Chovanec: Že bych zase do derby vyběhl?
Jako hráč i trenér zažil spousty bitev se Slavií. Většinou vítězných. Jedno z nich má však pro něj speciální význam…
Je to téměř přesně na den čtrnáct let. Ve starém Edenu se schyluje k pražskému derby. Když mužstva vybíhají z tunelu na trávník, vyprodaný stadion oněmí.
Stejně tak diváci u televizních obrazovek. V rudém dresu nastupuje Jozef Chovanec, který před třemi měsíci skončil s fotbalem a vykonával ve Spartě pouze funkci manažera.
Co vám říká datum 7. duben 1995?
(dlouze přemýšlí) „Nic.“
Eden, derby, pořád nic?
„Teprve teď, když mi to říkáte, se mi to všechno vrátilo. Jo, tehdy to bylo zajímavé.“
Co vašemu nasazení předcházelo?
„Seděl jsem v kanceláři, probíhal trénink před derby. Asi po dvaceti minutách jsem sešel dolů na plochu, stál tam pan Mach (tehdejší majitel klubu – pozn. red.) s trenérem Jarabinským a bavili se o sestavě. Probírali varianty obrany, měli jsme nějaké zraněné hráče. Zvažovali, že na stoperu bude Tonda Plachý a tak dále. Pak se na mě otočil pan Mach a říká: vždyť tady stopera máme. Já mu řekl, jestli není šílený, jestli se oba nezbláznili.“
Ale vy jste to vzal. Kdy jste definitivně podlehl?
„Když se k nápadu přiklonili někteří hráči. Pak jsem přijel domů a vzal si věci na soustředění. Manželka mi vzkázala, že jsem blázen, a já odjel.“
Jak dlouho jste tehdy netrénoval?
„Hrávali jsme v dvakrát v týdnu fotbálky na malé branky na hlavním hřišti, když mužstvo trénovalo na tom dolním. (směje se) Netrénoval jsem tedy tři měsíce.“
To byl přece obrovský risk.
„Samozřejmě. Také jsem je upozorňoval, že jsem dlouho bez tréninku. Pak se přidal i brankář Petr Kouba, že to je jen jeden zápas a že se to dá zvládnout. No jo, to jsem ještě nevěděl, že to bude samozřejmě zápasů víc. Bylo to obrovské osobní riziko, ovšem nakonec se to vyplatilo.“
Před slávisty se vám celá akce podařila dokonale ututlat. Dokonce jste nastoupil pod jiným číslem než jste nosíval předtím.
„Ano, s číslem dva. Nevšimli si mě ani v zápisu o utkání, až po nějakých dvaceti minutách. Nešel jsme se s týmem ani rozcvičovat na plochu, v podstatě jsem vyběhl jen k zápasu.“
To byl záměr?
„Určitě. Z autobusu v Edenu jsem vystupoval jako funkcionář, v obleku, ne jako hráč. Dokonce jsem se hodinu před zápasem bavil za autobusem s trenérem Slavie Ciprem. Aniž by něco tušil, rozebírali jsme, jak to bude vypadat. Propálilo se to až těsně před zápasem. Otáleli jsme se zápisem, prodlužovali jsme to na poslední chvíli. Nikdo nic netušil.“
Co říkali slávisti, když jste šli tunelem na trávník?
„Nic, jen na mě koukali. Asi si mysleli, co tam ten blázen dělá. Možná je to uklidnilo, pomysleli si, to bude jednoduché. Já se na hřišti cítil dobře, samozřejmě menší problémy byly. Třeba Šmícu (Šmicera) jsem dvakrát zastavil rukama, slávisti řvali. Ovšem nakonec jsme vyhráli, bum, byl to pro ně šok. Oni vedli ligu, byli nahoře, věřili, že se jim konečně povede nás porazit, že budou slavit titul. Najednou to bylo jinak, byli úplně zmražení. Navíc rozhodující gól Nedvěda padl v poslední minutě.“
Teď také vede Slavia ligu, hraje se v Edenu, ve Slavii je Šmicer…
„Jako že bych znovu vyběhl? Ale pozor, Šmíca tam není, je zraněný. Jedině že by teď vyběhl on, že by nás překvapili zase oni.“ (směje se)
Čistě hypoteticky, měl byste nyní na to odehrát alespoň pár minut?
„Jedině kdyby to bylo jako v házené. Jít na standardku a pak si zase sednout na lavičku.“ (směje se)
 | V sobotním deníku Sport najdete: |
| » celý rozhovor s Jozefem Chovancem O čem mluví: » O srovnání současné Sparty a Slavie » O vztahu s Horstem Sieglem » O spolupráci s Ivanem Haškem |
