Na bitvu v Granadě s mistry světa zapomeňte, je třeba zaměřit pozornost do Českých Budějovic. Právě tam v úterý od 17:30 vypukne další díl evropské fotbalové kvalifikace. Českou reprezentaci čeká Lichtenštejnsko, absolutně odlišný soupeř než Španělsko. Co musí Bílkova družina udělat, aby proti fotbalovému trpaslíkovi uspěla?
NEPOUŠTĚT NA PENALTU BAROŠE
Zářijové selhání s Litvou by český tým určitě nejraději vymazal z paměti. Zvlášť scénu z konce prvního poločasu. Milan Baroš se postaví k penaltě, jeho střelu vyráží gólman Karčemarskas. Český tým se pak marně honí za vyrovnáním, senzace je na světě. „Prohru beru na sebe,“ hlesl po utkání útočník Galatasaraye.
Příkaz nepouštět na penaltu nejlepšího českého střelce je myšlen v nadsázce. Přesto by jeho zaváhání měli mít hráči na paměti. Proti Lichtenštejnsku už klopýtnout nesmí, pro vývoj kvalifikace by to mohlo mít katastrofální důsledky. A pokud v úterý rozhodčí penaltu znovu pískne, tentokrát ji proměnit.
ÚTOČIT! A NE JEN S JEDNÍM HROTEM
Do Španělska jeli v roli psů obranářů s cílem co nejdéle vzdorovat nejlepšímu týmu světa. Teď se pozice národního celku úplně změní. Rosický a spol. tentokrát budou v úloze dobyvatelů lichtenštejnské brány. Český tým bude muset tvořit a udávat tempo hry. A tomu MUSÍ být přizpůsobena i taktika.
Takže rozhodně nehrát s osamoceným Barošem na hrotu a na soupeřovu polovinu chodit maximálně ve třech lidech, jak to většinu utkání vypadalo ve Španělsku. Byť v tomhle případě šlo o logický krok, otevřít hru proti španělským technikům by byla sebevražda.
„Je pravděpodobné, že na Lichtenštejnsko sestavu změníme,“ potvrzuje trenér Bílek. Ve většině utkání zatím volil systém 4-2-2-2, ke kterému se upínal. Na slabé Lichtenštejnsko by ale mohl vyslat klidně tři hroty, v kádru jich na to má dost. Čím více ofenzivních hráčů bude do zavřené obrany bušit, tím lépe…
TRPĚLIVOST, KTERÁ PŘINÁŠÍ OVOCE
Vstřelit branku v prvních deseti minutách. Stokrát omílané, přitom pravdivé klišé pro zápasy s outsidery. Tento ideální scénář platí i pro duel s Lichtenštejnskem. Jenže většinou to bývá tak, že ideální scénáře zdaleka neplatí.
Pak na řadu přichází druhá varianta. Trpělivě, pořád se stejnou razancí, tlačit na soupeřovu obranu, která soustavný tlak nevydrží. Češi nesmí panikařit, i kdyby gól dlouho nepřicházel. Přesně jako v pátek Španělsko, které naší obranu zlomilo až po sedmdesáti minutách hry.
VYVAROVAT SE PRŮŠVIHU
Na trávníku někomu ujedou nervy, přijde zbytečná červená, oslabení týmu. I tohle českému výběru může zlomit vaz. Lze připomenout třeba barážové duely s Belgií z roku 2001. V prvním utkání sudí vysypal Tomáše Řepku, v závěru pražské odvety se z hřiště poroučeli Nedvěd s Barošem. Češi i díky těmto vyloučením přišli o mistrovství světa v Koreji a Japonsku.
Takže pozor! Proti Lichtenštejnsku musí tým hrát naprosto disciplinovaně, nepouštět se do debat s rozhodčím a vynechat zbytečné, ostré zákroky. Jinak může být zle…