Straka prosí fandy o odpuštění: Slavia byla chyba, Sparta je můj domov!
Pomohli si navzájem. On zachránil Příbrami první ligu, ona jemu kariéru. Kouč František Straka však sám tuší, že ten největší úkol má ještě před sebou. Udobřit si fanoušky Sparty. „Udělal jsem chybu, ale chtěl bych je teď poprosit o odpuštění,“ vyčítá si stále angažmá ve Slavii.
O záchranu jste se rval už několikrát, ale situace Příbrami se zdála téměř bezvýchodná. Šel jste tady do největšího rizika?
„Každá ta mise byla specifická. Než jsem přišel do Příbrami, prožil jsem něco, co se mnou hodně zamávalo. (Straka naráží na své poslední angažmá ve Slavii - pozn. red.) Byla to jiná situace, než když jsem přicházel do týmu, kde jsem byl v úplně jiné psychické pohodě.“
Angažmá ve Slavii vás hodně vzalo.
„Po tom, co jsem prožil, jsem potřeboval čas. Hodně mě to zasáhlo, bolelo mě to moc. Na tuhle misi jsem se těšil, ale věděl jsem, že bude jedna z nejtěžších. Straka se vrací zpět do fotbalu a zase jde někoho zachraňovat. Proto jsem rád, že se to povedlo.“
„Z fotbalu jsem nevypadnul. Jezdil jsem do Německa, chodil jsem do televize. Že bych byl zlomený muž až tak, že bych fotbal ani nevnímal, to je nesmysl. Mě nad vodou držel Bayern. (směje se) Ale strašně moc jsem si přál se vrátit. A Příbram pro mě byla jako vysvobození.“
Bylo pro vás tohle angažmá taková psychoterapie?
„Byl to obrovský balzám. Byl jsem zlomený, ale do Příbrami jsem šel neskutečně nažhavený. Člověk se tomu musí umět postavit a bojovat s tím. Fotbal miluju, i s těmi stresy a tlaky. Jsem rád, že jsem dostal šanci vrátit se do velkého fotbalu.“
Uvědomujete si, že druhá sezona bude těžší? Teď vaše hráče hnal dopředu obrovský strach ze sestupu, měli jste konkrétní cíl. Teď to bude jiné.
„Těším se na to. Tenhle tým připravím tak, aby sehrál úplně jinou roli než v minulém ročníku. Nesmíme se dostat do problémů, kde jsme byli. A my se tam nedostaneme. Vyhneme se tomu.“
A pak svůj tým dovedete do evropských pohárů, jak plánoval Jaroslav Starka při vašem příchodu?
„To byla krásná recese na všechny strany. (směje se) Všichni tady stojíme pevně na zemi.“
O čem tedy sníte?
„Zdát se vám může spousta věcí, ale vy víte, že je to většinou nedostižné. Proto je nejlepší soustředit se na realitu. A já jsem v Příbrami spokojený.“
Je tím nedostižným snem i to, že byste se zase jednou postavil na lavičku Sparty?
„Strašně jsem si přál jednou trénovat Spartu. Když jsem byl v Teplicích, moc jsem po tom toužil. Vyrůstal jsem tam, díky Spartě jsem takový, jaký jsem. Jenže teď, kdybych se vrátil, měl bych obavu z toho, co se stalo na Silvestra, jak na mě fanoušci křičeli. Tím, že jsem šel do Slavie, jsem hodně lidem ublížil a zadělal jsem si na velký problém, který už asi nebude odpuštěn.“
„Kdyby ta šance přišla ještě jednou, musel by to být zázrak. Myslím si, že se to nestane. Všichni víme, že Slavia byl špatný krok, a proto bych chtěl fanoušky Sparty poprosit, aby mi odpustili. I v Bibli stojí: Odpouštěj a bude ti odpuštěno. Každý dělá chyby a já jednu udělal. Ale Sparta je můj domov a bude mým klubem navždy. Mám ale spíš ještě jeden jiný sen.“
Jaký
„Něco podobného, co se podařilo Jürgenu Kloppovi v Dortmundu. Dát dohromady partu kluků, kteří byli nobody, a udělat něco podobného, co se povedlo jemu. To je fotbal 21. století. Ten systém ještě není tak dokonalý, ale kdyby se to dotáhlo k dokonalosti, to bych chtěl zažít. Kdekoliv.“
