Fořt: Trenér Jarolím není nikdy spokojený

Jako první věc jste si po fyzických testech vybíral číslo. Jaké jste zvolil?
„Já jsem měl na výběr ze dvou. Buď devatenáctku po Krajčíkovi, nebo čtyřiadvacítku po Necidovi. Vsadil jsem na Krajčíka. Mně se líbí, když je v čísle šestka. V Plzni jsem měl šestku, ve Slavii šestnáctku a v Toulouse šestadvacítku. Tady ta možnost nebyla, tak jsem vzal obrácenou šestku v té devatenáctce. Mám radši nižší čísla.“

Co jste po návratu do Slavie stihl?
„Přijel jsem v pátek večer, pozdravil rodinu, ubytoval se na hotelu. A v pondělí ráno jsem absolvoval testy na FTVS. Ty jsme pak s trenérem probrali.“

Jak dopadly?
„Trenér Jarolím není nikdy spokojený. V tom se absolutně nezměnil. A samozřejmě by mé výsledky mohly být lepší, ale v rámci možností si myslím, že to není tak zlé. Dva roky jsem je nedělal. Ale ve srovnání s posledními vyšly nastejno.“

Proč jste se odhodlal k návratu?
„Rozhodlo, že znám trenéra. Zavolal mi ještě před Silvestrem. A ptal se, jestli bych si troufnul na návrat.“

Nemáte obavy z možného neúspěchu?
„To ne. Jdu do známého prostředí a věřím, že se tady dostanu do formy. To mi koneckonců přáli i ve Francii.“

Váš úkol je nahradit Tomáše Necida, souhlasíte?
„Nahradit asi ne. Jsme každý jiný. On dal hodně gólů. Prostě se to jen tak vyvrbilo, že on odešel a já jsem přišel.“

Ale Slavia od vás čeká góly, které dával Necid.
„To tak musí být. Já jsem útočník. Všichni mě ale budou s Necidem srovnávat a z toho pohledu to jistě bude těžší. Ale po svých zkušenostech z ciziny strach určitě nemám.“

Jak vás přijali spoluhráči?
„Hezky. Hned mi oznámili, že mě zkasírují o zápisné. Moc hezké to bylo, opravdu... Výhoda je, že jsem s pár klukama hrál a s většinou se znám. To je v pohodě. Jen ten pokladník se změnil. Býval to Lukáš Jarolím, teď je to Hubáček. Ale celkově se toho ve Slavii změnilo hodně, ale nic převratného to není.“

Sledoval jste během angažmá v cizině Slavii?
„Určitě. Jak Slavii, tak Necida. Byl jsem tady na stadionu, když vyhrála titul. A jsem rád, že klub je tam, kde je. V Česku jasně nejlepší a má nejlepší stadion. Mužstvo je tu zkušené. I mladí hráči hráli Ligu mistrů. Bude na nás tlak, ale my ho zvládneme.“

V cizině jste prožil dva roky. Moc jste toho neodehrál. Neberete to období jako promarněné?
„To určitě ne. Mohl jsem trénovat s vynikajícími hráči. Každý je tam reprezentant. Na tréninku se perete se o každou minutu šance v utkání. Beru to jako velkou zkušenost.“

Chyběly vám ale zápasy?
„Byl jsem na hostování v Bruselu. Tam jsem hrál pravidelně a herně se mi dařilo. Mužstvu moc ne, ale mně osobně ano. Pak jsem si bohužel zase zranil koleno. Před touto sezonou jsem se vrátil do Toulouse. Jenže tam se hraje na jednoho útočníka a tomu se daří. Takže ze čtyř jeden je pořád na hřišti, toho trenér nevystřídá. Jeden na lavičce a dva jdou za rezervu.“

Když se vám jaro povede, zůstanete, nebo se chcete vrátit do Toulouse?
„Nemůžu říct. Uvidíme, jak sezona dopadne. Ale chtěl bych se do ciziny vrátit. Mám tam ještě na rok smlouvu. Budu bojovat o to, aby se mi prodloužila.“

Naučil jste se francouzsky?
„Trošku. Budu mít výhodu v jednodušší komunikaci s Belaidem a Tavaresem.“