Společně přivedli před sedmi lety ostravský Baník k mistrovskému titulu. Poté se jejich cesty rozešly, ale oba svými výsledky potvrzují, že se tehdy na Bazalech sešla nejen výjimečná hráčská kvalita, nýbrž i trenérská. Pavel Vrba, nyní kouč Plzně, a František Komňacký coby šéf Jablonce dnes (celkově pošesté) nastoupí proti sobě v souboji dvou nejlepších týmů jara.
Minulou sobotu František Komňacký s Jabloncem přiblížil Plzni historicky první titul, když s Jabloncem porazil Spartu. Dnes je v pozici týmu, který možná jako poslední může přibrzdit Viktorii v cestě za snem. I když se mu to povede, myslí si, že Západočeši už z trůnu nespadnou. „Plzeň to nepustí,“ říká starší z trenérů v dvojrozhovoru na dálku.
Mluvili jste spolu po vítězství Jablonce nad Spartou?
Vrba: „Posílal jsem mu jen zprávu.“
Co jste napsal?
Vrba: „Poblahopřál jsem mu k velmi zajímavému výsledku a napsal jsem, že mě těší, že se mu daří. Nedostal jsem odpověď, což mě mrzí. Asi dlouho oslavoval a přišlo mu zbytečné odpovídat v úterý na esemesku ze soboty.“ (směje se)
Proč jste neodpověděl?
Komňacký: „Já mu poděkuju osobně až při pátečním setkání. Ta esemeska byla jen s gratulací k zajímavém výsledku. On se na nic neptal.“ (směje se)
Vzpomínáte si na vaše první setkání? Bylo to až v Ostravě, nebo jste se znali už dřív?
Vrba: „Tenkrát (léto 2003) se hledal hlavní trenér, dlouho to bylo na vážkách. Najednou se objevil Franta Komňacký. Musím říct, že svou roli potom zvládl fantasticky. Měl mužstvo poskládané z hráčů s obrovskou kvalitou, ale musíte ho umět ukočírovat. A v tom je Franta výjimečný, což dokazuje i v Jablonci.“
Komňacký: „Věděl jsem, kdo je tam asistentem. To jméno jsem znal dobře nejen jako trenéra, ale i fotbalistu. V době, kdy jsem působil v Drnovicích, jsme hráli proti Přerovu, kde on končil kariéru. Ovšem mluvili jsme spolu až v Baníku. Když se mě ptali, koho bych chtěl za asistenty, trval jsem na tom, aby spolu s Pavolem Michalíkem zůstali, protože dobře znají mužstvo.“
Sedli jste si po lidské stránce rychle?
Vrba: „Kdyby mě nechtěl, tak si přivedl někoho jiného. Možná si o mně zjišťoval nějaké informace, to nedokážu posoudit. Za rok působení jsme vycházeli velice dobře a jsem mu vděčný i za to, že mi potom prakticky zajistil angažmá na Slovensku.“
Zjišťoval jste si, jakou má reputaci?
Komňacký: „Ne. Věděl jsem, že Pavel v Baníku dlouhá léta působil u mládeže a měl s ní dobré výsledky. Už před naším společným angažmá pracoval u reprezentace do dvaceti let. Kdyby to nebyl kvalitní trenér i chlap, nemohl by ve všech funkcích tak dlouho působit.“
Patří k trenérům, ke kterým máte v branži nejblíže?
Komňacký: „Určitě ano. Společný rok ve vás zanechá trvalý vztah. Ne že bychom si nějak často volali nebo se scházeli, ale vzájemně sledujeme práci toho druhého a jsem přesvědčený, že jeden druhému přejeme úspěch. Patří mezi trenéry, kterých si vážím.“
Vrba: „Řekl bych, že je to trenér, který má svou tvář a nemění ji. Má vysokoškolské vzdělání, je to pedagog. Myslím si, že v té džungli je někdy až moc slušný. Ale právě psychologie je jeho silná stránka. Velice si ho vážím. A co se týká praktické části, pokud trenér udělá titul s Baníkem a získá double s Ružomberkem, tak to samozřejmě ukazuje na kvalitu. Do Jablonce přišel ve velice složité situaci, ale od té doby hrají prakticky každý rok poháry.“
CELÝ ROZHOVOR S OBĚMA TRENÉRY NAJDETE V DNEŠNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT.