Baroš cítí zadostiučinění: Ti, co do nás šili, jsou nám u zadku!

Bylo znát, že se mu hodně ulevilo. Jak by ne, vždyť postup na evropský šampionát je i pro něj satisfakcí. I proto kritizovaný Milan Baroš v Černé Hoře poprvé po dlouhých měsících po zápase promluvil s novináři.

Jak si postup na EURO užíváte?
„Myslím, že všichni jsou šťastní. Za ty dva roky, které jsme odehráli v téhle atmosféře, jsme si to zasloužili. Vytvořili jsme si uvnitř týmu takovou skupinu a díky tomu, že jsme byli silní, jsme to dokázali.“

Spadl vám kámen ze srdce?
„Ale ne, to bych neřekl. Nebyli jsme v pozici, kdy jsme museli něco dohánět. Už po zápase v Praze jsme byli vpředu, to oni museli dotahovat manko. Jeli jsme sem s pokorou a věřili jsme, že postoupíme.

Jak jste prožíval zápasy z lavičky?
„Každý, kdo někdy hrál fotbal, ví, že když jste tři čtyři týdny zraněný, hrát prostě nemůžete. Jsem rád, že jsem tady mohl být a že jsem mohl klukům pomoct i mimo hřiště. Odmakali to fantasticky a za to jim patří velký dík.“

Je to pro vás nejcennější postup?
„Každý postup je cenný. Ale tenhle byl nejtěžší. Dřív bývala kolem týmu úplně jiná atmosféra, než je teď. Spousta lidí nám nepřála a bylo to cítit všude. Od fanoušků přes odborníky a Druláka (bývalý kanonýr Radek Drulák se do českého týmu tvrdě opřel v září po remíze ve Skotsku – pozn. red.). Jsem rád, že jsme dokázali, že se pletli. Zatímco oni jsou teď možná naštvaní, my jsme šťastní. A to nás těší.“

Je to satisfakce i pro vás osobně?
„Mně je kritika úplně jedno, to jde mimo mě. Nějak jsem si to už zvykl, vždycky tady budu takový rebel a je mi jedno, co na mě lidi řvou. V tomhle kolektivu se cítím dobře a to, co o mě píší noviny, to jde kolem mě. Opravdu.“

Osobně jste přemlouval k návratu Tomáše Ujfalušiho, který už odmítá reprezentovat. Vy sám jste nechtěl s národním dresem seknout?
„Pořád řešíte jen mě, teď slavíme postup. Je mi jedno, co o mě píší různé bulvární plátky, soustředím se jen na fotbal. Ano, vím, že můžu hrát líp a budu se snažit, abych se na EURO dobře připravil.“

Pod největší palbou kritiky jste byl po domácím zápase se Španělskem. Ani tam jste takové myšlenky neměl?
„Tak to u nás v Česku chodí. Chtěl bych poděkovat těm fanouškům, co nás ty dva roky podporovali. A ten zbytek, co do nás šil a chtěl, abychom neuspěli, ten je nám více méně u zadku. Jsem rád za ty, co nám opravdu přáli.“

Byly chvíle, kdy jste o postupu zapochyboval i vy sám?
„I dnes měli Černohorci za stavu 0:0 dvě šance. Kdyby dali dvacet třicet minut před koncem gól, bylo by to už asi těžké. Ale fotbal je o gólech a ty my jsme dali tři.“

Kdy jste si v kvalifikaci prožil nejtěžší chvilku?
„Bylo jich tam dost. Nezačali jsme ji dobře, hned v prvním zápase jsme prohráli s Litvou. Pak jsme v klíčovém zápase ve Skotsku vyrovnali v poslední minutě na 2:2 a tím jsme se zachránili. Kdybychom tam prohráli, nemuseli jsme do Litvy ani jezdit. Kvalifikace byla těžká, psychicky i fyzicky. Dokázali jsme ale v těžkých chvílích zabrat.“