Byl to pro něj hodně zvláštní večer. Tomáš Zápotočný nejdříve v dresu Příbrami zavinil penaltu, kterou o chvíli později proměnil sparťanský Lafata, aby pár minut na to nedal velikou šanci. To vše proti týmu, kde ještě nedávno působil.
Hlavně ta „desítka“ mu leží v žaludku. Záložník Sparty podle Tomáše Zápotočného svůj pád přihrál. A než by obránce něco v návalu emocí plácnul do novin, radši hned po zápase zmizel ze stadionu. V neděli už ale zvedl telefon…
Tím, co vás naštvalo, byla odpískaná penaltu po vašem zákroku na Josefa Hušbauera. Můžete se k tomu vrátit?
„Na můj vkus to mohl Hušby ustát, mohl jít do branky, do góla. Ale udělal to vyloženě chytře. Já si ale pamatuju školení od paní Damkové, a ta sama několikrát říkala, že pokud hráč takhle skočí a vystřelí mu ruce nahoru, tak je to nějaké znamení pro rozhodčí, že hráč simuluje. A já to v těch záběrech pořád vidím.“
Když jsem se na záznam díval, přišel mi incident jako jasná penalta. Vám tedy ne?
„Hned jsem se na to koukal doma, když jsem se vrátil ze stadionu. Pustil jsem si sestřihy a musím říct, že to Hušby, ačkoliv jsme velcí kamarádi, udělal prostě chytře. Ale nechci se vymlouvat na to simulování, je to skvělý hráč a přeju mu, aby se prosadil do zahraničí. Rozhodčí to prostě písknul, takže bez debat penalta. Prohráli jsme, hrozně mě to mrzí.“
Vaše rozčilení podpořila i velká šance, kterou jste neproměnil za stavu 0:1 pro Spartu, že?
„No, rozčilení… Opravdu v tom lítají emoce a ten hráč reaguje, jak reaguje. Bylo to o tom, že jsem cítil, že z té penalty prostě dostaneme gól, a že bude nesmírně těžký to zvrátit. A jak jste říkal, ještě ta moje poslední šance… To byla poslední kapka. Musím říct, že jsem po zápase měl tep dobře přes dvě stě.“
Bolí tahle prohra nějak zvlášť?
„Bolí to, tím spíš mě. S klukama jsem ve Spartě strávil dva a půl roku, je to nepříjemný. My prokázali naši bojovnost, chtěli jsme to urvat, ale na Spartu jsme prostě neměli.“
CELÝ ROZHOVOR S TOMÁŠEM ZÁPOTOČNÝM ČTĚTE V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT.