Sparta tápe, Slavia šlape
Pokud se porovnají tyto dva kluby, vyjde jasný vítěz. Zatímco Slavia se veze na vlně euforie a drtí jednoho soupeře za druhým, ve Spartě prožívají hrůznou krizi. Jaké důvody za ní stojí?
I. Forma
Fantazie. Jinak se poslední týdny pražské Slavie nedají pojmenovat. V předešlých sedmi ligových kolech nepoznali hořkost porážky. Nastříleli soupeřům neuvěřitelných 25 branek a pouze třikrát musel tahat míč ze své sítě.
A když se k tomu všemu připočte postup do skupiny Poháru UEFA, nelze se divit, že v Edenu létají úsměvy do všech stran.
Naproti tomu Sparta tápe. Utrpěla krutou porážku v Liberci, ještě krutější v derby a navíc přišla o evropské poháry. Výkony ani výsledky nejsou uspokojivé.
Celou situaci se opět snaží vyřešit nástupem nového kouče – tentokráte Jozefa Chovance.
II. Důvěra v trenéra
Sparta střídá trenéry jako ponožky. Nemá v koučích důvěru. Straka, Hřebík, Griga, Bílek, Lavička – ti všichni pod vedením Daniela Křetínského brzy či později padli. Ani jeden nevydržel dvě sezony.
Solidní úspěchy přitom zaznamenal Michal Bílek. S týmem získal double. Vyhrál ligu i domácí pohár. Alespoň na chvilku sjednotil sparťanský národ. A jako jeden velký muž famózně na Letné oslavil oba triumfy.
Letnou se ozývalo „Spartička je nejlepší, Slavia věčně druhá“. A mluvilo se o velké budoucnosti.
Jenže ta nepřišla. Další sezonu už Bílek nevydržel. Doplatil na totální zkrat Tomáše Řepky a v závěrečných kolech přišel o mistrovský titul. Sparta jeho odchod odkývla.
Ani Karel Jarolím neměl ve Slavii vždy světlé okamžiky. Často se dopustil přehmatů, za což jej média i veřejnost ostře kritizovala.
Ovšem vedení Slavie svého kouče podrželo a zanedlouho se z Jarolíma stal jeden z potencionálních nástupců Karla Brücknera na lavičce národního týmu.
Ideální příklad pro Spartu se nabízí v londýnském Tottenhamu. Ač je v anglické lize poslední se dvěma body na kontě, trenér Juande Ramos se své židle pevně drží.
Vedení klubu se mu neustále snaží vlévat do žil optimismus a vyslovuje důvěru, zatímco Sparta se zbavila svého kouče už po devíti kolech. A přitom je na tom o dost lépe – nehraje o záchranu, sídlí na třetím místě.
Z jedné věci by se měli na Letné poučit. Sparta nepotřebuje diplomata, ale svérázného trenéra, který umí hráče seřvat a posadit je zpátky na zadek.
Tím je třeba právě Jarolím. Nabízí se ale i jiná jména – Uličný, Csaplár… Zvýšit hlas umí i Hřebík nebo Petržela. U prvního však nepřipadá návrat v úvahu a druhého sráží zcela jiné problémy. V očích českých fanoušků má velký zvuk také Zdeněk Zeman, ale to je pro letenský celek velmi drahá záležitost.
III. Atmosféra uvnitř týmu
K trenérovi se vztahuje i atmosféra v kabině. Lavička, Zach a Vujovič udělali chybu hned na začátku svého působení – neuměli si udělat v týmu větší pořádek, větší respekt.
Jak jinak si vysvětlit chování hráčů. Jedni makali na sto procent, jiní neměli zájem na sobě pracovat.
Trojice Berger, Blažek, Řepka hned v úvodu sezony odmítli absolvovat mentální tréninky Dragana Vujoviče. Původně přitom měli všichni Lavičkovi svěřenci docházet za Vujovičem pravidelně.
Nikdo ale zkušené trojici neřekl ani popel. A to byla chyba. Pokračovala tak známá věc, že sparťané netáhnou za jeden provaz.
Starší hráči s mladými sotva prohodí pár slov. A pak se je ani nezdráhají před ostatními pořádně natřít. Řepka a spol. si neberou servítky s nikým. Ví, že je vedení upřednostňuje před kýmkoli jiným.
Proto není divu, že je ve Spartě dusno. Mnohým se v takové atmosféře špatně dýchá. Prospělo by, kdyby se vzduch v tomto směru razantně pročistil.
I slávisté se občas rafnou. Ale týmový duch u nich žije. Umí na sebe zařvat, umí si přihrát, nehrají si na sobce.
V tom má velkou zásluhu trenér Jarolím, který dokázal zkrotit některé namyšlené jedince razantním způsobem. A když to nešlo, nezdráhal se Abrahama zbavit.
IV. Psychika
Sparta vždycky byla pod mnohem větším tlakem než ostatní. Na nejlepší klub v historii české i československé kopané se upírají zraky fanoušků i médií.
Podle různých anket má dokonce mnohem více fanoušků než Slavia či Baník.
Proto se od hráčů očekávají kvalitní výkony, výsledky, tituly. Jenže ne všichni přestup do Sparty psychicky zvládli.
Pokud se nedaří, přijde útlum a nastane krize. Fanoušci a tisk se začnou ptát, co se děje.
Už dávno neplatí, že je Sparta nejlepší. Česká liga je mnohem vyrovnanější než v minulosti. Přesto si každý rok vytyčí nejvyšší cíle – titul, Liga mistrů. A na to Letenští doplácí.
Takové nároky se v minulosti na Slavii nekladly. Letos – po zisku titulu – je situace rozdílná. Přesto je na nejlepší cestě ligu obhájit.
Sešívaní hrají naprosto uvolněně. Střílejí branky. A nemusí ani hrát na hranici možností, aby sestřelili Kladno 5:0. To o něčem svědčí.
V. Fanoušci
Po vyhazovu trenéra Františka Straky nevládne na letenském stadionu pohoda. Fanoušci se často otáčí Spartě zády, protože nesouhlasí s kroky šéfa klubu Daniela Křetínského.
Ve Slavii prožívali cosi podobného za vlády Vladimíra Lešky. To už ale neplatí. Nyní celý klub drží pohromadě. V Edenu panuje na české poměry nevídaná kulisa, což je další předpoklad úspěchu.
Závěr
Sparťané si musí uvědomit, že už nejsou tím, čím bývali. Nemají tak silný kádr jako v minulých letech. A vzhledem k hráčskému kádru nemají v tuto chvíli ani potenciál se zlepšit.
Přestavba celé Sparty je na místě. A musí se začít od kořenů – tj. vedením klubu.
