Když několik minut před koncem utkání oznámil hlasatel na stadionu v Hradci Králové výsledky z ostatních hřišť, hráčům Zbrojovky Brno viditelně poklesla ramena. Sami prohrávali a výhra Budějovic nad Příbramí je zatlačila ještě hloub do bahna záchranářských bojů. „Teď už je pro nás každý zápas klíčový,“ mračí se záložník Richard Dostálek.
„Ríšo, nevzdávejte to!“ zakřičel jeden hradecký fanoušek, když Richard Dostálek mluvil po zápase s novináři. Brněnský kapitán se jen smutně pousmál - dobře ví, že mladý tým kolem něj se prohrou ve východních Čechách dostal do ještě větších potíží...
Věříte ještě po prohře s Hradcem Králové v záchranu?
„Dokud ještě nějaká teoretická šance existuje, věříme pořád. Proti Hradci jsme se malinko zvedli, ale chybějí nám góly. V první půli jsme si připravili docela slušné příležitosti na vstřelení branky, jenže vybíráme špatná řešení. Ty střely... Lepší parketu jsme v téhle sezoně neměli, ovšem nic z toho.“
V první půlhodině šli dvakrát vaši spoluhráči sami na gólmana Hradce, oba však zakončovali totálně špatně. Připisujete to nervozitě z bojů o záchranu?
„Já myslím, že jo. Dá se bavit o nějaké psychické odolnosti, i když oni v ten moment nemají v hlavě, že hrajeme o záchranu. Chtějí situaci vyřešit co nejlíp, ale bohužel... Já jsem přesvědčený, že v tuhle chvíli to je víc v psychice než herními dovednostmi.“
Nastoupilo hodně mladých hráčů, zatímco třeba Tomáš Došek nebo Marek Střeštík seděli na lavičce. Musel jste mladíky kolem sebe uklidňovat?
„Ani ne. Snažím se burcovat, hecovat a organizovat mužstvo v každém zápase - ať tam jsou hráči staří nebo mladí. Mně to je docela jedno. Jen je potřeba, aby se to někdy nezbláznilo. Při některých akcích jsme zapomínali soupeře za zády, to je však otázka vyzrálosti. Ta tam chyběla.“
Třeba při domácím gólu byl střelec Filip Klapka úplně sám...
„To ano, ale kromě té chyby to nebylo tak zlé... Jeli jsme sem s obavami, Hradec nás na podzim v zápase u nás kombinačně přehrál, toho jsme se báli. Ale dobře jsme se připravili, Hradec jsme nepustili do ničeho. Spíš v prvním poločase to vypadalo, že strach měli oni - balony jim utíkaly do autu, byli nervózní. A po gólu to z nich spadlo.“
Poslouchali jste, když hlasatel oznamoval výsledky z ostatních stadionů?
„Já jsem slyšel, když asi deset minut před koncem říkal, že Budějovice vedou nad Příbramí 3:0. Snažil jsem se kluky ještě zburcovat, motivovat, abychom dali gól, ať tady uhrajeme alespoň bod. A vidíte - bez gólu to nejde.“
České Budějovice vám svým vítězstvím odskočily, zůstali jste v bezprostředním boji o záchranu s Příbramí, navíc se k vám dotáhlo Ústí vítězstvím nad Jabloncem...
„Nebrali jsme za soupeře nikoho jiného jen Příbram, se kterou můžeme bojovat o záchranu. A to se potvrzuje.“
S ní i Budějovicemi vás ještě zápasy čekají. Berete je jako klíčové?
„Pro nás je teď každý zápas klíčový. Nezvládli jsme už důležitá utkání na začátku jara, teď bohužel doplácíme na nemohoucnost v koncovce, nemáme body a nemůžeme uhrát ani remízu.“
Říkáte, že jste se herně o něco zlepšili. Dává vám to do boje o záchranu naději?
„Asi každý, kdo nás viděl hrát v posledních zápasech, třeba doma s Libercem a Teplicemi, mi dá za pravdu, že to byla spíš křeč. Snažili jsme se až moc jednoduše dostat dopředu, v Hradci jsme předvedli několik kombinačních akcí, dávali jsme si balon. Přispělo k tomu i hřiště, tráva je perfektní. Taky René Wagner na tréninku zapůsobil - snažíme se hodně pracovat s balonem po zemi, hodně kombinovat... Doufám, že to přinese ovoce.“
V čem je ještě znát vliv Reného Wagnera?
„Snaží se působit hodně pozitivně na mužstvo. Situace, ve které jsme, pořád není bez východiska. Šanci máme, to se snaží hráčům vtloukat do hlavy. Zapůsobil tak, že víc bojujeme, jezdíme po zadku. Jestli to ale bude stačit, to nevím.“
V Hradci postavil na hřiště mladíky. Myslíte, že to je správná cesta v boji o záchranu?
„Nevím, jestli to je zrovna cesta k záchraně... Ale trenér vybírá z toho, co má v kabině. Kdybychom měli víc hráčů ve střední generaci, kolem šestadvaceti let, volilo by se mu líp. Takhle máme veterány kolem třicítky a přes třicet, pak ještě mladé hráče. Trenér se prostě snaží vybírat to nejlepší z toho, co má.“
Neříkáte si teď, že byla chyba, když z klubu odešlo několik zkušených hráčů?
„Ne, vůbec. Já žiju přítomností. Ne minulostí.“
Nebyli by vám teď hráči jako Tomáš Polách nebo Jan Trousil platní?
„Ta otázka může být položená na tisíc způsobů, ale já vám na ni nemám co odpovědět. Nezlobte se.“
