Polách: proražená lebka? Uhraďte poplatek

Během nedělního podvečera brněnští funkcionáři přinesli uklidňující zprávu: „Není to tak zlé. Kost vydržela, bude to jen otřes mozku.“ On sám v soukromém telefonu s redaktorem Sportu žertoval: „Teď vím, že mám tvrdou palici!“ Včera ráno bylo všechno jinak. „Kost praskla! Je to v háji!“ napsal krátkou SMS mezi dvěma vyšetřeními.

Jaká je vaše momentální situace?
„Mám za sebou vyšetření. Kost je prasklá a musím na operaci. Ta by se měla uskutečnit v úterý. Vyšetření ukázalo, že mám zlomenou kost na čele, ale naštěstí je jinak všechno v pořádku. Operovat se to ale musí, jinak bych měl na čele do smrti díru.“

V neděli večer jste ale říkal, že je to v pohodě?
„Já vím, cítil jsem se dobře a žertoval jsem. Že mám hodně tvrdou palici. Protože jsem byl fakt v dobré náladě. Uklidnilo mě vyšetření v Praze, zdálo se, že bude všechno v klidu. Možná lehčí otřes mozku a za týden už budu v přípravě. Těšil jsem se na herní soustředění na Kypru. Místo toho budu tak měsíc určitě mimo. Co bude dál, to se uvidí.“

Kdy jste se dozvěděl pravdu?
„Ráno po důkladném vyšetření ve Vojenské nemocnici v Brně.“

Co vás napadlo po souboji se Šislerem?
„Já měl na rukou rukavice, sáhnul jsem si v nich na hlavu a cítil jsem, že je tam díra. Fuj. Nebylo mi příjemně. Měl jsem strach. Pak mě naložili do sanitky a vezli do nemocnice.“

Tam vás uklidnili?
„Ne, tam mě úplně dostali.“

Čím?
„No, já ležel na takových těch pojízdných nosítkách. Měl jsem na sobě trenky, dres a kopačky. A oni se mě zeptali, jestli mám s sebou peníze na regulační poplatek. Musel jsem se smát. Příště si musím dát na dres přišít kapsičku, kam si dám třicet korun na poplatek, nebo devadesát za pohotovost. (směje se) Ale pak mi řekli, že to není vážné. Ulevilo se mi.“

Mluvil jste o tom zákroku se Šislerem?
„Nemluvil. Ale vím, že se mi pokoušel dovolat. Ale já na vyšetřeních nechtěl brát telefon. Navíc ho mám úplně zahlcený nepřijatými hovory a sms zprávami. Všem, kteří mi psali a volali, touhle cestou děkuji.“

Šisler je z toho dost špatný. Vaše číslo dostal od redakce Sportu, sháněl se po tom, co vám je. Chtěl se omluvit…
„V žádném případě se na něho nezlobím. Rozhodně mi nechtěl ublížit, jen chtěl vyhrát souboj a získat míč. To je ve fotbale normální. Vyřiďte mu, že jsme spolu v pohodě. A ještě mu řekněte, že mu přeju, aby si co nejdřív dal dohromady loket. Po té ráně ho musí mít úplně na hadry.“ (smích)

Tak hodně zdraví…
„Díky. Doufám, že rychle srostu a co nejdřív se vrátím na hřiště.“