Velké momenty EURA 2008

Při vzpomínce na mistrovství světa v roce 2006 si většina fanoušků vybaví hlavičku francouzské hvězdy Zinedina Zidana do hrudi italského obránce Marka Materazziho.

Na MS 1986 se do paměti příznivců vryla "boží" ruka Diega Maradony. Evropský šampionát v roce 1976 symbolizuje "vršovický dloubák" Antonína Panenky. Také Euro 2008 přineslo několik podobných zajímavých událostí.

Srdce mnoha fanoušků si během turnaje získali fotbalisté Turecka, kteří se potýkali s rozsáhlou marodkou, přesto dokázali hned třikrát v závěru zápasu otočit nepříznivý vývoj a dojít až do semifinále, kde jen těsně nestačili na Němce. Nejprve ve skupině otočili zápas se Švýcarskem, to samé se jim povedlo také proti Česku, na jehož kolaps budou čeští fanoušci ještě dlouho neradi vzpomínat.

Čeští reprezentanti vedli ještě čtvrthodiny před koncem 2:0, ovšem Turci dokázali tři minuty před koncem po velké chybě brankáře Petra Čecha vyrovnat a vzápětí Nihat svou druhou brankou v zápase rozhodl.

Podobný zázrak Turci předvedli i ve čtvrtfinále proti Chorvatsku. V závěru prodloužení sice inkasovali, ale v posledních sekundách hry ještě stihli vyrovnat a vynutit si rozstřel, v němž uspěli.

Fotbal v tureckém podání připomínal spíše extrémní sport, když v krizových okamžicích začali hrát na hranici svých možností. Zásluhu na tom měl především trenér Fatih Terim, který své hráče nikdy nenechal zdánlivě prohraný zápas vzdát.

"Říkám hráčům, aby se nikdy nevzdávali a vždy věřili, že to mohou ještě zvrátit. Tohle je fotbal a v něm je třeba nikdy se nevzdat, dokud rozhodčí neodpíská konec," řekl kouč Turků, o kterých chorvatský trenér Slaven Bilič prohlásil, že jsou jako kočky s devíti životy.

Velká diskuze během šampionátu vznikla ohledně první gólů Nizozemců na turnaji. V prvním zápase proti Itálii útočník Ruud Van Nistelrooij zblízka tečoval střelu do sítě ve chvíli, kdy stál v jasném ofsajdu.

Branka přesto platila, neboť za brankovou čárou ležel jeden z italských obránců, o ofsajd se proto nejednalo. Šlo o pravidlo, které do té doby kromě rozhodčích téměř nikdo neznal.

Podle šéfa komise rozhodčích UEFA Yvana Cornua se tento okamžik pravděpodobně zaslouží o to, že dojde v pravidlech k úpravě, neboť většina účastníků turnaje s tím příliš nesouhlasila.

"V pravidlech se mluví jen o úmyslném opuštění hřiště obráncem. Teď se ale mimo něj dostal kvůli srážce s jiným fotbalistou. Něco takového musí být v pravidlech objasněno," řekl.

O další kuriózní situaci se postaral německý trenér Joachim Löw. V utkání s Rakouskem, ve kterém se rozhodovalo o postupu do čtvrtfinále, ukázal, co znamená fair play, a zastal se rakouského kouče Josefa Hickersbergera.

Tomu čtvrtý rozhodčí údajně bránil v aktivním trénování. Výsledek? Oba trenéři již ve 40. minutě skončili na tribuně, kde Löw musel za trest být také během čtvrtfinálového zápasu s Portugalskem.

"Viděl jsem, jak čtvrtý rozhodčí několikrát Josefu Hickersbergerovi brání v tom, aby dával hráčům instrukce. Ale my jsme trenéři chceme jen mít možnost dělat svou práci. Trenéři by měli mít volnost, aby v trenérské zóně dělali, cokoli budou chtít," řekl Löw, kterého se zastal také šéf FIFA Sepp Blatter, jenž označil vykázání obou trenérů za nesmyslné."Čtvrtý rozhodčí je měl nechat dělat jejich práci," uvedl Blatter.

Turnaj zažil hned několik prvenství. Vůbec poprvé se stalo, že ze skupiny nepostoupila ani jedna z pořadatelských zemí. Rakousko i Švýcarsko musely na postup zapomenout, když skončily ve skupině na třetím místě. Přitom dosud vždy alespoň jedna z pořadatelských zemí došla pokaždé minimálně do semifinále.

Poprvé se rovněž stalo, že v průběhu turnaje došlo k výměně trávníku. Po zápase Švýcarska s Tureckem, které provázel velmi silný déšť, byl trávník na stadionu v Basileji silně poničen.

A jelikož se zde měly sehrát ještě tři zápasy, museli ho pořadatelé vyměnit. Stihli to během rekordních tří dnů. "Byl to velký risk, protože položit trávník a tři dny nato na něm hrát, není nic jednoduchého," uvedl generální sekretář UEFA David Taylor, který si nakonec mohl oddechnout, neboť se výměna podařila bez problémů.

Hráčem, na kterého by se mohlo po turnaji nejvíce vzpomínat, se stal ruský útočník Andrej Aršavin. Ten přitom na šampionátu málem chyběl. Kvůli červené kartě z kvalifikace nesměl v prvních dvou zápasech hrát, ale trenér Guus Hiddink mu věřil a na turnaj ho nominoval.

Aršavin se mu odvděčil, když hned v prvním utkání, do kterého zasáhl, pomohl porazit Švédsko a postoupit Rusům do čtvrtfinále. V něm předvedl výborný výkon a poslal domů favorizované Nizozemce. Přestože se v semifinále se Španělskem neprosadil, svým nástupem do turnaje na sebe upozornil představitele velkých evropských klubů.