VIDEO | Plánoval si, že se s kariérou rozloučí vítězstvím, jenže nakonec mu zkřížila plány porážka 0:2 s Baníkem Ostrava. I proto nakonec útočníkovi Slavie Stanislavu Vlčkovi poslední zápas pořádně zhořkl. „Ani jsem se do toho pořádně nedostal, scénář posledního zápasu jsem měl vymyšlený úplně jinak,“ přiznává šestatřicetiletý Vlček.
Nebyla to pro vás hořká rozlučka?
Ano, představoval jsem si to úplně jinak, ale bohužel, nedá se nic dělat, nedopadlo to podle našich představ. Přál jsem si, abych se rozloučil vítězstvím, aby byla atmosféra na stadionu lepší. Ale fanoušci byli i tak skvělí, povzbuzovali nás, ale vítězství by bylo samozřejmě lepší.
Neblesklo vám hlavou, že byste mohl dát gól, vyrovnat a rozloučit se jako hrdina?
V ten moment jsem měl už úplně jiné myšlenky. Padalo to tam na mě. Atmosféra posledního zápasu, bylo to takové divné. Ani jsem se do toho pořádně nedostal, scénář posledního zápasu jsem měl vymyšlený úplně jinak. Myslel jsem, že povedeme a že si to tam už půjdu jenom užít. A místo toho jsme prohrávali a museli jsme dotahovat.
Je konec kariéry o to těžší, že se loučíte ve chvíli, kdy je Slavia v krizi?
Někdo má štěstí, že se loučí úplně na vrcholu, já skončil porážkou. Ale nic to nemění na tom, že jsem prožil skvělou kariéru. Jsem s ní spokojený a děkuju za to, že jsem ji mohl prožít.
Bylo to navzdory porážce dojemné loučení?
To asi viděl každý. Dojemný to bylo. Vlastně celý průběh mé rozlučky, už jsem za to taky všem poděkoval, protože s tím měli hodně práce. A to, že mi na konec kariéry přišla popřát i Petra Kvitová, to bylo krásné. Bylo to pro mě překvapení a obrovský dárek.
Jak jste prožíval poslední dny?
Je fakt, že jsem to vnímal, věděl jsem, že se to blíží. Ale užíval jsem si to. Sešel jsem se nedávno s Janem Nezmarem, který se také loučil. Bylo to dva dny před jeho rozlučkou a oba jsme si tehdy říkali, že by bylo krásné rozloučit se vítězstvím. Říkal jsem si pak, že když se to nepodařilo jemu, mohlo by to vyjít aspoň mně. Přál jsem si to, ale nakonec jsme dopadli oba stejně.
