Horváth: Když se Řepka svlékne, je hodně zlej

„Bez trestu to určitě skončit nemělo. Proto se ani nedivím, že sudímu Fraňkovi dali flastr,“ řekl.

Proč kartu rozhodčí nevytáhl hned?
„U nás je takový zvyk, že se na začátku zápasu karty nedávají. V prvních minutách na to fotbalisté hodně spoléhají a vychází jim to. To ale neznamená, že verdikt rozhodčího nebyl překvapivý. Kartu udělit měl. Zákrok byl zezadu a bez míče. A vzhledem k pozdější žluté kartě Řepa mohl být vyloučen.“

Řepka je znám svými blikanci a náhlými zkraty. Skluz na Kysela byl však dopředu promyšlený…
„Měl v hlavě, že musí soupeřův útok zastavit, protože vypadal nebezpečně. Slávisté v tu chvíli šli do brejku, a to se většinou řeší taktickým faulem.“

Řepka vypadá na hřišti hrozivě, je takový i v kabině?
„Když se svlékne do půl těla, tak je hodně zlej. Ty svaly mu pumpují. Ale protože ho znám, troufám si tvrdit, že není vůbec zlý člověk. Za ten mediální obraz si trochu může on sám. Každopádně u některých soků to vůbec není na škodu.“

Takže jeho osobnost na soupeře funguje?
„Každý útočník je připravený na to, že zápas může bolet. Je to ale trošku jiné, když víte, že rána opravdu přijde. Zeptejte se třeba Standy Vlčka. To je nejkonkrétnější případ. Ovšem co si pamatuji, tak jestli na tréninku někoho kopnul dvakrát třikrát, tak je to moc. Řepa je prostě velký bojovník, kterého by chtěl každý tým.“

Pavel Horváth • Pavel Mazáč

Vy byste v souboji s Řepkou dal raději nohu pryč, nebo do toho šel s vědomím, že to bude bolet?
„Tohle bych zobecnil. V lize je hodně stoperů, se kterými souboje bolí. Bolf, Lukáš, plzeňský Kuba Navrátil. To jsou kluci, kteří mají fotbal postavený trošku jinak. Hrají silou, srdcem. Od toho jsou na hřišti. To k fotbalu patří. Kdyby bylo na hřišti deset Jardů Černých, tak by fotbal byl sice krásný, ale naprosto bezkontaktní a padalo by v každém utkání dvacet gólů. Na druhou stranu je potřeba, aby rozhodčí rozlišoval tvrdost od zákeřnosti. Na mě se soupeři připravují a všechno dohrávají tak, že dostanu ránu vteřinu po souboji. Jen v Olomouci se mi to stalo dvakrát.“

Když se vrátíme k Tomáši Řepkovi, vystartoval někdy přímo na vás?
„Na cestě do Olomouce jsem mu v pendolinu šlápl na nohu. To mi hned vynadal. Ani nemělo cenu mu něco vysvětlovat, protože byl rozespalý. Navíc měl v tu dobu problém s nehtem, takže ho to muselo dost bolet.“

Věděl jste hned, že je zle?
„Věděl. Ten výraz se dal přirovnat tomu, který znáte z televize. Ale padla jenom ostrá slova. Ránu nebo něco takového jsem neočekával.“

Je s Tomášem Řepkou jinak sranda?
„Myslím si, že je. Nepamatuji si chvíle, kdyby něco zkazil. Naopak se rád směje a baví.“

Vy jste si troufl mu udělat nějaký kanadský žertík?
„Na Řepu? To nevím. Mám z něj respekt, jemu jsem určitě trenky finalgonem nenamazal. To bych si pamatoval.“ (směje se)

Ani jste mu nestříhal ponožky?
„To ve Spartě nebylo. Stříhání ponožek a spodního prádla mezi nohama mě naučili až v Plzni. Tady si vlezete do sukně často.“