Rilke: Chelsea? Manželce musím koupit lístek

Na Ligu mistrů jsou nažhavené i ty největší hvězdy a světová esa. S takovým pocitem se vám musí nádherně usínat.
„Jsme šťastní. Nejen já, ale všichni v Žilině. Dotáhli jsme to k postupu, což se tady ještě nikomu nepovedlo. A porazili jsme zrovna Spartu, která si na nás asi docela věřila. Moc si to užíváme. Pro hodně kluků včetně mě je to vrchol kariéry.“

Vládne teď v týmu atmosféra jako o Vánocích? Všichni se máte rádi a jste samá legrácka?
„Už předtím jsme měli skvělou partu. Proto jsme taky postupovali přes těžké soupeře, ať to byla Birkirkara nebo Sparta. Udrželi jsme si vítězného ducha a táhli za jeden provaz.“

A jakým jazykem u toho v kabině mluvíte? Slovensky, česky, anebo anglicky?
„Slováci slovensky, my Češi mezi sebou mluvíme česky. Ti kluci, co jsou odjinud, se rychle učí slovensky. Právě tím se mezi nás snaží zapadnout.“




To musí být legrace. Když začne třeba Ceesay drmolit slovensky, zachováte vážnou tvář?
„Tak někdy to nejde, že jo. Cizinci mají jinej přízvuk a sem tam se tomu zasmějeme. Ale jsme rádi, že se učí a pomáháme jim s tím. Když třeba marně loví slovíčko, tak jim napovídáme.“

A nedopadá to tak, že jim místo správných slov radíte nadávky?
„To ne. Oni je stejně znají, protože sprostý slova pochytí jako první. Vlastně je to záhada. Nikdo je to neučí a oni zničehonic zahlásí ‚sviňúr‘.“

Chelsea je jeden z nejmocnějších klubů vůbec. Co by se muselo stát, abyste ji porazili?
„Tak to nevím. Uvidíme. Určitě budeme hrát jako doteď. Jako jeden tým. Míč je kulatej a stát se může cokoliv. Na Chelsea se připravíme tak, abychom odehráli dobrej zápas.“

Jaké je to přímo pro hráče – budete se víc těšit, nebo stresovat?
„Osobně se na to těším. Nervozitu necítím. Jen takovou zdravou chvilkovou, jako před každým zápasem.“

Už jste hrál proti Petru Čechovi?
„Ne, ještě nikdy.“

Ani v přáteláku nebo v lize?
„Když jsem začínal v Teplicích, tak akorát odcházel ze Sparty, takže jsem to nestihl.“

Když byste na něj upaloval sám, kam byste mířil?
„Jé, to nevím. Čech je výbornej gólman, třída. Záleželo by na okolnostech. Asi bych to neřešil technicky, ale tvrdě.“

Kterého hráče z kádru Chelsea máte nejraději?
„Je tam plno zvučných jmen. Ale rád koukám na Drogbu nebo na Lamparda. To jsou výjimeční borci.“

Vaší fotbalovou předností je rychlost. Předběhnete Johna Terryho?
„Bude záležet na vývoji hry a jakej bude konkrétní souboj. Já vím, že už není zrovna nejsvižnější, takže bych ho udělat měl. Ale Terry je persona a co mu chybí v rychlosti, to dohání jinde. V předvídání, výběru místa, tvrdosti.“



Když budete na hřišti s takovými kanóny, nezbrzdí vás přílišný respekt v rozhodování, zda jít do ostrého skluzu a podobně?
„Myslím, že ne. Stejně je to spíš naopak. Favoriti vždycky říkají, že je utkání s outsiderem pěkně bolí. Všichni hráči Žiliny se budou chtít vytáhnout. Podat nejlepší výkon. Možná životní výkon, když to půjde.“

Takže vás jako vyloženého outsidera Chelsea nerozklepe?
„Bude záležet na vývoji zápasu, jestli se nám bude dařit kombinovat a hlavně abychom nedostali brzy gól. Budeme se snažit hrát útočnej fotbal, co mají diváci rádi. Chelsea k nám učitě nepřijede bránit, takže by to mohl být parádní mač.“

Neděláte si s hráči legraci, když sledujete, jak teď Chelsea všechny soupeře drtí?
„No tak... Trošku se ušklíbneme. Vždycky v pondělí jsme řešili, komu dala Chelsea šestku a jak to, že jí ještě nikdo nedal ani gól. A taky se uklidňujeme, že kdyby náhodou nasypala šest banánů nám, tak aspoň nebudeme první.“ (smích)

Váš příběh je zvláštní. Z Česka jste se před dvěma roky potichu vypařil a záhy budete hrát na Stamford Bridge. To vás musí nesmírně hřát?
„Jsem rád, že jsem na Slovensku něco ukázal. Slováci Čechy předčili v kvalifikaci na mistrovství světa a teď i v Lize mistrů. Češi už by taky mohli projevit respekt před slovenským fotbalem. Je na čase.“

Nebylo vám líto, že se vás Teplice vzdaly?
„Vůbec mi to nebylo líto. Nerozešli jsme se v dobrém. Byl jsem rád, že jsem odtamtud odešel. Hrál jsem tam jako odchovanec dlouhou dobu. Ale neskončilo to slavně.“

Patřil jste k talentovaným teplickým hráčům. Proč o vás ztratily zájem?
„Nevím. Prostě mě tam nechtěli. Bylo to oboustranný. Ani já tam nechtěl být.

Vázala mě tam jenom smlouva. Muselo se to nějak vyřešit.“

Odcházel jste za trenéra Rady. Nestavěl vás?
„Ne, ale potíže začaly už dřív. Furt jsem nehrál. A furt jsem si myslel, že to přejde. Ale za Rady už to byla poslední kapka a musel jsem pryč.“

Psychicky jste na tom nebyl dobře?
„Trenéři mi nedávali takovou šanci, jakou jsem myslel, že si zasloužím. Nechtěl jsem být hráčem, který chodí hrát pořád za béčko nebo věčně střídá. Pořád slyšíte, trpělivost, trpělivost, jenže vypadáváte ze zápasového rytmu a pak se těžko chytáte.“

Vy jste hodně chodil po hostováních. V Příbrami, Jablonci, Mostě...
„Touhle volbou jsem to řešil. Radši jsem odešel na hostování, abych hrál. Jenže i to se mi vymstilo. Mátožil jsem se furt po půlročních hostováních a neměl jsem nikde zázemí. Chtěl jsem začít úplně od začátku. Což se mi podařilo v Žilině. Dostal jsem novou šanci. Myslím, že hraju dobře. S diváky, trenérem i majitelem klubu mám více než dobrý vztah.“

Nebylo to ale i tak, že jste na sobě v Česku přestal pracovat?
„Měl jsem období, kdy jsem na sobě měl makat víc, to je pravda.“

Když jste do Žiliny odcházel, byl jste hodně dole?
„Samozřejmě. Musel jsem začít od nuly. To je vždycky křest. Potřeboval jsme sebrat sebevědomí. Nejvíc mi pomohli kluci tady. Vzali mě mezi sebe a začal jsem dostávat šanci. Probudil se ve mně nový náboj a touha hrát, někam to ještě dotáhnout a něco dokázat. To se ve mně zatím drží a řekl bych, že mám sil na rozdávání.“

Jak jste se do Žiliny vlastně dostal? Vybral si vás přímo Pavel Vrba, který ji tehdy trénoval?
„Ne, to bylo jinak. Panu Vrbovi jsem zavolal já sám, že mám v Čechách problémy a jestli by se u něj nenašlo místo. Jestli by nechtěl typ hráče, jako jsem já. A on mi řekl, že by takového hráče opravdu potřeboval, ale že musím přijet na zkoušku, protože mě dlouho neviděl a neví, v jakém jsem stavu.“

Takže jste se sebral a na vlastní pěst jel na zkoušku?
„Přijel jsem za Žilinou na soustředění. Zatrénoval jsem si s týmem a odehrál jeden přátelák. Pan Vrba si mě pak zavolal a oznámil mi, že mě teda chce. Takže jsem tam rovnou zůstal.“

Vidíte. Ještě že jste Vrbovi tehdy zavolal...
„Nic není zadarmo, hledal jsem nějakou variantu, co dál se svým fotbalovým životem. Sám jsem ho musel oslovit, nebyla to žádná nabídka, kterou bych dostal na zlatém podnose. Počítal jsem i s tím, že to nemusí vyjít a pan Vrba mě odmítne. Ale vyšlo to!“

Jak to, že jste si angažmá vyřizoval sám? V dnešní době mají agenta i dorostenci. Vás přeci zastupoval Ondřej Chovanec, nemám pravdu?
„Ano, ale před třemi lety jsme se rozešli. V dobrém, myslím. On říkal, že můžu jít na vlastní triko, protože už pro mě nic nemá. Žádné varianty. Takže jsem to s jeho požehnáním zkusil a hned první varianta vyšla.“



Jak na Pavla Vrbu vzpomínáte?
„Jedině v dobrém. Dal mi příležitost a hodně mě podržel. To mu nikdy nezapomenu. Měl úspěchy na Slovensku a teď je má i v české lize. Je to výbornej trenér, což dokazuje svou prací už dlouhou dobu. Teď z jeho filozofie, což je líbivý ofenzivní fotbal, těží v Plzni.“

Momentálně jste jednou z opor Žiliny. Cítíte na sobě, že fotbalově rostete?
„Je to možný. Ale je to hodně zásluha kluků. Sám nikdo nic nedokáže. Zvlášť ve fotbale. Záleží na tom, koho máte vedle sebe a jestli se můžete na spoluhráče spolehnout. Tady to funguje dokonale a díky tomu mi to jde.“

V čem se liší česká a slovenská liga?
„Slovenská je víc fotbalovější. Je hezčí pro diváka. Snažíme se hrát hodně moderně. Ne nějakej hurá fotbal se samým nakopáváním. Ale rychlá kombinační hra, útoky po stranách, centry na útočníky... Pro fanoušky je to pěkná podívaná.“

A není to spíš tak, že na Slovensku hrají slušný fotbal tři týmy a zbytek stojí za pendrek?
„Já si nemyslím, že zbytek stojí za pendrek. Je to úplně stejný jako v české lize. I v ní máte tři čtyři týmy, co se drží v popředí. A ti ostatní bojují o střed tabulky nebo o padáka. Ale je pravda, že by Žilina v Česku rozhodně neudělala ostudu.“

To znamená co? Že by útočila na titul?
„Poznal jsem dobře českou soutěž a poznal jsem soutěž na Slovensku. A říkám: Žilina by určitě hrála o mistra české ligy.“

Jací jsou na Slovensku rozhodčí?
„To je asi všude stejný. Pro tým, který prohraje, jsou rozhodčí nejhorší na světě. Tak to prostě je. Potíž je v tom, že někdo prohrát musí.“

Cítíte na Slovensku rivalitu, která mezi sousedy panuje?
„Ani ne. Nestalo se, aby mi Slováci dávali najevo, že jsem Čech. Na to si nehrajeme. V týmu se máme všichni rádi a to nám pomáhá k tomu, že vyhráváme.“

No dobře, v týmu jste asi všichni Vinnetou a Old Shatterhand. Ale když se třeba hraje fotbal nebo hokej mezi Čechy a Slováky, tak jiskry lítají. Nebo ne?
„Já to moc nepozoruju. Když se třeba dívám na fotbal někde v restauraci, tak vidím jen to, že Slováci fandí Slovákům. To je snad normální.“

Když jste v předkole narazili na Spartu, bylo to pro vás osobně pikantní?
„Pro mě určitě. Rád jsem se vrátil do Čech. Zase jsem hrál proti klukům, které znám. Pro nás Čechy to pikantní bylo. Ale pro Slováky zas až tolik ne. Hlavní však je, že jsme se ukázali v dobrém světle a snad to přispěje k tomu, že se slovenská liga přestane podceňovat a klást na druhé místo.“

Sledujete českou ligu?
„Ale tak, když mám trochu čas, podívám se. Jen na některé zápasy, ne že bych to nějak extra sledoval. Spíš se někdy kouknu, jak válčí kamarádi, kteří se mnou dřív hráli a s kterými jsem zadobře.“

V Žilině kromě vás působí i další Češi – Ondřej Šourek, Martin Vyskočil a Dennis Christu. Držíte hodně při sobě?
„Jasně. Ale my spolu držíme všichni. Společně se Slováky jsme parta, chodíme si občas sednout někam na pivo a pokecáme. Tohle jsem v žádném jiném týmu nezažil.“

Co myslíte, kdo se z žilinských hráčů může v Lize mistrů proslavit?
„To je otevřený. V Lize mistrů to může vyjít v podstatě komukoliv. V Žilině jsou kvalitní hráči, kteří se můžou předvést. Nemyslím, že je tady jedna jediná osobnost, která všechny okouzlí. U nás to vyjde pokaždé někomu jinému. Záleží na každém, jak to všechno uchopí a co s tou šancí udělá. Ale snad se hlavně vytasíme jako tým.“

Liga mistrů je v tomhle ohledu náramně lákavá, viďte? Můžete na sebe upoutat pozornost ze zahraničí...
„Budu rád, jestli má kariéra půjde ještě výš. Udělám pro to maximum, teď se cítím velice dobře. Nejsem pod tlakem, trenér mi neříká nic, co bych nechtěl slyšet, hraju podle sebe. V Lize mistrů chci dokázat, že jsem schopnej hrát na nejvyšší úrovni.“

Kdo je podle vás favorit aktuálního ročníku Ligy mistrů?
„To je furt stejný. Barcelona a Manchester United. Ti se tam nahoře budou bouchat zase. Jsem zvědavej na Real a Mourinha. Asi jako každej.“

Manchester United je váš nejoblíbenější tým. Moc jste si ho přál do základní skupiny. Nakonec je to Chelsea.
„To je pravda. Ale co, taky je to bomba.“

Co vy hráči říkáte na cenu vstupenek s Chelsea? Nejlevnější jsou za 300 eur, tedy 7500 českých korun. Nad tím by se zakuckal i Bill Gates...
„My se o to nemůžeme starat. To není naše věc. My jsme od toho, abychom hráli. Ty lístky, to je řešení klubu. Takhle to vyřídili.“

Nevyřídili to trochu nelidsky?
„Klub zvýhodnil ty, co mají permanentky. Ty to bude stát jen 50 eur. Takhle to prostě je. Pro nás jsou ty podmínky stejný jako pro každýho jinýho.“

Vy jako hráči nemáte ani jeden lístek zdarma?
„Nedostáváme je. Máme jen nějaký slevy. Ale lístky si musíme kupovat.“

Už vám někdo kvůli vstupenkám volal?
„Pár kamarádů z Čech, že by nějaké chtěli. A mám tady manželku, ta určitě půjde.“

Ale i manželka si bude muset zaplatit?
„Jo, musí. Nebo spíš teda já. Mám tu slevu, ale lístek si musím koupit.“

Z Česka jste zmizel jako nepotřebné zboží a se Žilinou zakrátko vstoupíte do milionářské smetánky. Řekněte popravdě: necítíte satisfakci?
„Pocit je to ohromnej. Jsem rád, že se o mě v Česku mluví líp než dřív, kdy jsem o sobě slýchal hlavně to, že jsem odloženej hráč.“

Domů vás to netáhne?
„Po zkušenosti, co jsem v Česku zažil, vůbec ne. Vrátím se maximálně až na konec kariéry. A chtěl bych do Ústí nad Labem, odkud pocházím. Kluci se dokázali prodrat do ligy. Jednou se budu Habancovi hlásit.“