ROZHOVOR | Po čtyřech letech se Marek Kysela rozhodl, že ukončí působení v Interu Milán a vrátí se domů. Nevybral si Viktorii Plzeň, z níž do světa vyrazil, ale Baumit Jablonec. Z něj se chce prosadit v dospělém fotbal. V rozhovoru pro isport.cz vypráví o tom, proč odmítl prodloužit smlouvu ve slavném klubu, o premiéře pod José Mourinhem i rozhazovačném Mariu Balotellim.
Proč jste dal přednost Jablonci před prodloužením kontraktu v Interu?
„Táhlo mě to domů, byl jsem v Itálii čtyři roky a jsem rád, že si chvilku odpočinu. Jablonec se poprvé ozval někdy v průběhu ledna. Inter ještě nakonec chtěl prodloužit, jenže když se dozvěděli, že už jsem podepsal, tak jsme se rozešli.“
Ale není to zvláštní dát košem tak slavnému klubu?
„Ono se to týkalo i financí. První ročníky jsem byl na jejich internátu, teď už bych si musel platit všechno sám. Proto jsem chtěl větší peníze, jenže oni nejprve řekli že ne. To, co mi nabídli, bylo v porovnání s ostatními málo.“
Cesta do prvního týmu by asi stejně byla velmi složitá.
„Je těžké se do áčka dostat, protože tam mají ty stálé koně. Kdybych tam zůstal, třeba bych s nimi byl na přípravu, ale pak by mě poslali do Serie B, a to není taková kvalita. Nejprve jsem nevěděl, že má někdo zájem, ale pan Paska (hráčův agent – pozn. red.) mi říkal o Jablonci.“
Kterým talentům se během vašeho působení povedlo prosadit do prvního týmu?
„Oni vědí, že jejich mladí hráči jsou dobří, a pošlou je na čas někam na hostování. A když vidí, už za ně mohou hrát, stáhnou si ho. Ale jen výjimečně tam naskočí třeba devatenáctiletý hráč. To se povedlo akorát Balotellimu a Santonovi.“
Balotelli je velmi kontroverzní postava. Jak jste ho poznal vy?
„Já jsem se s ním moc do kontaktu nedostal, ovšem je zvláštní. Chová se arogantně, i když podle mě je to hodný kluk. Neváží si ale peněz. Jemu bylo dvacet a měl snad dvě nejdražší auta na světě.“ (směje se)
Za Inter jste ještě za éry Josého Mourinha nastoupil v jednom přípravném utkání proti Luganu. Jak k tomu došlo?
„Bylo mi sedmnáct. Začali hrát, já byl na lavičce, ale asi po patnácti minutách se Materazzi zranil, tak Mourinho na mě zavolal, ať se jdu rozcvičit a pak mě poslal na hřiště. Byl to hezký zážitek, jeden z největších.“
Když vás tam posílal, znal vaše jméno?
„Asi jo. (směje se) Řekl, ať se rozcvičím, a šel jsem na to. Po utkání nic neříkal, byla to jen příprava.“
S Interem jste hrál juniorskou Ligu mistrů. Prý vám po vítězství osobně gratuloval i Massimo Moratti, šéf klubu.
„Ano, slavili jsme na hřišti, přišel za námi a pogratuloval mi. Byl jsem rád, ale on ještě nevěděl, že jsem to Interu neprodloužil.“
Jak vůbec hodnotíte rozhodnutí odejít v patnácti letech do Itálie?
„Jako dobré. Akademie pro obránce je výborná, hodně mi to pomohlo, protože jsou tam na tom dobře takticky. Myslím, že jsem se naučil víc, než kdybych zůstal tady. Navíc se tam hraje techničtější fotbal, jsem na hřišti klidnější. Když jste neměl v Česku komu dát balon, prásknul jste to dopředu. V Itálii jsem, dokud bylo komu, přihrával.“
