Není to poprvé. Real Madrid opět postavil koncept dominance v zápasech na hlavu a z dvojzápasu s Manchesterem City ve čtvrtfinále Ligy mistrů odchází jako vítěz, přestože měl ze hry výrazně méně. Obraz hry podtrhují statistiky – anglický mistr dokonce překonal jeden z rekordů soutěže. Proti Ancelottiho týmu to ale bylo málo, podobně jako před dvěma lety. „Pep Guardiola řekl, že jeho tým podal výjimečný výkon a já s tím souhlasím. Ale Real hrál play-off fotbal,“ komentoval expert Verner Lička.
Souboje City s Realem se stávají ozdobou Ligy mistrů. Týmy se v play-off setkaly třikrát v řadě a Guardiolův tým pokaždé dominoval. Jen jednou z toho byl ale postup Angličanů. Vzpomeňme si na sezonu 2022/23, kdy Manchester City vyhrál první utkání 4:3 a ve druhém dlouho vedl 1:0. Pak ale vyvstala soutěžní DNA „Bílého baletu“ a po 90. minutě otočil utkání hned třemi slepenými góly.
„Každý klub má svojí DNA, u Realu je to propojení mentální a fyzické síly. Dokážou se sžít s obrovským tlakem. Pep Guardiola řekl, že City podali výjimečný výkon a já s tím souhlasím. Je to do jisté míry střet dvou filozofií. Guardiolův tým bude hrát vždy to svoje, i kdyby třeba bránil postupový výsledek. Za jeho kariéru jsem to z jeho strany nikdy neviděl,“ říká bývalý kouč Verner Lička.
Pár čísel opravdu bije do očí. 32 střel (nejvíce v play-off Ligy mistrů od roku 2020) oproti madridským 8. Více než dvakrát větší počet přihrávek (932 ku 440). 18 rohových kopů oproti jednomu. Záložník Rodri rozdal v útočné třetině 68 pasů, více než na druhém konci hřiště celý madridský tým (35). „Abych byl upřímný, viděl jsem na hřišti jen jeden tým,“ vyhrkl po zápase zklamaný Španěl.
Článek pokračuje pod grafikou
„Čísla mluví jasně. Ale věc se má tak, že mnoho statistik funguje v dlouhodobém měřítku a neovlivní výsledek jednoho utkání. Jsem si stoprocentní jistý, že kdyby spolu hráli Real a City v lize uprostřed sezony, Ancelotti takovou taktiku nezvolí. Byla nezvyklá, neodpovídá filozofii hry velkoklubu. Ale jde o jedno utkání, kde musíte zvolit prostředky, jak ho vyhrát,“ soudí Lička.
Manchester City také zaznamenal 88 doteků v soupeřově vápně, což dokazuje, jak hluboko Real bránil. Jde mimochodem o nejvyšší číslo v zápase Ligy mistrů, které někdy tým nastřádal. Alespoň za dobu, kdy společnost Opta začala statistiku měřit, tedy od roku 2007. Stejný rekord Guardiolův tým zlomil nedávno i v Premier League, mnohem méně slovutný soupeř z Lutonu pustil City ke 104 dotekům ve vápně. „Některé týmy možná mají propracovanější strukturu přihrávek, ale my hrajeme se svobodou, nespoutaně,“ řekla madridská hvězda Jude Bellingham po postupu mezi nejlepší čtyři.
„Bellingham to myslel asi více všeobecně, ale v něčem si může protiřečit, protože Real měl naprosto striktně sešněrovanou defenzivu. Zblokoval 12 střel, obrovské číslo! Na to, jak hrál Manchester neustále vysoko, nedovolil Realu díky své zbytkové obraně skoro žádné protiútoky. To je skoro nevídané,“ říká Lička.
Na obrázku výše je vidět průměrné postavení hráčů v zápase. Všichni hráči City hráli v průměru na půlící čáře a výše, zatímco za Real se tam vyskytoval jen Vinícius.
O osudí zápasu rozhodly penalty, kde už pravděpodobnost vítězství obvykle rozděluje 50:50. Mělo by ale City vinit smůlu, nebo svou vlastní neschopnost?
„Nemám ve fotbale rád pojmy štěstí a smůla. Ale šance měli Foden, Haaland či De Bruyne ohromné, v Lize mistrů dávají v průměru tři branky na zápas. Vychází jim to dlouhodobě, ale Real hrál play-off fotbal,“ uzavírá Lička.
