Přestupová sága libereckého gólmana Přemysla Kováře končí. Ještě ve středu sice nebude chybět U Nisy na startu přípravy na novou sezonu, ale na konci června odletí do Izraele, kde podepíše jednoletou smlouvu s Hapoelem Haifa.
Měl jste nabídku z Jablonce, Liberce i Dánska. Proč nakonec zvítězil Hapoel Haifa?
„Jednání s nimi bylo nejrychlejší. Myslím, že ta nabídka stála za to a hlavně trenéři měli velký zájem, byl jsme s nimi několikrát v kontaktu. Měl jsem z toho zkrátka nejlepší pocit.“
V jaké fázi je přestup nyní?
„Již jsem podepsal předkontrakt a 29. června letím do Izreale, kde podepíši smlouvu a 1. července začínám přípravu. Radil jsem se s jedním slovenským gólmanem (Martin Peško), který tam chytal pět let. Navíc jsme se ptal několika dalších lidí a všichni měli jen kladná slova. Velkou roli hrálo i to, že tam žije jedna z nejlepších kamarádek mé manželky. Jen to kvitovala, říkala, že se tam bude líbit nám i dětem. Musím říci, že klub zatím dělá maximum.“
Takže u vás platí heslo „za vším hledej ženu“?
(směje se) „To ne, ovšem nechtěl jsem žádnou divočinu, přeci jen mám dva malý prcky. Ze začátku jsme nevěděl do čeho jdu, ale zatím tam jsou jen samé plusy. Navíc otvírají nový krásný stadion asi pro třicet tisíc diváků, kde hrává Hapoel i Maccabi. Těším se. Doufám, že sezona bude lepší než ta minulá, kdy nepostoupili do nadstavbové části o titul.“
Na jak dlouho podepíšete smlouvu?
„Oni chtěli delší kontrakt, na dva na tři roky, ale nakonec se to domluvilo jen na jeden s tím, že je tam velká šance dostat se do lepších klubů, což je Maccabi nebo Tel Aviv, což samozřejmě bude záležet hlavně na mně. Byl jsem z toho sám překvapený, když mi tohle trenér řekl.“
Ve hře dlouho bylo i prodloužení smlouvy s Libercem, že?
„To je na dlouhé povídání. Před rokem jsme se o tom začali bavit, to jsem za sebou měl jen krátkou část v Liberci a nějak se to celé táhlo, z čehož jsem byl docela i zklamaný.“
Mrzí vás to hodně?
„Mrzí a hodně mě to mrzelo hlavně hlavně před půlrokem, kdy jsme se na všem domluvili a pak se stala nějaká věc, kterou bych nerad zveřejňoval. To zůstane uvnitř klubu. Hodně mě to však zamrzelo a od té doby se můj náhled změnil. Dva měsíce před koncem soutěže jsem to už ani řešit nechtěl, když jsme viděl, že tam není takový zájem, jaký byl třeba před půlrokem. Neměl jsem z toho opravdu dobrý pocit, Honzovi (Jan Nezmar, sportovní ředitel Liberce) to také vadilo, že se to tak táhne. Navíc jsem chtěl zkusit nějakou zahraniční štaci. Přeci jen mi bude 29 let. Chtěl jsem zkusit něco venku. Byla tam možnost jít i Jablonce, kde byl velký zájem od trenérů, které mrzelo, že jsem tam nakonec nešel, ale za nabídku jsem jim poděkoval.“
Proč se vám nabídka Jablonce nezdála, když budují perspektivní kádr?
„Neříkám, že jsem s ní byl nespokojený, vše bylo v pohodě, byli jsme i domluvení. Ale nějak vnitřně jsem se sebou bojoval, že bych chtěl zkusit zahraničí. Ve 32 letech už nevím, zda by to ještě šlo. Objevila se tato nabídka, byla pro mě i pro celou rodinu zajímavá, takže jsme to chtěl zkusit.“
Jak vidíte šanci Liberce opět se dostat do základní skupiny Evropské ligy?
„Vůbec nevím, kdo ve středu v kabině bude nebo nebude. Myslím, že je to velký otazník pro všechny. Ke konci soutěže někteří hráči odcházeli, některým končila smlouva a vůbec nevím, jak tato jednání v pauze probíhala. Určitě však musí přijít nějaká kvalita, protože odešel Rybalka, Kováč, v zimě byl také nějaký výprodej. Aby byla šance se někam dostat, kvalita přijít musí, i když je Liberec ve všech třech kolech nasazený. Byla by velká škoda toho nevyužít. Ale je to velká neznámá. Slyšel jsem o dva hráčích z Uruguaye, kteří přijdou na testy, tak uvidíme. Určitě budu Liberci fandit, byl jsem tady čtyři roky celkem, dostal jsme šanci, za což děkuji a budu fandit dál.“
