Vítězná rande! Hrdinové provedli své milé noční Vratislaví
Postup přes Polsko do čtvrtfinále EURA se slavil nějakých tři sta metrů od hotelu Monopol v Českém domě. Délku tří fotbalových hřišť zdolávali hráči v noci na neděli jak se patří pyšně, někteří se svými partnerkami.
Po půl jedné dorazila většina týmu v chumlu, za nimi opozdilci. Ti, kteří předtím na hotelu dali přednost důkladnějšímu uvítání s partnerkami.
František Rajtoral přivedl za ruku svou Petru, v 1:05 dorazil Tomáš Hübschman s manželkou Janou, za nimi Petr Čech s Martinou.
„Konečně velkej chlap!“ radovali se fanoušci, s kterými se venku vyfotil a rozdal jim pár podpisů. Martina nesměle čekala před vchodem.
Tam se těsně minuli s Petrem Jiráčkem, mužem zápasu, který naopak mířil se svou Lindou opačným směrem – do hotelu.
Ve čtvrt na dvě přicházel elegán Theo Gebre Selassie – s přítelkyní v závěsu a dalšími třemi blondýnami okolo.
„Člověče, ty si vedeš celej harém!“ křičeli na něj fanoušci, kterých v tu dobu bylo před Českým domem asi dvacet.
Mysleli to dobře, však se taky Theo s nimi vyfotil. „To je česká ambasáda nebo co?“ zastavili se občas Poláci. Někteří se šli fotit s Čechy, jiní prošli mlčky.
V 1:20 mizí Rajtoral s dlouhonohou Petrou svižným krokem do Monopolu. Krátce po druhé ráno i zraněný kapitán Tomáš Rosický, ruku v ruce s Radkou Kocurovou. Nekulhá, třeba se do čtvrtka jeho bolavá achillovka uzdraví.
Naštěstí nemuseli chodit přes Rynek, hlavní náměstí s fanzónou. V noci na neděli to bylo smetiště polských nadějí. Plné střepů, hald odpadků, zporáženého hrazení.
Bylo po dešti, přesto vedro. V tom marastu se šourali snad všichni fanoušci i obyvatelé města, ještě ve 2:30 byly hospody otevřené. Kam se člověk podíval, bylo plno.
Poláci, které utěšovaly krásné Polky v minisukních, zpití Rusové, Holanďani, Italové… Pánové v oblecích i bezdomovci – spát nechtěl nikdo. Do toho zaznělo vítězné: „Kdo neskáče, není Čech!“
