Martin Frýdek junior: Táta? Chlubí se Barcelonou a kritizuje mě
Už ví, jak se hrálo tátovi. Obvykle levý středopolař Martin Frýdekjunior nastoupil ve čtvrtečním 2. kole Evropské ligy za Liberec proti portugalskému Estorilu (2:1) na otcově místě středového záložníka. „Teď nás můžou konečně srovnávat,“ culil se po zápase. Nevedl si špatně, přesto slavný fotbalista vyčetl synátorovi chyby.
Proti Estorilu nastoupil Martin Frýdek junior ve středu zálohy po boku Davida Pavelky. Tedy na pozici, kde válel jeho táta za Spartu v 90. letech.
Co vám po zápase táta říkal?
„Hned jako první mi vyčetl chybu, po které Isaac Sackey dostal červenou kartu. Špatně jsem to tam udělal, měl jsem jít doprostřed, ale přebral jsem si míč do lajny, kde mi ho vypíchli a po souboji pak dostal Isaac druhou žlutou kartu a červenou. Moc pochval nebylo...“
Takže vás spíš kritizoval?
„Pak už nic neřekl, takže jo. (uculí se) On vždy řekne, že to třeba nebylo až tak špatný, ale spíše mi vyčte chyby. Ke čtvrtečnímu zápasu jsme se však ještě pořádně nedostali. Mluvili jsme spolu jen bezprostředně po utkání. Sice bydlím ještě u rodičů, s přítelkyní teď hledáme v Liberci byt, ale moc se nevidíme. Vždy až večer, kdy se většinou jen pozdravíme, a buď jdu já, nebo on spát.“
Je na vás přísný?
„I na bráchu. Christianovi je čtrnáct a ve Spartě hraje v žácích záložníka. Na všechny ostatní byl vždy v pohodě, ale k nám je kritický.“
Vás dokonce ve Spartě kdysi trénoval. Jaké to bylo?
„Rok v nejstarších žácích. A byl to pernej rok! Klasika, jako když táta vede syna. Byl přísnější. Kluci hráli dobře, ale já jsem furt dělal chyby, stejně jako nyní v Liberci je neustále hledal, abych je napravoval.“
Jak se žije ve fotbalovém prostředí se jménem Martin Frýdek?
„Vždy, když někam přijdu, tak mě soudí podle něho. Dosud to ovšem bylo dobrý, protože jsme nehráli na stejném postu. Ale teď nás asi budou srovnávat, kdo je lepší. A myslím, že táta pořád vévodí.“
Připomínají vám ho často?
„Jak kdy. Spíše se většinou s tátou hecujeme doma. Ale že by mi ho někdy někdo připomínal? To se říci nedá. Spíše se ptají, zda nejsme příbuzní a jestli je to opravdu můj táta.“
Jak se hecujete?
„Když se mi třeba povedlo vstřelit dva góly v předkolech Evropské ligy (jeden je však oficiálně veden jako vlastní – pozn. aut.), tak jsem si ho dobíral, že už mám v evropských pohárech víc gólů než on. Začal se smát. Nějak to už nekouše...“ (směje se)
Vrací vám to?
„Nejvíce mi připomíná Barcelonu, že na něj byl faul a červená karta (v listopadu 1991, Barcelona vyhrála 3:2 v PMEZ – pozn. red.). To mi připomíná pořád. Má to natočené na kazetě a vždy mi to na ní ukazuje. Tím se hodně chlubí. Ale do táty mám ještě hodně daleko. Ještě když jsem byl ve Spartě, tak jsem říkal, že bych chtěl dosáhnout toho, co on. Sedmatřicet startů v reprezentaci by bylo nádherných... Jenže to mám před sebou ještě hodně práce.“
Cítíte, že v Liberci trochu vystupujete z jeho stínu?
„Doufám, že trochu jo, ovšem pořád má dost navrch. Akorát on má fotbalovou kariéru už za sebou a já, doufám tedy, před sebou. Snad budu mít odkopáno alespoň polovinu toho co on.“
Proti Estorilu jste hrál na jeho pozici. Jak se vám role špílmachra líbí?
„Je to něco jiného než hrát levého záložníka nebo beka. Tam to máte vše před sebou a vymýšlíte. Není to nějak špatné, ale určitě se cítím lépe na bekovi než jako špílmachr.“
Však jste na tomto místě hrál zatím pořád.
„Většinou na levé straně. V béčku na Spartě jsem odehrál asi tři zápasy na pravém beku, kam mě strkal Zdeněk Svoboda. A i teď za pana Šilhavého jsem odehrál dva tři zápasy na pravém beku. Začíná ze mě být trochu univerzál.“
Už vám chybí jen stoper, gólman a útočník.
„Ale proti Estorilu k útočníkovi moc nechybělo. Byl jsem hodně nahoře. S Pavlasem (Pavelkou) jsme byli hodně vysunutí. Podporovali jsme Ramba (Rabušice) a ke konci už docházely síly.“
Jak jste měli s Davidem Pavelkou rozdělené úkoly?
„Myslím, že to fungovalo normálně. Chtěli jsme oba hrát dopředu, takže nějak extra rozdělené role jsme neměli. Pavlas byl více zprava, já zase více zleva a hráli jsme, co nás napadlo, snažili jsme se dopředu.“
Sergej Rybalka, jehož jste zastupoval, však hraje více zezadu.
„On je spíše takový do rozehrávání zezadu, bere si všechny míče. Jde říci, že jsme hráli trochu jiné posty s Pavlasem než Sergej.“
Nemrzí vás, že šlo jen o záskok?
„Nemrzí, jsem rád za každou příležitost, kdy můžu hrát. Jsem rád za středního záložníka, za pravého beka, pravého záložníka... Hlavně že hraju. Ale nejlépe se cítím na bekovi, i když proti Estorilu se mi také nehrálo špatně.“
Vyhráli jste 2:1 a v tabulce máte na postupovém druhém místě čtyřbodový náskok. Sílu Freiburgu i Estorilu jste už poznali. Máte na postup?
„S Freiburgem i s Estorilem jde hrát, což bylo v těch dvou zápasech i vidět. Ale hodnotit to je ještě brzy. To můžeme až v prosinci, až budou odehraná všechna kola a budeme vědět, zda jsme postoupili. Freiburg dokázal, že není jednoduchý soupeř. Estoril také předvedl, že umí pracovat rychle s balonem. Uděláme ale maximum, abychom šli dál.“
Nyní vás čeká třítýdenní pauza bez soutěžního utkání. Jste rád?
„Na jednu stranu je to dobrý, že si člověk může od zápasů odpočinout, i když trénovat teď možná budeme ještě více než dosud. Ale horší je trénovat než hrát, navíc zase vypadnete ze zápasového rytmu. Doufám, že se do toho rychle opět dostaneme.“
