Janů: Chci do Ligy mistrů!
To je věrnost! Liberecký kapitán Tomáš Janů zahajuje se Slovanem sezonu se stejným pořadovým číslem, jako je ve fotbalovém mužstvu hráčů.
A nechce, aby byla poslední. Ještě chce Liberci pomoci do Ligy mistrů.
S Libercem Tomáš Janů oslavil dva ligové tituly, vítězství v domácím poháru i úchvatnou cestu Pohárem UEFA až do jeho čtvrtfinále. Pouze atmosféru nejlepší evropské klubové soutěže ještě neokusil.
„Ligu mistrů bych ještě v Liberci zažít chtěl,“ přeje si levý obránce, který v září oslaví pětatřicáté narozeniny.
Takže to neberete tak, že v Liberci zahajujete poslední sezonu?
„Tak to určitě ne. Smlouvu mám ještě na jeden rok a uvidí se na jeho konci, jak se dohodnu s trenéry a s majitelem klubu. Já chci ale za Liberec hrát co nejdéle.“
Většina hráčů touží po zahraničním angažmá. Vás neláká?
„Hrát někde třetí ligu mě opravdu neláká. Ale když budu vědět, že ještě můžu hrát, tak budu chtít hrát za peníze a ne zadarmo někde v krajském přeboru. To už bych raději pokračoval v klubu v jiné funkci, i když skončit s fotbalem ze dne na den je asi hodně těžké…“
V Liberci tedy chcete zůstat?
„Určitě. Ve smlouvě mám klauzuli, že když odehraji určitý počet zápasů, tak se můžeme dohodnout, že za Slovan budu dál hrát. Jinak jsem domluvený, že bych v Liberci mohl pokračovat třeba v jiné funkci nebo si udělat trenérskou třídu. Až skončím s fotbalem, tak si nechci sbalit tašku a jít někam jinam.“
Pohyb v kádru Přišli: Lovre Volin, Jan Blažek, Robin Dejmek, Daniel Pudil, Adam Petrouš Blízko přestupu je Jaroslav Dittrich z Mladé Boleslavi Odešli: Radek Bejbl, Hudson, Peter Šinglár, Daniel Pudil, Adam Petrouš |
Do Liberce jste přišel v roce 1998. Čekal jste, že tu tak dlouho vydržíte?
„To ne. Většinou hráč vydrží v mužstvu tak tři čtyři roky a říká se, že potřebuje novou motivaci a změnu. Klubismus se momentálně asi nenosí, ale já jsem v Liberci spokojený, zažil jsem tu spoustu krásných let a úspěchů.“
A kde tedy berete motivaci?
„Chceme se opět dostat do pohárů. A já bych chtěl zažít Ligu mistrů. To je náš cíl.“
Je to reálné?
„Myslím, že ano. Vloni se nám sice na podzim hrubě nedařilo, ale na jaře jsme příliš zápasů neprohráli a hráli jsme i se špičkou vyrovnané zápasy. A kádr je v podstatě stejný, což je pro Liberec trochu unikát. Za posledních pět let odešlo snad třicet hráčů základní sestavy. To by mohla být naše výhoda.“
Je cítit, že vám Liberec přilnul k srdci. Když si představíte, že je před vámi opravdu poslední sezona v jeho dresu, necítíte nostalgii?
„Ale jo, to určitě, ale nostalgii asi budu cítit, až budu vědět, že opravdu končím. Teď nežiji tím, že tu jsem jedenáct let. Dokud na to budu mít, tak chci za Liberec hrát. A až se bude blížit konec, tak to na slzy určitě bude. Teď to tak ovšem neberu.“
Nevadí vám podobné otázky o konci kariéry?
„To vůbec, to je normální. Jsou hráči, kteří dokáží hrát Ligu mistrů nebo Serii A ve čtyřiceti letech, třeba Maldini. To je spíše taková česká specialita, že hráč nad třicet let je moc starý. Když má fotbalista mužstvu co přinést ve čtyřiceti pěti, tak proč by nehrál?“
Jak jste na tom se zdravím?
„S Libercem jsem absolvoval celou letní přípravu a problémy s kondicí zatím nemám. Sice jsem měl jeden týden problém s třísly, ale to už odešlo a teď jsem stoprocentně zdravý.“
Platí pro vás, že čím jste starší, tím je příprava těžší?
„S tím já problém nemám, vždy jsem byl dobře připravený, mám to vrozené. Byli tady hráči, kterým bylo dvacet a trápili se daleko víc než já. Spíše se to kouše po psychické stránce než po fyzické.
Když má člověk ikstou přípravu téměř ve stejných podmínkách, tak je to určitý stereotyp. Ale teď bylo zpestřením, že jsme byli v Rakousku a nově jsme jezdili i na kolech.“
