Brečel jsem jak malej kluk

Ačkoliv se pral se zánětem achilovky, byl u toho, když si Slavia vykopala titul mistra ligy. Vladimír Šmicer odjel po vydatných oslavách na EURO 2008. Jako komentátor.
Jste nervozní?
„Trochu, ale spíš jsem nervozní z toho, jak ti kluci budou hrát. Věřím, že se jim bude dařit.“
Vám se hodně dařilo. Slavie získala titul mistra ligy. Jak se cítíte?
„Spokojeně, že jsem se vrátil!“
Proč jste si s návratem do Slavie dával na čas?
„Myslel jsem si, že můžu víc ztratit, než získat. Nebyl jsem zdravotně v pořádku. Nakonec máme titul. Jsem spokojený už proto, že kdybysme skončili druhý, člověk žertíkům typu: »Už to nedělej! « neujde.“ (směje se)
Kolik jste si vítězstvím vydělal?
„Za titul máme společnou prémii pět milionů korun. Teď záleží na trenérovi, jak ji rozdělí.“
Čím jste se po vítězství odměnil?
„První týden byly oslavy...“
To jste je "táhl" hodně dlouho...
„Netáhl... Akorát každej večer. (směje se) Pokaždé jsem poseděl s někým jiným na pivě, ale největší oslava je stejně vždycky po zápase. A došlo i na odpočinek, hraní golfu a tak.“
Oslavy, kamarádi, golf... Věnoval jste také svým dětem?
„Moc ne, ale já se jim věnuju celý rok.“ (směje se)
Nejste "sváteční tatínek"?
„To nejsem. Pořád si s nima hraju venku na hřišti a dceři Natálce pomáhám i s učením.“
V čem jste se osvědčil?
„V angličtině. Neříkám, že jsem v tom výborný, ale zatím to není tak náročný, ještě je malá.“
Všechno ostatní musí zastat vaše manželka Pavlína...
„Tak hlavně domácnost.“
Ani trochu jí nepomáháte?
„Ale jo, sekám trávu, vynáším odpadkový koše, luxuju... Když vidím, že toho má moc, nebo když se někde válí moje hromada věcí, dokážu si to po sobě uklidit.“
Takže nejste nepořádník?
„Mně se zdá, že jsem spíš pořádník.“ (směje se)
Usměvavý, bezkonfliktní, to se o vás říká. Co vás dokáže naštvat?
„Když je někdo sprostej. Ať už na mě nebo na jiný lidi a jsem toho svědkem. To mi hodně vadí a vždycky se ozvu.“
Slovně, nebo jste schopný jít do konfliktu i silou?
„Silou ne! (směje se) Já se neperu! Síla podle mě není správné řešení. Řeknu svůj názor, a když to nejde, jdu pryč.“