ROZHOVOR | Duben 2010. Tehdy se naposledy objevil Matej Krajčík v sestavě Jablonce. Až včera, v prvním zápase Tipsport ligy, oblékl zelený dres znovu. Na dlouhou dobu ho totiž vyřadila zlomenina holenní kosti, kterou si přivodil na tréninku.
Jak je na tom vaše noha?
„Jo, dobrý. Vzal jsem si k snídani brufen... (směje se) Ne, trénuju už dlouho, jde hlavně o to, aby odezněla bolest, pak to bude dobré. Byli jsme na testech, ty dopadly dobře. Trénoval jsem pět měsíců sám, musím jen získat herní jistotu.“
Na hřišti vám ještě chyběla, že?
„Čekal jsem to horší, i když pořád je to takové nalej–vylej. Až se dostaneme na přírodní trávu, snad to bude lepší.“
Měl jste podvědomě strach?
„Vždyť už jsem šel do skluzu... (směje se) Když se prošlapují balony, je člověk ještě opatrný. I na tréninky nosím chránič. Potřebuju hlavně posílit svalstvo a trochu to dostat do nohy. Ale jsem spokojený, mohlo to dopadnout hůř. Do ligy to určitě bude pryč.“
Vybavíte si ještě poslední zápas, který jste za Jablonec odehrál?
„Někdo mi říkal, že to bylo osm minut v dubnu 2010 v Příbrami. Ptal jsem se, jestli to bylo ještě tohle století. Celé tohle angažmá je špatné. Ale mám ještě půl roku smlouvu, uvidíme. Je co napravovat.“
| Očima trenéra |
|
„Na devadesát procent je zdravotně v pořádku. Má půl roku do konce smlouvy, když se dá do kupy úplně, jeho zkušeností bychom mohli využít.“ František Komňacký, kouč Jablonce |
Není to jednoduchá situace, že? Bude vám čtyřiatřicet, půl roku do konce smlouvy a Jablonec obecně sází hlavně na mladé hráče...
„Beru to tak, že záleží, jaké se mnou budou mít záměry. Vím, že jsem za rok a půl odehrál deset zápasů, takže to stálo za prd. Věk už taky není moc na koukání... Byl bych rád, abych v tom měl co nejdřív jasno, protože fotbal chci hrát dál. Tři měsíce s kondičním trenérem, kterého jsem si platil, mě posunuly jinam – přibral jsem čtyři kila svalové hmoty a cítím se dobře. Pavel Eliáš na tom místě hrál dobře. Můžu to ovlivnit jen svými výkony.“
Proč jste s prasklou holenní kostí chyběl tak dlouho?
„To mi říkají všichni, ale když se na to podíváte... Mně kost držela s boží pomocí, kdyby se zlomila úplně a museli ji šroubovat, byl by to rok. Takhle jsem měl sedm měsíců rekonvalescence, mezitím byl měsíc dovolené. A když kluci hráli poslední zápas podzimu se Spartou, já jsem s nimi už dva týdny trénoval téměř naplno.“
