Návrat do branky? Nebude to jednoduché, říká Blažek po zranění z Vasluie
Jaromír Blažek, jednička Sparty mezi tyčemi. O čem dlouhá léta nebylo pochyb, už neplatí. Osmatřicetiletý veterán po zranění v play off Evropské ligy ve Vaslui musel přepustit místo mladšímu Milanu Švengrovi, jemuž se začalo náramně dařit. Návrat? „Musím si zatím počkat,“ uvědomuje si.
Zranění a příležitost, kterou Milan Švenger popadl za pačesy, naznačují, že éra nenahraditelnosti Jaromíra Blažka ve sparťanské brance končí. Právě o něm se často mluví, že by měl při obměně kádru odejít. „Tohle já neprožívám. Občas si přečtu, že bych měl skončit, ale pak to autorovi vždycky zkazím a zasměju se tomu,“ tvrdí.
Kdy se znovu objevíte ve sparťanské brance?
„Ve středu jsem poprvé trénoval s mužstvem naplno, musím si zatím počkat. Uvidíme, jak to půjde. Je tam ovšem i otázka toho, že klukům se zatím daří, takže návrat tak jednoduchý nebude.“
A troufal byste si nastoupit?
„To ještě ne. V pondělí proti Žižkovu bych určitě nešel. Za další dny třeba, ale to neumím říct. Možná je to trošku v hlavě, ale na konci toho prvního tréninku mě to zraněné místo bolelo. Tedy hrudník.“
Po psychické stránce jste už na tom dobře? Nestraší vás hloupý gól, který jste pustil ve Vaslui?
„Ne, ne, to vůbec ne. Mně vadila situace před prvním gólem a ten střet s protivníkem. Ne, že bych se bál jít útočníkovi pod nohy, na to mám dost zápasů za sebou, ale nebyl bych si stoprocentně jistý.“
Už se rozplynula hustá atmosféra, která zavládla po vyřazení z Evropské ligy?
„Já o žádné husté atmosféře nevím. Je to zklamání, ale už uběhlo dost času, v lize a českém poháru jsme pokračovali dobře. A jak říkají trenéři, už to nikdo nevrátí. Přiznávám, že je to škoda a ztráta, ale půl roku se v tom nemůžeme babrat. Je to pryč.“
Ani vám se obrazy obou gólů nevracejí?
„Abych se přiznal, já ty góly neviděl. Z důvodů, jak padly. První po střetu s protihráčem a byla to šlupka. Takovou jsem ještě nezažil. V první chvíli jsem se nemohl postavit, zvedli mě až doktoři. Neříkám, že to bylo nejhorší v životě, ale mezi tři top bych to zařadil. Dostávám se z toho pořád.“
Nejsou na vás znát i přibývající léta? Drze vám připomenu, že vám bude v prosinci devětatřicet.
„Už se ráno čerstvý neprobouzím. Už to není, jako když mi bylo dvacet. Ale spoluhráči se mi ještě nesmějou.“
Na vaše místo se však tlačí mladí, Milanu Švengrovi se daří. Neznervózňuje vás to?
„Ne, to k tomu patří. Já na to nehraju, ve Spartě nás bylo vždycky dost dobrých gólmanů, to není nic nového. Jediné, co mě trápí, že jsou mladší. Když mi bylo tolik, co jim, tak to bylo fajn.“
Nevadí vám rady, že by měla Sparta kádr obměnit a hráče za zenitem už nevyužívat?
„Obměnit kádr? Co to je? Ve Spartě se obměňuje neustále. Pořád přicházejí noví hráči a naopak odcházejí. Má se to poskládat spíš tak, aby to klapalo.“
Takže věty, že Blažek by měl už končit, vás neštvou?
„Já tyhle výhrady neprožívám. Někdy si přečtu, že už bych měl končit, ale vždycky to autorovi zkazím. Osobně mi to nikdo do očí neřekl, a kdybych se měl trápit tím, co se povídá, tak bych se zbláznil. Proto, když se něco doslechnu, tak mě to pobaví.“
Společně s Tomášem Řepkou jste podle zákulisních informací na odstřel. To jste se nedozvěděl?
„Nechápu, proč by měl Tomáš končit. Má pořád chuť do fotbalu. A u brankářů je situace jiná, protože toho tolik nenaběháme.“
Máte ale jiné neduhy, například pověstná záda.
„Ale to se dá ošálit. Injekcemi, prášky, čímkoli. I když to není na dlouho.“
Rozebíráte svůj stav s trenérem brankářů Janem Stejskalem?
„Rozebíráme. Ale teď byl dlouho pryč s nároďákem, takže jsem dostal přípravu brankářů na starost já. Určoval jsem náplň. Jsem nejstarší, Jenda mi nechává plány, a když není, vedu to já.“
To nasvědčuje, že byste mohl převzít ve Spartě jinou funkci. Hráčskou smlouvu máte ještě na rok. Už víte, co bude potom?
„Tak daleko se zatím nekoukám. Je možné, že to bude můj poslední rok. A pak konec. Chci skončit tak, že až to jednou řeknu, tak to udělám. Tak to bylo v reprezentaci. Když jsem prohlásil, že už nepojedu na nároďák, tak jsem tam prostě nejel. Když řeknu, že chci skončit, tak skončím.“
Není ale přece jen Sparta...
„Nejsem přesvědčen, že bych ještě někde chtěl chytat.“
V Klubu ligových brankářů máte dohromady 152 nul, na bronzového Martina Vaniaka, který už kariéru ukončil, vám chybí devět. Kdy plánujete, že ho dohoníte?
„Kolik že mám? 152?! Kde jsem to vzal? Každého láká překonávat nějaké rekordy, ale já ani netušil, že jich mám tolik. Nejsem kronikářský typ. Ale je to hezké, když si prohlížíte tabulky a historické přehledy a ono to tam je za deset let. (smích) Ale nejprve musím začít znovu chytat. Až pak.“
