Plzeňský kouč Pavel Vrba s Viktorií dokázal vyhrát pohár, získat titul i kvalifikovat se do Ligy mistrů. Jedna výzva pro něj však zbývá – všeobecně je považován za hlavního adepta na post trenéra české reprezentace.
Pro trenéra je lákavé, když je spojován s národním týmem, ne?
„Pokud někdo dostane nabídku vést národní mužstvo, žádného trenéra to nenechá chladným. Ovšem člověk musí zvažovat spoustu dalších věcí okolo, není to jen o tom trénovat národní mužstvo, ale jestli se už na to cítíte, jestli už na to máte věk, který vás k tomu předurčuje. A záleží také na představách, jak by to mělo fungovat. Když o tom čtete, přemýšlíte, co byste musel udělat. Myslím, že pokud bych o tom vůbec uvažoval, muselo by se udělat hodně věcí a nevím, jestli je to schůdné, nebo ne. Proto se tím nezabývám, protože si myslím, že by to bylo složité i z mojí strany.“
V čem konkrétně?
„U národního týmu se musí něco změnit. Ale to nemusí být jen za Vrby, může to být za pana Brücknera, Lavičky, Šilhavého nebo Ščasného. Každého trenéra, který tu nabídku přijme, čeká spousta práce. Bude záležet na tom, jestli ho svaz chce na půl roku, nebo dlouhodobě. Tohle není o krátkodobé práci. Samozřejmě, že hodně závisí na výsledcích, je velká šance postoupit na EURO 2016, ale je to také o věcech, které se musí změnit. To už není na mně, ale na funkcionářích.“
Musí být reprezentační kouč i dobrý politik?
„Určitě ano. Klubový trenér je v práci 340 dní v roce, u reprezentačního je to víc manažerská práce. Musím mít vztahy s hráči, komunikovat s nimi. Je to úplně jiné, časově je trenér jinak zaneprázdněn než v klubu.“
David Limberský říkal, že by vás to nebavilo.
„To nechci rozebírat, pokud mě někdo osloví, budu o tom přemýšlet, ale netvrdím, že kývnu, protože v Plzni jsem spokojený. Situace není taková, že bych někam telefonoval, aby mi to angažmá za každou cenu dali. Jsem v Plzni spokojený a nemám důvod ji opouštět.“
