Necid: Holky? Přece neodkryju karty

Na žádost o rozhovor mladý reprezentant Tomáš Necid reagoval okamžitě. A na místo schůzky v nákupním centru v pražských Butovicích přijel útočník Slavie metrem.

Moc fotbalistů hromadnou dopravou nejezdí...
„Mně metro zatím úplně stačí. Musí. Já totiž ještě nemám auto, ale už se blíží doba, kdy si ho pořídím. Řidičák jsem si udělal a teď pomalu vymýšlím a rozhlížím se, jaké by se mi líbilo. Myslím, že tak za měsíc si nějaké pořídím.“

Vizitka Tomáše Necida

Narozen: 13. srpna 1989 Stav: svobodný Výška/váha: 190 cm/81 kg Pozice: útočník Ligová bilance: 29 zápasů/7 gólů Ligový debut: 17. září 2006 v utkání Slavia–Slovácko (0:0), odehrál závěrečných dvacet minut První ligový gól: 22. října 2006 v utkání Slavia–Jablonec (2:2), hned při svém druhém ligovém startu stanovil po šesti minutách na trávníku konečný výsledek Bilance ve Slavii: 16 zápasů/2 góly, jen ve dvou utkáních byl v základní sestavě a jen jednou zůstal na trávníku celých devadesát minut Bilance v Jablonci: 13 zápasů/5 gólů Reprezentační bilance: v týmu do 16 let 8 zápasů/7 gólů, v týmu do 17 let 18 zápasů/11 gólů, v týmu do 19 let 20 zápasů/14 gólů, celkem v mládežnických reprezentacích 46 zápasů/32 gólů. Úspěchy: nejlepší střelec závěrečného turnaje ME do 19 let (2008 – 4 góly), nejlepší střelec závěrečného turnaje ME do 17 let (2006 – 5 gólů), nejlepší český dorostenec (2006) Já obdivuju Didiera Drogbu. Líbí se mi jeho styl. Chelsea fandím od jeho příchodu. Chtěl bych hrát jako on. Líbí se mi, jak je tvrdý, jak jde za gólem.

Velké a luxusní, jak se na fotbalistu sluší?
„To ne. Něco menšího, abych se na něm pořádně naučil řídit. Je přece nesmysl se do něčeho hnát, když ani nevím, jak mi to půjde. Třeba to bude fabie, ale ještě opravdu nevím. Nějaké malé auto.“

Stal jste se nejlepším střelcem mistrovství Evropy devatenáctiletých. Takže stojíte třeba vedle hráče, jako je Torres, jemuž se to povedlo také. Jaký je to pocit?
„Skvělý. Kvůli tomu se ten fotbal hraje. Já mám sen, abych se na takovou úroveň, na jaké hraje Fernando Torres, dostal. On je mladý a už patří mezi nejlepší fotbalisty světa. Třeba je úplně nejlepší a já bych chtěl být úspěšný jako on.“

Udělal jste k tomu první krok. Zvládnete i další?
„Já věřím, že jo. Je to strašně jednoduché. Musím na sobě pracovat, nepolevit. A když všechno vyjde, tak na to jednou můžu dosáhnout. Tohle mistrovství byl můj největší zážitek a zatím vrchol kariéry.“

Pomáhá vám nějaký předzápasový rituál?
„Jen si pustím do ipodu muziku, abych se naladil na zápas. Nic jiného nedodržuju.“

Jakou muziku?
„Taneční. Před zápasem nám řvala v kabině Verona, písnička Nejsi sám! Jednou ji někdo pustil na šestnáctkách, když jsme jeli na turnaj do Irska, a už s námi jede. Hráli jsme ji vždycky, než rozhodčí písknul nástup. A pak nám řvala po vyhraných zápasech.“

Vstřelil jste čtyři góly. Který byl nejpovedenější?
„Ten, který jsem dal Italům. Líbily se mi ale všechny čtyři góly.“

A přiznáte, že jste před tím prvním, do sítě Anglie, hrál rukou?
„Je to pravda. Pomezní rozhodčí to vidět nemohl, protože mu kryl výhled brankář. Hlavní stál zády. Já si myslel, že jsem ten míč zasáhl hlavou. Když jsem ale viděl záběr v televizi, bylo mi jasné, že jsem rukou hrál. Byla jasná. Ale hraje se, dokud rozhodčí nepískne. A gól platil.“

A po zápase nastala smršť gratulací…
„Přišlo pár esemesek od kluků ze Slavie i dalších lidí. Jsem za ně moc rád a děkuju.“

A co vám řekli, když jste se vrátil do Edenu do kabiny?
„Gratulovali a pořád kroutili rukama, jako to dělám já, když dám gól.“

A jak jste na tu oslavu gólu přišel?
„Mně se to tak líbí. Ale moje to není. Stejně to totiž dělá italský útočník Luca Toni z Bayernu Mnichov. Od něho jsem to okoukal.“

A co vám řekl trenér Karel Jarolím?
„Že mě sledoval, že to bylo z mé strany dobré a že na sobě musím dál makat, pracovat pro tým. A že další góly přijdou.“

Věříte, že dostanete šanci už v prvním ligovém kole?
„To musí rozhodnout trenér. Já se musím připravit. A když dostanu šanci, tak odevzdat všechno pro mužstvo.“

Byl jste pod drobnohledem řady agentů a různých skautů. Když vás osloví slavný klub s nabídkou, kývnete?
„Já si myslím, že by pro mě bylo dobré, abych ještě hrál v české lize. Nikam se teď aktuálně nechystám. Jestli mě nějaké kluby sledují, tak mě to těší. Ale já pořád ještě musím sbírat zkušenosti. Odchod může přijít později.“

Máte vysněný tým?
„Ale to je jen sen. Líbí se mi anglická liga a tým Chelsea. Ale samozřejmě, že když někdy v budoucnu přijde nabídka z Německa, Španělska, bude to krásné. Zahrát si v jedné z nejlepších lig na světě bych jednou chtěl.“

Proč právě Chelsea?
„Já obdivuju Didiera Drogbu. Líbí se mi jeho styl. Chelsea fandím od jeho příchodu. Chtěl bych hrát jako on. Líbí se mi, jak je tvrdý, jak jde za gólem. Umí i pokrýt, sklepnout balon, připraví šanci, a když v nějaké je, tak ji promění.“

Čím se od fotbalu odreagováváte?
„To je jednoduché. Rád odpočívám, hraju playstation, bavím se s kamarády a zajímá mě móda.“

Co hrajete na playstation?
„Na EURO jsme hráli od rána do večera tenis. Já jsem byl na pokoji s Honzou Vošahlíkem a jak jsme měli chvíli volno, mastili jsme tenis. Já byl Federer.“

A jaký povrch vám svědčí?
„Na antuce mi to šlo, to jsem vyhrával. Když jsme přešli na tvrdý povrch, už jsem většinou dostal. Antuka, to je moje.“

Zmínil jste módu…
„To je pravda, ta mě baví. Já rád nakupuju. Baví mě kupovat kalhoty, trička, mikiny. Když utrácím peníze, tak za oblečení. Taky za boty, pásky, doplňky. Zajímá mě, co se nosí. Zajímají mě trendy. Nevím, jestli se módě někdy budu věnovat víc, ale je pravda, že mě to baví.“

Kde rád nakupujete?
„Guess, Armani, Dolce a taky Adidas. Těch firem je víc. Ale móda se nejlíp sleduje a nakupuje v Itálii. V Praze to není nic moc.“

A k módě patří hezké holky…
„Jsem mladý a stálou přítelkyni nemám. Teď mám v hlavě fotbal a holky jdou stranou…“

Určitě?
„Nemůžu přece odkrýt karty…“

Co je nejlepší na světě?
„Dát gól! Nic lepšího neznám.“

Na hřišti, nebo na playstationu?
„Já chci vyhrávat ve všem. Na tréninku i při zápase. Ale dát gól v ligovém zápase za Slavii, to je nádhera. Já jsem vítězný typ a chci pořád ve všem vyhrávat.“

Jste odmala slávista?
„Já bydlím tady na Stodůlkách od dětství. Jsem ve Slavii odmalička. A sestra za Slavii hraje fotbal i házenou. V rodině to prostě nemícháme. Jsme slávisti a hotovo. Bylo krásné, že rodiče a děda byli na všech zápasech EURO a gratulovali mi po každém utkání. Z toho jsem měl velkou radost.“

Bydlíte s rodiči. Nechcete se osamostatnit?
„Jednou to přijde, ale říkám, že mi doma nic nechybí.“