Morales: Hráči tady fotbalem nežijí

„Možná jsem byl pro hráče překážkou, přestali věřit v mé metody, odcházím,“ prohlásil italský kouč v rozhovoru pro deník Sport během svého posledního dne U Litavky.

Po nedělním prohraném zápase v Kladně (0:1) jste prohlásil, že vaši svěřenci nehrají na sto procent z důvodů, které nechápete. Pochopil jste je s odstupem času?
„Ne. Ani dnes je nechápu. Mé pocity však jsou nepodstatné. Prostě jsem poznal, že hráči neodvádí vše, co mohou. Nastal moment, kdy musí pryč trenér.“

Co za tím je?
„Opravdu nevím. Podívejte se na Mladou Boleslav, taky musel skončit trenér. Můžou za tím být různé důvody. Nechtěl bych se v tom více pitvat. Prostě jsem poznal, že bude pro mě i pro klub lepší, když se naše cesty rozejdou. Co se teď může stát, to už mě nezajímá.“

Vnitřně jste si to vysvětlil?
„Ano. To je ale moje osobní analýza a ta nepatří ani do tisku, ani hráčům nebo majiteli klubu. Jsou to jen moje poznatky, a tak to také zůstane.“

Nastínil jste něco aspoň Jaroslavu Starkovi, majiteli klubu?
„Něco jsem mu řekl, ale opakuji, nechávám si to spíš pro sebe. Nemůžu otevřít hlavu pětadvaceti hráčům. Možná mezi námi vázla komunikace, ovšem do určité doby všechno fungovalo velmi dobře. V poslední době ne a je to škoda.“

Po zápase jste se chystal hráčů zeptat, zda chtějí zůstat v lize. Co jste zjistil?
„Už k tomu nedošlo. Ani jsem nechtěl. Měl jsem v hlavě jasno. Hned ráno jsem zašel k prezidentovi a oznámil mu, že končím.“

Takže jste se rozhodl přes noc?
„V noci spím. (usměje se) Rozmyslel jsem se bezprostředně po utkání. Neunáhlil jsem se, zrálo to ve mně delší dobu, přibližně tři až čtyři týdny. Chtěl jsem dotáhnout práci do konce, což se mi nepodařilo, vlastně už ani nebylo co zvládnout.“

Jak jste svůj odchod odůvodnil?
„Chci, aby Příbram zůstala v lize. Pokud může být problém v trenérovi, jdu pryč. Ale teď jsou na tahu hráči, překážka je pryč, ať hrají!“ (důrazně)

Cítil jste se jako překážka?
„Opakuji, mohlo to tak být. Kvůli jazyku, mentalitě, tréninkovým metodám. Jsem typ, jenž chce pořád vyhrávat. Dávám vždy sto procent a to samé vyžaduji od hráčů. Někdy mám ale pocit, že tomu dávají méně. Chápu, že někteří nemají formu, trápí je problémy doma nebo prostě nechtějí vyhrát... (zamyslí se). Je mnoho ovlivňujících faktorů. Já už s tím nemůžu nic dělat. Kdybych si byl jistý, že mám týmu co dát, zůstanu do zápasu s Olomoucí. Na konci sezony bych pravděpodobně stejně odešel...“

Prošel jste řadou klubů, něco takového jste však prý ještě nezažil...
(reaguje) „Ten problém není jen v Příbrami, ale v téhle české fotbalové generaci.“

Co máte konkrétně na mysli?
„Hráči nedávají fotbalu vše. Pro ně je fotbal hobby, kterým si trošku vydělají. Nejsou to žádné předsudky, jen mé postřehy. Hráči nejsou zvyklí žít fotbalem. Tady se fotbale hraje, ale nežije! V profesionální oblasti musíte na fotbal myslet od rána do večera, starat se o své tělo, hlídat si stravu, mentální věci, prostě mu vše podřídit.“

Proč se to neděje?
„Hráč se musí chtít dostat dál. Jsem na takový přístup zvyklý z Německa a Itálie. Cesta, kterou jsem se tady snažil hráčům ukázat, je dlouhodobá. Pro některé asi až příliš dlouhá a trnitá. Ztráceli na síle a koncentrovanosti.“

Jaký byl váš první dojem po příchodu do Příbrami?
„Zjistil jsem, že hráči nejsou zvyklí trénovat déle. Nechtějí zůstat na place. Pomalinku jsem začal tento návyk měnit. Měli jsme delší a tvrdší tréninky. Nejen kvůli fyzické kondici, ale především kvůli psychice, hráč si musí navyknout.“

Před časem tuto metodu použil Jaroslav Hřebík ve Spartě. Hráči se mu postavili a stěžovali si...
„Možná se teď to samé stalo mně v Příbrami. Myslím, že tomu doopravdy tak je.“

Je problém v mentalitě fotbalistů?
„Český hráč je po technické stránce jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl. Učí se rychle taktiku. Má schopnost tvrdě pracovat. Problém je trošku mentalita. Na rozdíl od Němců, Angličanů či Italů. Ti chtějí opravdu na sto procent vyhrávat, dát všechno, protože samozřejmě chtějí vydělat hodně peněz, to je jasné. Češi si málo uvědomují, že by si skrze fotbal mohli vydělávat daleko víc třeba v zahraničí. Mentálně se musí posílit. Problém tkví v hlavě. Rád bych, aby si tohle hráči přečetli, třeba je to někam posune.“

Jak na tvrdší tréninky reagovali?
„Ve čtvrtek byli na dně, vyčerpaní. V nedělním utkání však byli naprosto fit. Chodili za mnou a ptali se, jak je to možné. Začali mým metodám věřit. Až na poslední týdny.“

Čím si vysvětlujete, že mnoho ligových fotbalistů nevydrží v tempu celý zápas?
„Protože v týdnu trénují naplno jen sedmdesát minut. Myslí si, že když nejsou unaveni na tréninku, nebudou ani na hřišti. To však odporuje všem tréninkovým konceptům. Z tréninku přece musíš jít ztrhaný, potom v neděli vydržíš celé utkání! Jedné věci však stále nerozumím. Já jsem hráčům daroval postupem do ligy malý sen. Přinesl jsem do Příbrami západoevropský tréninkový model. Mohli poznat něco nového a být mentálně připravení na zahraniční angažmá. Kdyby někdy přestoupili do Itálie nebo Anglie, budou připraveni. Chtěl jsem jim pomoci a ne je zničit.“

Jaký dojem ve vás zanechal český fotbal?
„Technicky je na tom velmi dobře, takticky patří k evropskému průměru, atleticky má předpoklady pro fotbal v tempu, ale problém je v hlavě. Když nespolupracuje, nohy nepoběží rychleji. Pokud se tento faktor zlepší, může mít každý český tým úspěch. Podívejte se na malou Příbram. Doma jsme neprohráli se Spartou, Slávií, Ostravou, Mladou Boleslaví a třeba Jabloncem. Pokud jste takticky a mentálně připravení a koncentrovaní, nemáte problém s nikým. Já tvrdím, že pátý tým české ligy může získat titul, pokud tohle dodrží.“

Doma se Příbrami dařilo, ale venku to bylo slabé. Proč?
„Jeden důvod nemůžu jmenovat, jsou za to pokuty. (směje se) Ale napadá mě ještě jeden. Vzdálenosti mezi městy jsou malé a tím pádem se podceňuje cestování. Po dvou hodinách v autobuse vám ztvrdnou nohy a je konec. Já jsem například s týmem spal i v Českých Budějovicích, které máme za rohem. Pěkně v klidu a pohodě a přivezli jsme cenný bod.“

Jsou věci, které jste teď jmenoval, důvodem, proč se českým klubům v poslední době nedaří v pohárové Evropě?
„Myslím, že ano. Je to jeden z hlavních důvodů. Do určité míry se Evropě vyrovná jen Slavia. Především díky Karlu Jarolímovi, který pracuje i na mentálních aspektech.“

A ani jeho přísné metody nejsou mezi hráči příliš oblíbené...
„Nejlepší světoví trenéři taky nejsou oblíbení. Capello, Van Gaal, Benítez. Nejsou milováni, ale respektováni.“

Prý vám vadila i dlouhá zimní pauza?
„Přiznávám, že jsem s tím měl velký problém. Hráči měli moc času a bylo těžké je udržet ve formě. Museli jsme trénovat na umělce a tím ztratili elasticitu a flexibilitu. A jsme zase zpátky u mentality hráčů. Tři měsíce můžeš trénovat jak chceš, hrát přáteláky, ale nelze úplně navázat na podzimní část. Tady se podle mě hrají dvě odlišné ligy.“

Je tedy pauza příliš dlouhá?
„Já myslím, že určitě. Maximum je osm týdnů. Ještě mě překvapila jedna věc, ale musíte mi ji potvrdit. Mívají hráči v týdnu jeden volný den?“

Myslím, že se to v některých klubech děje.
„Sedí! To přece naprosto naruší tréninkový rytmus. Není to nějaký Massimův názor, je to podložené vědecky. V západní Evropě se trénuje dvanáct let podobně. V Liverpoolu, Miláně či Madridu jsou jen malé rozdíly v tréninkových metodách, co se kondiční přípravy týče. Je jasně daný tréninkový model. Snažil jsem se ho přinést do Příbrami. Herní stránka je už něco jiného, tam má každý trenér své metody.“

Už víte, co teď budete dělat?
„Odjíždím do Německa a hned mám domluvené schůzky. Chci vidět hodně zápasů a ujasnit si, co dál. Snad najdu angažmá pro novou sezonu. Chtěl bych druhou německou nebo italskou ligu, popřípadě první v Nizozemsku či Švýcarsku.“

Co když se František Straka stane trenérem českého národního týmu a vám nabídne spolupráci, jak se o tom spekulovalo?
„Já nevím, jestli je to aktuální, ale pokud zavolá, moc mě potěší a já jeho nabídku přijmu.“

V tom případě ale nesmíte být smluvně vázán v klubu.
„Jasně, s tím souhlasím. Národní tým se dělá na plný úvazek, navíc v situaci, kdy musíte vyhrát všechny čtyři zápasy, to chce hodně energie.“

Jak dlouho hodláte čekat?
„Nejde o čekání. Teď jsem prostě volný. Kdyby však ráno přišla nabídka od dobrého klubu, musel bych vše pečlivě uvážit.“

Převzal byste znovu český tým?
„V Česku bych vzal jen tým s pohárovými ambicemi, takže Spartu, Slavii, možná Liberec. Jinak ne.“

Právě se Spartou bylo vaše jméno skloňováno v zimě. Měl jste od ní nabídku?
„Ne. Jen jsem o tom četl. Ale kdyby měl Jozef Chovanec jinou nabídku a oslovil mě, tým bych vzal hned. Teď po našem vzájemném zápase jsem se zrovna bavil s Tomášem Řepkou, umí italsky, takového hráče bych chtěl jednou trénovat.“

Vzal byste ho případně do reprezentace?
„Jasně, řekl jsem mu ze srandy, že ho tam chci a budeme spolu bojovat.“

Co on na to?
„Vymlouval se, že už je starý. Ale já bych ho přemluvil. (směje se) On je sice starý, ale má na rozdíl od jiných neuvěřitelnou motivaci, takové hráče tým potřebuje.“