Celý týden trápila plzeňského špílmachra Pavla Horvátha viróza, přesto do utkání nastoupil a vydržel na hřišti přes sedmdesát minut.
„Vydal jsem se ze všech sil, ale na víc jsem dnes neměl,“ přiznal sportovně po zápase a bylo na něm znát jednak obrovské zklamání, tak i známky únavy.
Plzeň opět remizovala, na vítězství z prvního kola se vám nedaří navázat, co tomu říkáte?
„Nevím jak tým, ale já osobně jsem z toho strašně zklamanej. Myslím si, že máme daleko vyšší potenciál.“
Kde je tedy problém?
„Nejsme schopni sáhnout si na dno sil a přetáhnout to na hřiště.“
Proč Plzeň vstoupila do utkání tak špatně?
„Nevím. Asi jsme čekali, že se hráči Budějovic porazí sami, že si dají vlastní gól. Nebyli jsme schopni vytvořit tlak. Samo nic nepřijde.“ (zklamaně)
Co tomu o poločase říkal trenér?
„Musel zvýšit hlas. Ve druhé půli jsme se zlepšili a vyvrcholilo to gólem. Pak jsme se bohužel vrátili ke stereotypu. Udělali zbytečný roh a nechali soupeře vyrovnat.“
Po gólu jste se hodně zlobili na pomezního rozhodčího...
„Z mojí pozice to vypadalo na ofsajd, ale ještě jsem celou situaci neviděl na videu. Škoda, takové zápasy musíme dotáhnou do konce. Potom už se nehraje na krásu, ale na vítězství.“
Jak z toho ven?
„Budeme si muset den po zápase promluvit a říct si nějaký věci z očí do očí.“
