ROZHOVOR | Kvůli zraněnému koleni nechytá, ale svému týmu chce být neustále nápomocen. Olomoucký gólman Zdeněk Zlámal, jenž nemohl v nedělním utkání proti Slovácku nastoupit, zamířil do kotle mezi domácí vlajkonoše. A odtud, jen co se trochu rozkoukal, své spoluhráče hlasitě podporoval. Na konci se spolu s nimi radoval z vítězství Hanáků 2:0…
Co vás přimělo k tomu, že jste se po prvním poločase stráveném na tribuně za olomouckou střídačkou rozhodl zajít si zafandit přímo do domácího kotle?
„Vymyslel to šéf olomouckého kotle, kterému se říká Metla. Přišel za mnou a zeptal se mě, jestli bych tam za nimi nepřišel. A já jsem neváhal a hned jsem řekl, že ano.“
Chodíval jste někdy jako mladý fanoušek do kotle?
„Právě že jsem tam až do neděle nikdy nebyl.“
Nikdy? Kam jste chodil na fotbal, když jste byl mladší a menší?
(směje se) „Jezdíval jsem do Zlína a do Olomouce. Ale vždycky jsem byl spíše za brankou nebo třeba na hlavní tribuně. V kotli nikdy.“
Jak jste se tedy cítil v neděli v tom olomouckém?
„Bylo to skvělé. Zajímavé bylo to srovnání, protože první poločas jsem strávil na hlavní tribuně. Ti kluci v kotli se jdou na fotbal bavit. To se mi hrozně líbilo. A i když někdy ten fotbal není úplně nejzábavnější, oni mají pořád dobrou náladu. Kdežto na té hlavní tribuně, co jsem si tam musel během toho prvního poločasu vyslechnout. Někteří pánové tam vykřikují na hráče takové věci, že jsem si už myslel, že budu muset vstát a něco jim říct. Opravdu to bylo někdy až nechutné. A pak přejdu na druhou stranu a tam je taková zábava. Obrovský rozdíl.“
Fandil jste poctivě?
(směje se) „Chvíli mi trvalo, než jsem se v kotli rozkoukal, ale pak jsem taky začal. A postupem času už jsem se úplně rozjel. Hlavně když kluci z kotle vyvolávali jména spoluhráčů, to jsem křičel naplno s nimi.“
I ve chvíli, kdy se skandovalo jména Martina Blahy, vašeho konkurenta v olomoucké brance?
„No samozřejmě! To chci zdůraznit, že jsem křičel: „Mááártin Blaha!“ Tak doufám, že se mi to někdy vrátí.“ (znovu se směje)
A choreo jste poctivě držel nad hlavou?
„Oni kluci vytáhli to hlavní choreo už v prvním poločase, to jsem tam u nich ještě nebyl. Ve druhém najednou sundali tu obří sigmáckou plachtu přes celý sektor, takže jsem pět minut neviděl na fotbal.“
Tak to v kotli chodí. Přiznejte, zúčastnil jste se také skandování hesel, která byla namířena proti týmu Slovácka?
„To musím přiznat, že ne. Já to moc nemám rád. Já vím, že ti kluci v kotli to celé prožívají trochu jinak, takže si taky trochu zanadávají nebo se soupeři chtějí trochu vysmát. U toho jsem mlčel.“
A když pak celý kotel bouřlivě skandoval vaše jméno? To jste si s ostatními nezakřičel?
(směje se) „To né, ale příjemné mi to bylo. Ale já chci ještě jednou říct, že jsem skandoval jméno Martina Blahy! Aby to nezapadlo. Když pak kluci vyvolávali moje jméno, bylo mi moc příjemně, ale jenom jsem jim pak za to zatleskal.“
V příštím kole se Olomouc představí na Slavii. A vy budete znovu chybět. Zápasy proti Slavii, kde jste dříve chytal, jste navíc v minulé sezoně intenzivně prožíval. Půjdete proto také v Edenu znovu do kotle?
„Nevím, ještě jsem se o tom s nikým nebavil, ale spíš bych řekl, že tentokrát ne. Budu chtít být co nejvíce nablízku klukům v kabině, prožívat to s nimi, třeba to i trochu hecnout. Prostě být s mužstvem.“
V jakém stavu je nyní koleno, které jste si v prvním kole ligy pohmoždil? Kdy se vrátíte do olomoucké branky?
„To nevím. Znám se a mám zkušenost, že se uzdravuju docela rychle. Na druhou stranu se jedná o koleno, a tady se nevyplatí něco uspěchat. Říkají mi to doktoři. Budu je muset poslechnout. I když říkám, ano, poslechnu je, ale nastoupím o dva týdny dřív.“
Tedy kdy?
„No, podle téhle teorie bych to chtěl stihnout ještě před přestávkou. Ale nejsem si tím jist. Řekněme to takhle. Po reprezentační pauze, která je na začátku září, už bych měl stoprocentně chytat. Jestli to stihnu dřív, to nevím.“
