ROZHOVOR | Osmimilionová zimní sparťanská posila brankář Tomáš Vaclík čekala na první start v rudém dresu příznačně na derby proti Viktorie Žižkov, odkud na Letnou přišla. A byla to vydařená premiéra vyzdobená vítězstvím a vychytanou nulou.
Rok a půl chytal brankář Tomáš Vaclík za Viktorii Žižkov, pomohl jí postupu do první ligy. Teď v dresu soupeře musel sledovat, jak se po další porážce jeho bývalý tým propadá. „Moc mě to mrzí, vím, co kluci prožívají,“ umí se vžít do jejich pocitů.
Premiéru ve sparťanském dresu jste si nechal na svou Viktorku. To jste tak plánoval?
„Já bych do brány chtěl už dříve, ale trenéři tak rozhodli.“
Byl jste hodně nervózní?
„Ani ne, já si to užil. Celá týden jsem tušil, že bych mohl jít do brány a hlavně jsem měl radost, že tady na Žižkově.“
Neznervózňovalo vás ani to, že Sparta nevyhrávala?
„Tušil jsem, že vyhrajeme, protože po těch dvou porážkách už vítězství přijít muselo. V kabině jsem cítil odhodlání, že to kluci zvládnou. Omakali to a ani moc toho na mě nešlo.“
Považujete první gól za zlomový?
„Tady to bylo o prvním gólu, ten jsme naštěstí dali my. Do té doby Žižkov kouskal, ale ten gól nás vysvobodil, zvláště když to bylo takhle před půlí.“
Náskok do půle Sparta udržela ale díky vašemu zákroku, kdy jste chytil nebezpečnou teč Bálka. Jak to bylo důležité?
„Asi hodně, bylo to těsně před přestávkou. Bylo to reflexivní, viděl jsem Láďu Bálka, jak nabíhá. Naštěstí to nezvedl moc nahoru. Jinak toho kluci na mě moc nepustili, bylo by hloupé dostat z jedné střely dostat gól.“
„Podle postavení v tabulce asi ne, ale všichni víme, jak tyhle zápasy probíhají. My jsme se všichni připravili poctivě a jsem rád, že to máme vítězně za sebou. Také herně to nebylo nejhorší, je to pro nás vzpruha.“
Viktorka je ovšem na padáka.
„To mě mrzí, protože vím, jaké to musí být pro ně deprimující. Některé zápasy neodehráli na jaře špatně, ale nemají ani bod a Olomouc a Ostrava jim utíkají. Před zápasem jsem potkal skoro všechny, kdo tu zbyl, taky tady proběhlo dost změn.“
Nespletl jste si šatnu?
„Ne, říkali mi, abych šel rovně ze hřiště, ale šel normálně.“
Jaký je to pocti, když vám fanoušci soupeře ještě zatleskají?
„To je krásné. Já měl s nimi za rok a půl dobrý vztah a těšil jsem se na ně. První půli jsem byl pod kotlem fanoušků Viktorky, nečinili na mě nějaký tlak, jen řvali, abych jim pustil nějaký gól, až bude zápas rozhodnutý.“
