Sparta hrála prd, řeknete si. Poprávu. Pár šancí v posledních deseti minutách, asi tak dvě střely na bránu. Jenže Letenští vyhráli ve třetím předkole Ligy mistrů nad Poznaní 1:0. A to je parádní výsledek (samozřejmě 6:0 je o trochu lepší…), který se v pohárech platí zlatem.
Byl to nechutný fotbal – opatrný až hanba, i ofenzivní šikulové jako Marek Matějovský ctili první přikázání: Hlavně neudělat chybu, hlavně neposlat soupeře do šance.
Manuel Pamič, levý bek Sparty, mohl stokrát vyrazit na zteč, jenže zůstal na své válečné pozici. Pocit odpovědnosti mu nedovolil zariskovat. Podobně se choval také Niklas Hoheneder.
„Teď měl vyjet,“ říkal televizní komentátor Luděk Zelenka, ještě před časem skvělý střelec v české nejvyšší soutěži. Hoheneder však zůstal v tu chvíli stát – a jeho spoluhráč Juraj Kucka neměl komu nahrát. Přitom se schylovalo ke gólové šanci.
Divíte se? Tak jste na omylu! Sparta hrála o moc. O možnost uchovat si naději na
postup do Ligy mistrů, do společnosti, kde mohou být jen ti NEJ, NEJ, NEJ.
Proto hrála opatrně, s myšlenkou na to, že stejně
rozhodne odveta v Poznani.
Buďme rádi: Sparta vyhrála. To je super! Pro český fotbal, pro nás, co fandíme úplně někomu jinému – třeba Hradci Králové. Nebo Olomouci.
Jenže čeká nás (možná) pár parádních utkání v Lize mistrů. A výsledek 1:0 je v pohárové matematice hodně nahoře.Tak ho velebme. A doufejme…