Poznámka Karla Häringa: Díky za tu Litvu
Při pohledu na tabulku „české“ kvalifikační skupiny v boji o EURO 2012 může úvodní porážka s Litvou dvojnásob mrzet. Kdyby svěřenci trenéra Michala Bílka v Olomouci splnili roli favorita, zaostávali by za prvním Španělskem jen o skóre a na třetí Skotsko, které odehrálo o zápas více, by měli pětibodový náskok. Baráž by v tu chvíli už byla skoro jistá.
Pro budoucnost mladého týmu je ale možná dobře, že k zaváhání došlo. Kdyby si Češi drželi plný bodový zisk, slyšeli bychom řeči o tom, že na tom není náš fotbal až tak špatně a podobně.
Možná by podlehli dojmu, že to půjde celkem snadno. V případné baráži by nejspíš narazili.
Takhle se mužstvo ocitlo hned od prvního zápasu pod ostrou kritikou a velkým tlakem.
Stará indiánská moudrost praví: „Nikdo není rád, je-li kritizován, ale kritika může být jako pouštní vítr, který bičuje něžné stvoly kukuřice. A tím ji nutí, aby zapustila kořeny silněji do země.“
Podobnou situaci jako fotbalisté zažili hokejisté na posledním mistrovství. Už v základní skupině hráli o všechno. A zvládli to.
Stejně jako další zápasy, jež pro ně měly důležitost play off . A když přišly skutečné vyřazovací boje ve stylu „vyhraj, nebo končíš“, byli tak připravení, že je skvěle zvládli a získali zlato.
Zkušenosti z říjnového dvojutkání mohou být hlavně pro mladíky jako Necid či Kadlec přípravou na fotbalovou maturitu. A třeba ji i díky těžkému startu složí postupem na EURO.
