Legendární Dejan Savičevič: Z Čechů strach nemáme!
Patřil k nejlepším hráčům své doby, a přestože už Dejan Savičevič deset let fotbal nehraje, zůstal u něj. Z pozice předsedy svazu vede černohorský svaz. A před baráží o EURO 2012 s Českem zůstává stejně sebevědomý, jako býval na hřišti. „Strach určitě nemáme,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro Sport a Lidové noviny.
Havraní vlasy, vynikající přehled, výborná kopací technika. To byly symboly Dejana Savičeviče, bývalého záložníka CZ Bělehrad či AC Milán, během jeho hráčské kariéry. Tím největším je však bezesporu fantastický gól, který vstřelil ve finále Ligy mistrů v roce 1994. O něm, ale i euforii v Černé Hoře či o špatných a dobrých zkušenostech s českým fotbalem vypráví v rozhovoru.
Los, který vás poslal do baráže proti České republice, byl obecně v Černé Hoře přijat velmi pozitivně. Patříte i vy do této skupiny?
„Jsem rád, že jsme se vyhnuli Portugalsku a stejně tak Chorvatsku. Ale neznamená to, že bychom si mohli dovolit Česko nějakým způsobem podcenit. Myslím, že reálné postupové šance mají oba soupeři.“
A kdo je podle vás favoritem?
„Tenhle souboj nemá favorita.“
Černá Hora je blízko historicky první účasti na jednom ze závěrečných turnajů. Panuje v zemi velká euforie a očekávání?
„Nadšení je pořád obrovské. Do Prahy dorazí z Černé Hory dva a půl tisíce fanoušků, což je číslo, které o něčem svědčí.“
Postup by byl historickým úspěchem. Můžete prozradit, jaké prémie získají vaši reprezentanti v případě, že se kvalifikují na EURO 2012?
„Dostanou padesát procent z částky, kterou bychom získali za postup. Ani nevím, kolik to je, někdo říká osm milionů eur, někdo sedm a půl, další zase devět.“
Váš trenér Branko Brnovič bezprostředně po losu přiznal, že toho o českém fotbale moc neví. Jaké jsou vaše znalosti?
„Abych řekl pravdu, ani já toho moc nevím. Znám spíše starší hráče jako brankáře Petra Čecha nebo Tomáše Rosického. Nebýt jeho častých zranění, byl by podle mě určitě jedním z nejlepších hráčů Evropy. Ještě znám Milana Baroše a taky Michala Kadlece, který hraje bundesligu. Jinak musím říct, že jsem se mnohem lépe orientoval ve vašem nedávném týmu v čele s Kollerem, Nedvědem či Poborským. Proti většině z nich jsem hrál.“
A pokud byste měl vybrat jednoho českého hráče, kterého jste nejvíce uznával, kdo by to byl?
„V naší éře byli výborní Pavel Nedvěd a Karel Poborský, jeho gól proti Portugalsku na EURO 1996 byl famózní.“
S Českou republikou máte několik zkušeností, ať už jako hráč, nebo trenér. Vzpomenete si na zápasy kvalifikace na světový šampionát v roce 1998?
„Ano, samozřejmě. Na podzim roku 1996 jsme vyhráli v Bělehradě 1:0 a na jaře 1997 v Praze 2:1, vítězný gól jsme dali těsně před koncem. Byl to jeden z našich špičkových zápasů, proto si ho velmi dobře pamatuju. A rozhodující gól dal Savo Miloševič, současný asistent našeho reprezentačního trenéra Brnoviče.“
V roli kouče už se vám tolik nedařilo, v září 2002 jste vedl tehdejší jugoslávskou reprezentaci a prohráli jste v Praze 0:5...
„Jo, vzpomínám, byl jsem při tom.“
Momentálně jste asi větší optimista a nemáte strach, že by se podobný výsledek mohl v baráži opakovat, že?
„Nemám obavy, určitě ne. Z Čechů strach nemám, ale musím zopakovat, co jsem už řekl – ani vy, ani my nejsme favority, vidím to padesát na padesát.“
Jste předsedou fotbalového svazu Černé Hory. Ivan Hašek, bývalý předseda, před časem stejnou pozici v Česku opustil. Bylo na něm znát, že nikdy nepřestal být trenérem a práce funkcionáře ho nebavila. Jak jste na tom vy?
„Každý máme svůj pohled na fotbal. Já jsem se v téhle práci našel.“
Takže vás naopak návrat k trenéřině neláká?
„O tom vůbec nepřemýšlím, tohle mě baví.“
Nejslavnější období vaší hráčské kariéry jste zažil v AC Milán...
„Ale teď se blíží barážové zápasy o účast na mistrovství Evropy, a vy se mě ptáte na AC Milán! Na to opravdu nemám čas.“
Nicméně ta éra patří neodmyslitelně k vaší osobě. Tak se zeptám jinak. Když s vámi dělají rozhovor zahraniční novináři, jak často se stočí řeč na váš památný gól z finále Champions League 1994 proti Barceloně?
„Ptají se pořád, to je jeden z nejslavnějších kousků v mé kariéře. A tak to i zůstane.“
A kolik pokusů byste na ten lob potřeboval nyní?
„Tisíc, ale netrefil bych to ani jednou.“ (směje se)
V Česku je zvykem, že bývalí hráči působí v nejnižších soutěžích, kde hrají pro radost a žízeň. Vy ještě někde aktivně hrajete pravidelně? Pokud ne, jak často si zakopete?
„Vůbec, kariéru jsem uzavřel v roce 2001 a od té doby nehraju. Navíc jsem měl v roce 2005 nehodu (se svou motorkou prý narazil do auta, které přeletěl. Po pádu si mimo jiné zlomil obě ruce – pozn. red.), takže fotbal nehraju. A mám obě kolena po operacích.“
Černá Hora se do baráže dostala i díky remízám s Anglií, kterou trénuje Fabio Capello. V AC Milán jste pod ním ne vždy zažíval ideální časy. Byla to pro vás satisfakce?
„Samozřejmě nás oba výsledky hodně povzbudily. Mediálně měly mnohem větší dopad než výhra dejme tomu nad Bulharskem nebo Švýcarskem či Walesem.“
A satisfakce vůči Capellovi?
„To už je dávno pryč. Teď jsme super přátelé. Jsem rád, že postoupili oni a my můžeme hrát baráž.“
