Tijani Belaid: Hrát proti Francii? To by byl sen

Před pár dny mu bylo jednadvacet, ale slavit narozeniny nestihl, protože byl zrovna na cestě z utkání v Burkině Faso do Čech s přestupem v Tunisku.

Navíc ve svatém měsící ramadánu, kdy se muslimové od rána do večera postí, se slaví těžko. Lepší je to po jeho skončení, kdy se už nemusí čekat na západ slunce.

Narozeniny jste vlastně strávil v letadle. To ve vašem věku to musela být šílená nuda.
„No, nic moc, ale nestěžuji si. Prožívám zrovna tolik věcí najednou. Já vlastně letos neměl ani dovolenou, měl jsem snad jen čtyři dny volna, sotva jsem stihl zajet na skok za rodiči a podívat se, co nového v Paříži. Příležitostí slavit ještě bude.“

Vaši rodiče asi ramadán dodržovali a od rána do večera nejedli ani nepili. Zkoušel jste jako kluk s nimi držet krok?
„Určitě. Někdo dřív, někdo později, ale než je plnoletý a dospělý, tak to vyzkouší každý muslim.“

Měl jste dostatek vůle, abyste se třeba nenapil? Bez ohledu na roční období to při tréninku musí být bez tekutin utrpení.
„Prostě si chcete vyzkoušet, co dokážete, nakolik se umíte ovládnout. Tak do toho jdete.“

Kdy jste s těmi pokusy přestal? Hrát vrcholový fotbal a nejíst a nepít nejde dohromady…
„…to byste se divil. V tuniské reprezentaci jsou hráči, kteří to měsíc vydrží. Je to individiální záležitost, u někoho to prostě výkon při utkání nebo na tréninku neovlivní.“

V kolika letech jste přestal svoji vůli zkoušet?
„Přesně to říct neumím, ale nejspíš po příchodu do Interu Milán, když jsem se začal fotbalem živit. Tehdy jsem se musel definitivně rozhodnout. Navíc mi doktoři říkali, že pořád rostu a sílím a že tělo prostě musím pravidelně krmit. Pokud mě pamět neklame, tak naposledy jsem zkusil celodenní půst asi před týdnem, když jsme se s tuniským týmem připravovali na kvalifikaci mistrovství světa. Bylo to pořádně těžké, to vám řeknu.“

Když už jste zmínil reprezentaci, co vás napadne, když se řekne 14. říjen?
„Čtrnactého? To je tedy hodně zajímavé datum.“

Tak povídejte, co vás v souvislosti s ním napadá?
„Pane jo, tolik věcí.“

Například? Jedna možná úplně nejvíc.
„No, 14. října se hraje zápas Francie-Tunisko. Přátelák. A přitom superzápas. Strašně bych chtěl být u toho, zahrát si v něm.“

Bez ohledu na to, že franouzský tým má už několik měsíců mizernou formu a žádné výsledky a že půjde jen o přátelské měření sil, kdy trenéři budou střídat a střídat?
„Jasně. Pro mě osobně ten zápas znamená hodně. Je těžké někomu v Čechách vysvětlit, co to je, když v Paříži, nebo vůbec ve Francii, hraje Tunisko. V zemi žijí statisíce přistěhovalců z Tunisu a jejich děti, jako jsem já, pro ně to je prostě něco jako zápas století. To nejde jen tak pár větami popsat.“

Když Francie hrála s Alžírskem, kde má kořeny Zinedine Zidane, skončilo to výtržnostmi na stadionu i v ulicích. Nemáte strach, že na trávník vtrhnou fanoušci a bude po vysněném zápase?
„Ne, Tunisko nejde srovnávat s Alžírskem, to je prostě o něčem jiném. Ale pozor, já vůbec nevím, jestli budu v nominaci, jestli do Paříže pojedu.“

Ovšem toužíte po tom a doufáte, že místo v kádru máte.
„Šíleně o to stojím! Stade de France je kousek, pár minut, od čtvrti, kde jsem vyrůstal. Osmdesátitisicový kotel. Bude vyprodáno, o tom nepochybuji. A já bych mohl být na trávníku. To by bylo něco. Musel bych koupit pořádný balík lístků, aby se na mě mohli jít podívat rodiče, příbuzní, kamarádi…“

Aby viděli, že jste to dokázal?
„Přesně tak. Pamatuji se, jak se mi ve škole někteří kantoři fotbal snažili zprotivit. Chtěli, abych se učil a fotbal pustil na vedlejší kolej. Říkali mi, že možná jeden z tisíce to někam dotáhne a že by bylo lepší, abych se věnoval škole. Nezlobím se na ně, mysleli to dobře, ve škole to nebylo nic moc, dobrý žák jsem rozhodně nebyl. Jenže mně se podařilo fotbalem se živit, něco už za sebou mám.“

Jste třeba vicemistr Itálie, to se cení.
„Myslíte, že mám stříbrnou medaili za sezonu 2004-2005 s Interem?“

Hrál jste jeden ligový zápas, záleží na tom, co jste měl ve smlouvě. Možná na ni máte nárok. Inter skončil třetí, ale mistrovský Juventus pak kvůli úplatkářské aféře o titul přišel.
(smích) „Žádnou placku ani bonus za umístění jsem nedostal. Asi budu muset říct mému agentovi, ať se na to pořádně podívá.“

A jste mistr České republiky. V tuniské reprezentaci je řada krajánků, ale titul jste v poslední době získal jen vy.
„Asi máte pravdu, tohle nějak nezkoumám, navíc on je třeba rozdíl hrát bundesligu a českou soutěž.“

Zpět do Paříže. Proč myslíte, že byste tam za měsíc měl být?
„A proč ne?! Nový trenér, bývalý portugalský reprezentant Coelho, mě po svém příchodu k mužstvu povolal k oběma zápasům. Nehrál jsem špatně, dokonce mě pochválil. Tak doufám, že budu hrát i jedenáctého proti Seychelským ostrovům kvalifikaci mistrovství světa a tři dny nato pak v Paříži.“

Jaké to je hrát mezistátní zápas v Paříži si asi každý dokáže představit. Jak se hraje v Ouagadougou, ve Victorii, v Bujumbuře, tedy v Burkině Faso, na Seychelách, v Burundi?
„Objevuji úplně nový fotbalový svět! Jsem kluk z Paříže a Afrika, kromě tuniských pláží, je pro mě velkou neznámou. Jen když si vzpomenu na všechna ta očkování, která jsme museli mít, než jsme tam jeli.“

Takže doma, to je pro vás Paříž?
„Určitě. Kousek od Tunisu, hlavního města, mám třeba prarodiče, jako kluk jsem tam v létě o prázdninách jezdil na pár týdnů k moři. Do Tuniska se dostanu jen jako turista, něco na ten způsob.“

Co vás při tom objevování afrického fotbalu překvapilo nejvíc?
„To byste třeba koukali, jak se hraje v Burkině Faso! Neuvěřitelná atmosféra, fanatičtí fanoušci na tribunách. Vypadalo to, že jich na stadionu v Ouagadougou je sto tisíc, dělali šílený rachot, mohla jich tam přitom být tak třetina. Úroveň takových zápasů sráží jen nekvalitní terény, v horkém a suchém klimatu prostě nemůžete mít krásné trávníky.“

Tunisko prý nepředvádí africký otevřený fotbal. Spíš italský, organizovaný. Ostatně v pěti kvalifikačních zápasech první fáze jste dali jen šest gólů a tři inkasovali.
„Nemáme mužstvo hvězd, sázíme na týmovou práci. Nicméně myslím, že teď se styl hry trochu změní, Coelho má rád fotbal s rychlým přechodem dopředu, nezapře, že je to Portugalec, i když je bývalý obránce.“

Jak to, že jste měli problémy s Burkinou Faso, s níž jste získali jeden bod ze dvou zápasů.
„To je země, která už léta je schopná porazit kdekoho. Před deseti lety byla v semifinále mistrovství Afriky, její hráči působí v Německu, ve Francii, v Belgii.“

Nicméně postup do druhé fáze kvalifikace by vám neměl uniknout. Pak by měla být cesta do Jižní Afriky volná, Tunisko se umí na šampionáty dostat.
„Vůbec nepochybuji, že bychom se tam snad neměli kvalifikovat. Strašně chci na mistrovství světa jet, nebo aspoň mít tu šanci o nominaci bojovat.“

Letos v zimě jste přišel o účast na mistrovství Afriky…
„…jo, před závěrečným soustředěním v Tunisu došlo k dopravní nehodě, byli tam mrtví. Nějak jsem tehdy nemyslel na to, že nemůžu jet do Ghany, to bylo druhořadé. Uvědomil jsem si to až potom. Tehdejší trenér Lemerre říkal, že se mnou počítá do základní jedenáctky. Ten turnaj mohl třeba změnit mojí kariéru. To už se teď nikdy nedozvím.“

Přišel jste na to, že jsou důležitější věci než fotbal?
„Rozhodně.“

Už jste se setkal s názorem, že jste jako mladý zažil moc úspěchů? V sedmnácti jste se dostal do Interu Milán…
„…to je nadnesené. Byl jsem v juniorce a zahrál jsem si jeden ligový zápas s dospělými.“

Jako mladíček jste se dostal i do reprezentace, se Slavií jste ve dvaceti slavil titul.
„Nesouhlasím s tím, že jsem moc mladý na úspěchy. Podívejte se na borce jako je třeba… Sergio Ramos v Realu Madrid. Kolik mu je a co má za sebou! Dnes jsou úspěšní i takhle mladí kluci, na tom nic není. Časy se změnily a osmnáct nebo devatenáct let není žádný věk, kdy by mělo někoho překvapovat, co už profesionální fotbalista má za sebou.“

Dokážete se téměř po roce vrátit k tomu, proč vás po utkání s Arsenalem v Lize mistrů trenér Jarolím přeřadil do rezervního týmu?
„Jo, na tom nic není. On mě poslal na trávník za stavu 6:0 pro Arsenal. A zdálo se mu, že na plac nejdu s hlavou nahoru.“

Měl pravdu, nebo se mu to jen zdálo?
„Bylo to tak. Berte to jako omyl mládí. Poučil jsem se.“

Pomohlo vám to potrestání?
„Určitě. Nikdy předtím jsem neměl tak nekompromisního trenéra jako je Jarolím. Nemazlil se se mnou. A nejspíš udělal to nejlepší, co mohl. Byla to lekce, která se nakonec vyplatila. Vybojoval jsem si místo zpátky, a to mi pak pomohlo i v reprezentaci, protože Coelho potvrdil, že u něj nemá šanci ten, kdo nehraje v klubu. A na obzoru je zápas s Francií a cesta na mistrovství světa...“