je vážně obrovská, Vláďu zaplácnu, ale ve fotbale nic víc než vítězství v Lize mistrů není. Chlubí se s ním právem.“

Finále Ligy mistrů 2005

Liverpool - AC Milán 3:3, pen. 3:2
Branky: 54. Gerrard, 56. ŠMICER, 60. Alonso – 39. a 44. Crespo, 1. Maldini. Penalty proměnili: Hamann, Cissé, ŠMICER – Tomasson, Kaká. Neproměnili: Riise – Serginho, Pirlo, Ševčenko.
Liverpool: Dudek – Finnan (46. Hamann), Carragher, Hyypiä, Traoré – Alonso – García, Gerrard, Riise – BAROŠ (85. Cissé), Kewell (23. ŠMICER). Trenér: Benítez.
AC Milán: Dida – Cafú, Stam, Nesta, Maldini – Pirlo – Gattuso (112. Costa), Seedorf (86. Serginho) – Kaká – Ševčenko, Crespo (85. Tomasson). Trenér: Ancelotti.

Řekli a napsali o zápase

Vladimír Šmicer, záložník Liverpoolu: „Chtěl jsem dokázat, že jsem pořád ještě dobrý fotbalista. A myslím, že se mi to celkem podařilo.“

Milan Baroš, útočník Liverpoolu: „Lhal bych, kdybych říkal, že jsem pořád věřil v obrat. Ale pak jsme udělali z nemožného možné.“

Steven Gerrard, kapitán Liverpoolu: „Těžko něco říct, vůbec nedokážu popsat svoje pocity. Připadám si jako na vrcholku světa.“

Jamie Carragher, obránce Liverpoolu: „Takový zápas snad ještě nikdo neviděl. Nemůžu uvěřit, že jsme vyhráli.“

Silvio Berlusconi, italský premiér a majitel AC Milán: „Fotbal je jako politika. V jednu chvíli si myslíte, že jste vyhráli, jenže pak…“

Carlo Ancelotti, trenér AC Milán: „Postihlo nás šest minut neuvěřitelného šílenství. Omlouváme se, ale takový je fotbal.“

Italský deník Gazzetta dello Sport: „Ten zápas byl vtipem století. Milán prožil noční můru.“

Italský deník Tuttosport: „Sebevražda v Istanbulu, pomatený AC Milán.“

Co dnes dělají tehdejší hrdinové

Vladimír Šmicer. Užívá si fotbalovou penzi, vlastní několik hotelů v Česku, hraje golf a hecuje se s tchánem Ladislavem Vízkem.

Milan Baroš. Pořád hraje v milovaném Baníku, ale v této sezoně stihl kvůli zraněním jen 278 ligových minut. Konec je blízko.

Steven Gerrard. Někdejší liverpoolský kapitán začínal jako trenér v klubové akademii a od léta 2018 vede Glasgow Rangers.

Jerzy Dudek. Polský brankář a hvězda penaltového rozstřelu se po kariéře usadil v Krakově a závodil na silničních okruzích.

Xabi Alonso. Střelec finálového gólu na 3:3 dohrál před třemi lety a teď začíná trénovat, sbírá zkušenosti u béčka San Sebastianu.

Rafael Benítez. Osm let po triumfu s Liverpoolem vyhrál tehdejší Pohár UEFA s Chelsea, nyní trénuje čínský Dalian.

Liverpool F.C. Vše o klubu ZDE

AC Milán Vše o klubu ZDE

Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »

Titulní strana deníku Sport 25. května

NOVÁ GENERACE (1. díl): Jak vychovali tým pro EURO 2004? A proč zlatá éra skončila?

iSport podcast: Jak vznikala Nová generace? Vychovává Česko fotbalisty dobře?

Vstoupit do diskuse
1
Osmifinále
Články odjinud


Články odjinud