ANALÝZA: Sparta má nad čím přemýšlet
Opět prohra. Pražská Sparta se rozloučila se španělským soustředěním porážkou s Lokomotivem Moskva 0:1. Domů si veze ještě dost důvodů k přemýšlení.
Dva soupeři z bývalého sovětského bloku, dvě porážky. Neradostně za sebou sparťané zaklapli dveře na herním kempu v ráji slunce.
V sobotu na hřišti v Marbelle podlehli ukrajinskému týmu Šachtar Doněck 0:3. Včera se na stejném trávníku obklopeném palmami museli sklonit před ruským Lokomotivem Moskva. Od reprezentanta Mali Traoreho dostali gól hned zkraje zápasu a nebyli schopní na něj odpovědět. A tak i když už neinkasovali, nedosáhli ani na remízu.
Byl to poslední z pěti duelů, které na pobřeží u Malagy absolvovali. Celková bilance je pro ně příznivá: třikrát vyhráli a jen dvakrát prohráli.
Má to ovšem jedno významné „ale“: právě dvě závěrečná utkání měla punc relevantní prověrky. Na druhé straně stál nejdříve vítěz Poháru UEFA a poté čtvrtý celek loňského ročníku ruské nejvyšší soutěže. Tedy slušný metr k porovnání kvality.
Oba testy nedopadly pro Letenské slavně. Pokaždé tahali na trávníku za kratší konec. „Jsme v jiné fázi přípravy,“ pravil po duelu se Šachtarem Jozef Chovanec. „Oproti minulým zápasům se zvedla hra zálohy,“ dodával.
Jeho mužstvo se ve střetnutí s Doněckem většinu zápasu bránilo. Poctivě se na vlastní polovině skládalo do obranného bloku. Směrem vpřed příliš nehrozilo. A ani dozadu to nebylo bezchybné, což dokumentovaly tři branky v Blažkově síti.
Včera se přihnal na plochu oproti sobotě vítr, ovšem opar nad sparťanskou hrou příliš nerozfoukal. Soustředila se opět na poctivé bránění, ale v ofenzivě protivníka znovu nepozlobila. Navíc opět nedovřela jedno okénko v obraně, čehož Lokomotiv náležitě využil.
Kolmice, která prošla skulinkou mezi Řepkou a Hohenederem, dovršil technickým obstřelem Traore. Tvrďák Řepka, jenž se o půli protočil s Brabcem, se po svém rakouském parťákovi vyčítavě ohlédl. Důvod? Špatné zajištění.
Zatímco do souboje se Šachtarem vyslala Sparta asi tu nejsilnější jedenáctku, kterou mohli trenéři momentálně složit, ve včerejším odpoledni hráli řečeno s mírnou nadsázkou ti, kteří měli ruce a nohy.
Seznam marodů totiž narostl do značných rozměrů. Hušek odjel do Prahy s poraněným kolenem už v úvodu soustředění. Další pacienti přibývali postupně. Jejich seznam je následující: Wilfried, Sionko, Lačný, Hejda, Pamič.
A aby toho nebylo málo, tak si po přestávce duelu s Lokomotivem řekl o střídání záložník Kucka. „Mám strašné křeče v žaludku,“ vysvětloval.
Ale všechno špatné je pro něco dobré. Větší prostor k vyniknutí dostali mladíci.
Mezi nimi se našlo i jedno velmi příjemné překvapení. Jmenuje se Ladislav Krejčí. Do sparťanského „áčka“ byl z juniorské líhně převelen teprve v lednu, ale na levém okraji zálohy hodil rukavici zkušenějším kolegům. Zdálky vypadá jako třasořitka, který váží i s postelí padesát kilo.
Ovšem ve skutečnosti má o deset kilo víc, což jeho postavě při výšce 173 na razanci nedodává, zato na trávníku ho přehlédnout nešlo. Ani proti ukrajinské kvalitě z Doněcku.
V sedmnácti letech prokázal nejen dobrou práci v obraně, ale především i vydatnou podporu útoku. Bez bázně a hany. Přitom v červenci mu bude teprve osmnáct.
Jiný mladík, kterému se přezdívá „zázračný“, Václav Kadlec se naopak na hřišti včera hodně ztrácel. V soubojích se statnými obránci odpadával pravidelně k zemi. Samozřejmě bez míče.
Nejen on, nýbrž celá Sparta, má do ligového výkopu tedy ještě co ladit. Teď už to nebude ve dvacetistupňovém teple, nýbrž v pražském mrazu, do kterého se výprava vrací dnes.
