Dámy, chcete na čtvrtfinále s Portugalskem? Pak račte do letadla! „Každý hráč může vzít svazovým letadlem na zápas do Varšavy jednu osobu. Buď manželku, přítelkyni nebo jiného rodinného příslušníka,“ doplnil Vladimír Šmicer, reprezentační manažer.
Asociace plní dohodu: jakmile Češi postoupí ze skupiny, přiveze za nimi jejich nejbližší. Ovšem jen na otočku.
„Po zápase zase poletí zpátky,“ upozornil Šmicer.
Proč drahé polovičky ani v případě úspěchu v duelu s Portugalskem nezůstanou v dějišti mistrovství? „Je to logisticky složité,“ objasnil Šmicer.
„Zatímco v Portugalsku mohly holky poblíž nás v pohodě strávit celou dobu od čtvrtfinále až do semifinále, protože jsme se vždycky vraceli do Penha Longy, tady to nejde. Z Varšavy se vracíme do Wroclawi, pak bychom zase museli na Ukrajinu. To se nedá skloubit,“ připojil.
Jediná šance, jak strávit společně šampionát, by před všemi vykvetla, kdyby se tým prodral až do finále. „To už by asi i manželky a přítelkyně neletěly po semifinále z Ukrajiny zpátky do Prahy, ale zůstaly by do finále tam,“ přitakal Šmicer.
Hodně slečen a dam se ovšem vydalo za svými milými už v základní skupině. Po vlastní ose. Některé si tím vysloužily stopku na příští zápasy.
„Přítelkyně tu byla na prvním zápase s Ruskem. Tak jsem jí říkal, ať už radši nejezdí, štěstí nám moc nepřinesla. Je tam zákaz, nesmí dorazit,“ směje se Jan Rezek. Ani na finále by nemohla?
„Ne, nemůže. Nesmíme ty rituály měnit, jsou dané. Naši byli na dvou dalších zápasech, vyhrálo se, nebudu to měnit. Ostatní to berou podobně,“ zdůraznil.
Jeho někdejší kumpán z Plzně František Rajtoral k tomu dodává: „S Ruskem měla přítelkyně bílý dres, nedařilo se. Pak si oblékla červený a daří se. Už smí jezdit jen v červeném.“
Kdo nenosí štěstí, má zkrátka smůlu.
