Jarolím: Pelta křičel z plných plic

„Ani Bayern, ani Ajax, nikdo Jablonec nezdolá!“ Tradiční vítězný pokřik duněl zelenobílou kabinou po výhře 2:0 nad Českými Budějovicemi. Jablonec se před chvílí vyhoupl na druhé místo. A záložník Marek Jarolím byl šťastný.

Ale oslavy jste kvůli úternímu finále Ondrášovka Cupu ještě odložili. Je to tak?
„Moc prostoru na ně nebylo, protože hned v neděli jsme měli trénink a v úterý máme finále poháru. Čas na oslavy bude potom. Zatím jsme to oslavili jen v kabině a s fanoušky na hřišti.“

Byl za vámi v šatně klubový šéf Pelta?
„Samozřejmě byl. Měl obrovskou radost. On za námi sice chodí po každém zápase, ale teď to bylo hodně euforické. Určitě si to moc vychutnával. Myslím, že to pro něj byla taková hezká odměna.“

Zakřičel si s vámi?
„Ano. A z plných plic. Bylo to příjemné. Po každém vyhraném zápase máme tradiční pokřik, který se nemění. Řídí ho David Lafata s Petrem Zábojníkem. Zpívá se v něm třeba, že ani Bayern, ani Ajax, nikdo Jablonec nezdolá a podobně. Ke společnému pokřiku se přidal, bylo na něm vidět, že je rád.“

Vy jste dvakrát vyhrál mistrovský titul se Slavií, teď máte druhé místo s Jabloncem. Co považujete za větší úspěch?
„Zatím nebylo moc prostoru o tom přemýšlet. Všeho si hodně vážím. Třeba na prvním titulu jsem se podílel jen půl sezony, na druhém už více. Druhé místo je určitě něco mimořádného, protože se rodilo v takových skromných podmínkách. Moc jsem si tuhle sezonu užíval. Byla krásná, ale teď nedokážu posoudit, co řadím výš.“

Dojde vám jablonecký úspěch později?
„Asi ano. Teď je to všechno ještě kvůli finále poháru docela hektické.“

Do poslední chvíle jste hráli o titul. Co jste si pomyslel, když jste se dozvěděl, že zlato je pryč?
„Abych řekl pravdu, tak jsem ani moc nepočítal s tím, že by Sparta mečbol doma ztratila. A ještě před vyprodaným stadionem. Kdyby se to stalo, to by bylo obrovské, velké a krásné překvapení. Ale jak jsem s tím moc nepočítal, tak jsem z toho ani zklamaný nebyl. Druhé místo je obrovský úspěch. Když jsem se koukal na tabulku, tak máme nejvíce výher v lize, i to je krásné.“

Kochal jste se pohledem na konečné pořadí v lize?
„Měli jsme ji puštěnou v šatně. Třicet kol jsme se tím nechtěli nechávat ukolébat a teď jsme ji měli zobrazenou na teletextu, abychom si to pořádně vychutnali. Během sezony na to moc času nebylo, bylo to pomíjivé, teď už je to jistota.“

Pavel Drsek říkal, že ve starších hráčích ještě hlodá obrovská šance Tomáše Pekharta se Spartou, z remízy mohla být výhra. Platí to i pro vás?
„Nás, co už máme něco za sebou, to hodně mrzí. Ale s tím se nedá nic dělat. To jsou teď ty dva body, co nám chyběly k titulu, a zrovna s tou Spartou... Když si to člověk zpětně vybaví, tak si rve vlasy, ale je to jen takové kdyby.“

Pavel Drsek na to zřejmě myslí často, co říkáte?
(usměje se) „Určitě to Tomášovi furt připomíná. Má to teď na talíři skoro dennodenně. Ale je to v nadsázce a Tomáš to tak bere. Ale je to škoda. Něco proběhlo i teď po zápase s Budějovicemi, ale už si to ani nevybavuju. Všichni jsme byli rádi, že jsme to zvládli, rozloučili jsme se s domácími fanoušky vítězstvím a že jsme nakonec dosáhli na druhé místo.“

Kolikrát jste si na tu šanci po zisku stříbra vzpomněl vy?
„Párkrát mi to hlavou probliklo. To se prostě nedá nic dělat. To je věc, kterou člověk nezmění. Je to sport, je to fotbal. Tomáš pak dal góly v jiných zápasech a tím to třeba vynahradil, nemá cenu se v tom nějak babrat.“

Myslíte, že kdyby tu gólovou situaci nepodcenil, je mistrem Jablonec?
„Podle toho, jak se liga vyvíjela, a kdyby se vyvíjela stejně, tak asi jo. Ale to člověk nemůže vědět. Třeba by pak Sparta neremizovala v Budějovicích a vyhrála by tam, protože by jí jiná možnost nezbývala. Nebo by ostatní zápasy vypadaly jinak. O tom můžeme jen spekulovat. Ale když to vezmu zpětně, tak to asi byl klíčový moment.“

Co ve vás je, když si na něj vzpomenete?
„Člověk se nad tím tak nějak pousměje, co se vlastně mohlo stát. Ale říkám si, sakra, to je škoda, mohlo to být jinak. I když v Jablonci nikdo nepředpokládal, nebo to nikdo nevyhlašoval, že by se pomýšlelo přímo na titul. Po zápase s Teplicemi to vypadalo, že na vlásku bude i to třetí místo. A nakonec jsme stříbrní, bod za Spartou. Spíš si teď s tou myšlenkou prohrávám, že kdyby z toho gól byl, mohlo být první místo. Ale to je jen fakt kdyby.“

Nebolí ta vzpomínka nyní ještě více, než přímo po utkání se Spartou?
„To ne. Tam to bylo čerstvé, teď už to nebolí. Všichni jsme spokojení s druhým místem. Spartě nezbývá než pogratulovat, neprohrála ani jeden zápas, takže si titul zasloužila. Nemá cenu to řešit.“