Psotka: Nevěřili mi

Sympatického chlapíka, který nyní lavičce Hanáků v lize velí, přitom na začátku sezony mimo Olomouc takřka nikdo neznal. A dnes se mnozí ptají: Kdo je ten muž, který tápající tým oživil?

Co vás napadlo, když jste se po nedělním utkání s Ostravou podíval na tabulku a viděl jste Olomouc po patnáctém kole na čtvrtém místě?
„Musím se přiznat, že jsem se už před utkáním s Baníkem podíval na výsledky odehraných zápasů. A viděl jsem, že Liberec ztratil a že v Boleslavi byl stav 0:0. Takže jsem věděl, že když zápas s Baníkem zvládneme, posuneme se v tabulce někam nahoru. Teď jsme čtvrtí, navíc před Spartou a Libercem, což jsou kluby s lepším zázemím i kádrem. A to je pro nás určitě zajímavé. Ale je to hlavně odezva práce, kterou hráči odvedli. Ta byla poctivá, takže z toho pohledu je naše současné umístění zasloužené.“

Olomouc se pod vedením trenérů Petržely a Pulpita herně i výsledkově trápila. Když jste převzal mužstvo vy, mladík bez ligových zkušeností, málokdo věřil ve zlepšení. Na pochybovače jste určitě narazil i vy sám, je to tak?
„A narážím na ně vlastně dodnes, protože zvláště teď, kdy se nám daří, se setkávám s lidmi, kteří mi říkají: Víte, když vás zvolili trenérem, vůbec jsem nevěřil, že by to mohlo fungovat, a jsem překvapený, že to klape a že i hráči si vás chválí. Já si toho, že mi to někdo umí takhle přiznat, vážím. Každý má právo myslet si, co chce. A každý má právo mi nevěřit. Cením si obrovsky, když někdo přijde a řekne mi to do očí.“

A co závistivci? Klubový prezident Gajda vám před lety zajistil zaměstnání v Moravských železárnách, váš tchán je jedním z menších olomouckých sponzorů… Neslýcháte něco o protekci?
„Už jen tím, že i k vám se takové věci donesly, se vlastně ukazuje, že takové řeči někdo šíří. Já si ale nedělám iluze o tom, že mě mají všichni v Olomouci rádi a že mi tady všichni přejí úspěch. Nejsem naivní. Ale budu si stát za tím, že jsem si svou cestu vyšlapal sám. Jako hráč i jako trenér. Prošel jsem tady všemi kategoriemi a dělal jsem to proto, že mám olomoucký fotbal rád. Že budu jednou trénovat první ligu, to jsem si nemyslel. Takové ambice jsem neměl.“

Víte o tom, že dva lidé z širšího vedení olomouckého klubu se na začátku sezony vsadili o to, jak mužstvo pod vaším vedením skončí? Jeden totiž tvrdil, že budete nejhůř šestí. A druhý tomu nevěřil…
„O tom nevím! A o co se vsadili?“

O bednu šampaňského.
„To je zajímavé. Jsem rád, že byl někdo z vedení klubu ochoten se o tohle vsadit, protože je to důkaz, že nám už v létě věřil, a to je pro mě i pro celé mužstvo čest. Teď to vypadá, že je bedna s šampaňským už jeho, ale je za námi teprve polovina sezony a ještě se může klidně stát, že ten, co nám tak věřil, bude muset tu bednu nakonec zaplatit. Doufám však, že se to nestane.“

Co byste vzkázal druhému účastníkovi sázky? Tomu, který vám nevěřil...
„Nic. Nevěřil, tak nevěřil. Jak jsem říkal, právo na to má každý. Tohle mužstvo bylo dva roky ve velké krizi a chápu, že někdo nepředpokládá, že trenér bez prvoligových zkušeností tomu pomůže. Možná že takových lidí bylo hodně.“

Nejste jediným „trenéremzajícem“, který se pokouší dosáhnout v první lize nějakého úspěchu. Pomyslel jste na to, že drtivé většině vašich stejně nezkušených předchůdců se to v nedávné minulosti nepodařilo?
„Určitě jsem výsledky ostatních trenérů vždycky sledoval. Já jsem ale soutěživý typ, a to, že se jiným mladým trenérům, jak říkáte, v lize moc nedařilo, to je pro mě motivace. Mám obrovskou výhodu v tom, že jsem vyšel z olomouckého prostředí a znám ho velmi dobře. Proto s jistotou říkám, že kdyby do Olomouce místo mne přišel třeba Petr Uličný, Leoš Kalvoda nebo Pavel Hapal, ti všichni by tady určitě uspěli. Protože to v Olomouci dobře znají.“

* Máte za sebou patnáct utkání, takže jste už na vlastní kůži poznali kvalitu všech soupeřů. Je podle vás současné čtvrté místo reálným obrazem síly olomouckého týmu ve srovnání s konkurencí?
„Mám-li říct, co si myslím, když se na to podívám objektivně, pak je třeba na rovinu konstatovat, že adekvátním umístěním by byla příčka někde v lepším středu tabulky. Dokázali jsme třeba odehrát vyrovnanou partii s Libercem, možná jsme byli šedesát minut lepší a porazili jsme ho. Ale například na Spartě ten náš výkon ještě tak sebevědomý nebyl a určitě jsme nepřehráli Boleslav, určitě jsme nepřehráli Slavii a navzdory vítězství jsme určitě nepřehráli Baník. To jsou mužstva, na která ještě nemáme. Ale já vidím v našich hráčích velký potenciál, a věřím, že se pořád ještě můžeme zlepšovat.“

Nedávno vám bylo pětatřicet, takže jste vrstevníkem nejstarších olomouckých hráčů. Nebál jste se, že si vůči vám víc dovolí a že budou třeba remcat, když je necháte sedět na lavičce?
„Důležité je, jak si nastavíte pravidla. A v rámci těch pravidel se dá samozřejmě o lecčems diskutovat. Pokud má hráč pocit, že na lavičce je neprávem a že v minulých zápasech podával dostatečně kvalitní výkony, může přijít, pustíme si spolu video a můžeme o tom vést debatu. Tomu jsem otevřený. Pro starší hráče je určitě složité, když pro ně najednou zůstane jenom místo na lavičce. A v takové chvíli mohou být určitým způsobem zákeřní. Takové hráče my ale v mužstvu nemáme.“

Došlo už v této sezoně mezi vámi a některým z hráčů ke vzrušenější názorové konfrontaci?
„Už se třeba stalo, že jsem někoho z tréninku vyhodil. Ale musím říct, že trochu déle mi trvalo, než jsem našel cestu k Peťovi Drobiszovi. On už toho hodně zažil, má na leccos svůj názor, o všem přemýšlí a jen tak někomu neskočí na lep. Já jsem po něm určité věci chtěl, ale přemýšlel jsem, jak mu to říct. Nakonec jsme si spolu sedli, popovídali jsme si a myslím si, že to věci prospělo.“

Vaše současné umístění nepochybně překonává cíle, které jste si před začátkem sezony vytyčili. Nemůže se stát, že v zimě zasednete do křesel, zhodnotíte situaci a pokusíte se změnit plány a zaútočit na evropské poháry?
„Taková schůzka je v plánu, jen co odehrajeme poslední zápas podzimu v Plzni. Co na ní budu říkat já, to už v této chvíli vím. Ale nechám si to ještě pro sebe.“