Veterán Pavel Verbíř se v sobotu postaral o další zápis do historie teplického fotbalu. V klubovém žebříčku totiž překonal v počtu ligových startů brankáře Jiřího Sedláčka, který s 339 zápasy vévodil pořadí dlouhých třicet let.
Verbíř má na kontě o start víc, stejně tak už dva roky vévodí i klubovým kanonýrům.Aby hráč mohl aspirovat na překonávání takových rekordů, většinou musí přijít do ligy hodně mladý. Sedláčkovi se to podařilo ve dvaceti, v roce 1964.
Tou dobou lize vévodila Dukla, nováček z Teplic hrál na starém sudetském stadionku Na Drožďárně a na fotbal chodily masy. Sedláček opanoval teplickou branku na dlouhých šestnáct let.To Verbíř do ligy naskočil až ve třiadvaceti, do té doby válčil s Teplicemi o jednu dvě soutěže níž.
"Na začátku bych se toho nikdy nenadál, ale je to příjemný pocit, když se povede takový zápis do historie," řekl v dnešním rozhovoru s ČTK Verbíř. Spoluhráči žertují, že mu na Stínadlech už pomalu chystají sochu. "To se dělá ale až když hráč skončí, jenže já chci ještě chvíli hrát," odmítl šestatřicetiletý veterán.
Když teplický klub slavil na jaře 1995 své padesátiny, ve výroční publikaci nesměly chybět ani fotografie z posledních let. Období po sestupu do třetí ligy reprezentuje fotka z jara 1992. V zápase s Náchodem uniká obránci hostů teplický útočník. Sveřepý výraz, husté vlnité vlasy, odstávající uši - Pavel Verbíř.
Tou dobou válcoval první ligu Slovan Bratislava a na Tehelné pole chodilo v průměru 20 tisíc lidí.Verbíř se přitom do Teplic dostal naprostou náhodou. "Celé čtyři roky v dorostu jsem strávil ve Spartě, ale pak mě poslala zpátky do Neratovic výměnou za Tomáše Votavu. Měl jsem po maturitě a čekalo se, že půjdu na vojnu na Julisku, ale deset dní před koncem roku 1991 mi přišel povolávací rozkaz do Žatce," zavzpomínal Verbíř.
Žatec tou dobou fungoval jako rezerva Teplic a jeho trenér Bokša si Verbíře velmi brzy vytáhl do áčka. Zatímco spojení klubů vydrželo jen rok, mladičký útočník už v Teplicích zůstal. "Byl jsem hráč Neratovic, ale Teplice se s nimi rychle dohodly. No ale netušil jsem, že se upisuju na 20 let," usmála se dnešní klubová ikona.
Za měsíc bude Verbířovi sedmatřicet, přesto stále ohromuje rychlostí a hbitostí. "Měl jsem kliku, že se mi celou kariéru vyhýbala vážná zranění. Když musí dvacetiletý kluk na operaci s kolenem, nikdo mu nezaručí, jak a jestli vůbec bude ještě hrát, tomu jsem se vyhnul," řekl Verbíř a zaklepal si na zuby.
Jeho nejvážnějším zraněním tak zůstává naštípnutá holeň z podzimu 1996, kterou mu tehdy přivodil pozdější spoluhráč Tomáš Hunal.Udivující Verbířova výkonnost má ale ještě jeden důvod. Srovnal si osobní život i životosprávu.
Před pár lety měl problémy v osobním životě, rozvedl se a vše korunoval v lednu 2002 autonehodou, po níž se ukázalo, že řídil opilý. "Tehdy jsem trochu ulítl. Od té doby jsem na sobě začal hodně pracovat a pomohlo mi to. Bohudík, že je to za mnou. Teď mám lepší období. Ve všem," uzavřel Verbíř.
V současnosti se o ligové prvenství přetahují Teplice s Jabloncem, ale větší houfy diváků na ně chodí jen občas. Pavel Verbíř má už hodně prořídlé vlasy, ale při pohledu z tribuny vypadá a hraje pořád stejně.
V sobotu řídil výhru svého týmu nad Libercem, a když si teplická kabina po zápase chtěla zakřičet, přišli do ní hned dva Pavlové Verbířové. Otec a šestnáctiletý syn, který dnes hraje za teplický B-dorost.
"Je mladý, ještě se jeho cesta může tolikrát zvrtnout, ale mohl by to jednou někam dotáhnout," zauvažoval nahlas Pavel Verbíř starší. Už si dokáže připustit, že by se synem mohl někdy potkat i na hřišti.
