Na začátku sezony rychle překonal svůj „osobák“, když nastřílel dvojnásobek svého dosavadního gólového maxima na jeden ročník. Jenže pak se Jan Rezek na tři zápasy zasekl. A probudil se v nejvhodnější možnou chvíli - proměněnou penaltou získal Plzni vítězství na hřišti herně lepší Slavie.
Ve druhé půli si musel připadat jako zbytečný muž. Útočník Jan Rezek od půlicí čáry přihlížel, jak jeho spoluhráči zuby nehty drží jednobrankový náskok před náporem Slavie. Nakonec mu však spadl kámen ze srdce. Jeho gól z penalty Plzni stačil...
Jak moc jste se o vítězství báli?
„Ve druhém poločase hodně. Slavia nás zamkla, ti hráči potvrdili, že umějí hrát fotbal. Nezaslouží si komentáře, že ve Slavii nemají co dělat. Přehrávali nás, my jsme přestali běhat a začali jsme se o výsledek možná obávat. Nebál bych se říct, že byli lepší než my. Platí to samé co po Spartě, že jsme to uhráli srdcem. A v poslední minutě jsme měli kliku, že střela Černého šla těsně vedle. Nějaké brejky jsme měli dotáhnout.“
Vaše poslední vítězství byla vydřená. Nezabrzdil se trochu váš rozjezd?
„To bych neřekl. Smáli jsme se tomu, když jsme si přečetli, že nám dochází dech, když jsme poslední zápasy vyhráli jen 2:1. Každé utkání je hrozně těžké, i to s Ústím. Teď na Slavii to jsou taky tři body, i když trochu šťastné.“
Dal jste jediný gól zápasu z penalty. Ani jste s Pavlem Horváthem nestříhali, kdo bude kopat...
„Ne, nestříhali. Já jsem si věřil. Minulý týden jsem měl s Příbramí obrovskou šanci, ale dal jsem to těsně vedle. Už jsem se začínal bát, že sedmička gólů je pro mě zakletá. Chtěl jsem to zlomit, zaplaťpánbůh se to povedlo. Teď budu mít navrch nad tátou, který mi minulý týden nadával, že jsem dřevák. A odmalička mi říkal, že když je penalta na mě, nemám ji kopat. Určitě mu hned zavolám. I kvůli tomu jsem šťastný.“
Hosté jdou díky proměněné penaltě do vedení. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Říkal jste, že jste nestříhali, jenže o něčem jste se bavili. O čem?
„No, Horvi je stará škola, taky mi říkal, že když ten faul byl na mě, neměl bych na to chodit já. Říkal, ať se jdu vydýchat, a pak mu řeknu. Ale já jsem si prostě věřil.“
Bylo pro vás velké utrpení, jak se vaše série bez gólů prodlužovala?
„Lhal bych, kdybych řekl, že o tom nepřemýšlím. Jsem rád, že jsem zase hrál na hrotu, ze zálohy jsem byl při útočných akcích většinou mimo vápno. Možná je to ode mě trochu troufalé, ale s jídlem roste chuť a já teď prostě hrozně moc chci dávat góly. Doufám, že jsem to nastartoval.“
Co říkáte na náskok, který jste si vytvořili v čele tabulky?
„Je to strašný. (směje se) Já vůbec nevím, co na to mám říct. Neskutečné. Ale v kabině je nevídaná pokora, vážíme si toho, protože body z posledních tří zápasů byly těžké. Stálo nás to spoustu fyzických i psychických sil, proto nepodléháme euforii.“
Už jste zaslechl řeči o titulu?
„No jo, Horvi říká, že jsme mistři. (směje se) Jenže ten už to tvrdí od třetího kola. Ale my to od něj bereme s nadsázkou, on je hlavně ten, kdo mírní nadšení. Spíš si to užíváme, máme dobrou náladu, i když tentokrát to herně nebyla žádná Barcelona. Trenér nás taky dost krotí. Minulý týden říkal, že potřebujeme šest bodů na záchranu. Takže teď už jen tři. Ne, vážně -my si toho ceníme a byla by hrozná škoda, kdybychom to prohospodařili tím, že bychom si mysleli, že to půjde samo.“
