„Šenky, udělej žraloka,“ křikne Dušan Švento na Zdeňka Šenkeříka, který je po pás v moři. Slunce už pomalu zapadá, je však stále teplo. Slavisté za sebou mají dvě tréninkové jednotky, a tak přišla chvilka zasloužené relaxace…
„A jééé, to mi zase doma budou nadávat, až tohle uvidí v novinách. Řeknou: Tady mrzne a sněží, malý je nemocný a ty si takhle užíváš,“ pronese se smíchem Vladimír Šmicer, když zbystří, že se k moři blíží též redaktor a fotografka deníku Sport.
Krásná pláž, bílý písek, zapadající slunce a teplota šestadvacet stupňů. „Šmíca“ stojí s dalšími spoluhráči v moři a dokonale se baví. Plavat v lednu v moři je opravdu paráda! „Po tréninku je to fakt příjemné,“ zahlásí Milan Ivana, když se souká z moře.
Za chvíli už má na sobě župan a pádí pryč. „Jdu ještě vyzkoušet bazén,“ dodá na vysvětlenou. Přitom se míjí s dalšími milovníky moře. Zatímco Amadou Cissé se jen projde v mělké vodě po pláži, asistent Pavel Řehák se pustí pěkně daleko. „Kde je? Já už ho ani nevidím!“ prohlásí kdosi.
Radovánek by si mohli slávisté užívat dost. Hotelový areál Jebel Ali, který je nedaleko Dubaje, nabízí nepřeberné množství aktivit – golf, tenis, jízdu na koni, velbloudu, či vodních skútrech. Nebo se můžete jen tak slunit.
Jenže kvůli tomu zde fotbalisté vedoucího týmu Gambrinus ligy nejsou. Ti se mohou opalovat leda tak při dopoledním a odpoledním tréninku ve Střeleckém klubu, který mají asi pět minut jízdy autobusem.
Zatímco si svěřenci trenéra Karla Jarolíma dokola opakují základní herní návyky a ladí formu na jarní boj o titul, vedle na střelnici pilují šejkové svou přesnou mušku. Jedna rána střídá druhou. Do vzduchu co chvíli vyletí oranžový terčík, který se záhy rozprskne na několik malých kousků. Slávisty to však nevyruší, dál pracují ve svém tempu.
O to, aby v tréninkovém centru běželo vše, jak má, se stará také Sao, rodák z Barmy. „U nás mají lidé příjem třeba jen osmdesát dolarů za měsíc. Je těžké tam přežít. Není to práce úplně podle mých představ, ale doma bych třeba nesehnal žádnou práci,“ vypráví.
S podobnými osudy se v Jebel Ali setkáte na každém rohu. V hotelových komplexech, které jsou do jisté míry izolovány od okolního světa, se s Arabem téměř nepotkáte. Veškerý servis totiž zajišťují přistěhovalci.
Ti tvoří téměř osmdesát procent populace země. Původní obyvatelé jsou zastoupeni jen ze zbylých dvaceti. „Jsem z Pákistánu,“ představí se Sahit, řidič hotelového autobusu. „A tohle je můj přítel z Indie,“ dodá. Recepční Abey Sam zase pochází z Bangladéše. „Žiju v Emirátech už deset let, doma bych rodinu neuživil. Děti a manželku vídám jednou za rok, na častější návštěvu nemám peníze,“ svěřuje se.
I tohle je tvář Spojených arabských emirátů…
