Snad nám stadion přinese štěstí
V Basileji pamatuje Jan Polák dva zápasy za reprezentaci. Vždycky se jednalo o souboje národních týmů do jedenadvaceti let a ani jednou tam neprohrál.
Vidíte aspoň v něčem podobnost mezi finálovým zápasem na evropském šampionátu jedenadvacetiletých v roce 2002 a tím, který vás čeká teď v sobotu?
„Ani ne, jedná se o naprosto rozlišné turnaje, teď je to velké EURO, tehdy šlo o jedenadvacítky. To se nedá porovnávat.“
Vracíte se s těmi, kteří utkání v Basileji zažili, k tomu finále často?
„Teď je to aktuálnější, protože tam budeme hrát, ale nijak podrobně to neprobíráme. Vzpomínky jsou krásné, ale už to je hodně roků zpátky. Stalo se to před sedmi lety… Ne vlastně před šesti.“
Nekazí vám trochu vzpomínky na Basilej i to, že jste tam potom v roce 2003 zahájili se Švýcarskem neúspěšnou baráž o další účast na mistrovství Evropy do jedenadvaceti let?
„Ne, protože v Basileji jsme zvítězili. Podělali jsme to až v odvetě doma.“
Vzpomínáte si na ten stadion v Basileji? Přišel vám něčím zvláštní?
„To ani ne. Já jenom doufám, že nám ten stadion opět přinese štěstí jako tenkrát před šesti roky. Tomu bych se určitě nebránil.“
