V národním týmu je Michal Kadlec vyhlášeným penaltovým exekutorem. Díky pevným nervům zachránil ve Skotsku v 90. minutě remízu, která přiblížila Česku EURO 2012. Kdyby čtvrtfinále s Portugalskem rozhodoval rozstřel ze značky pokutových kopů, přihlásil by se do páté série.
Na úterním tréninku jste procvičovali penalty. Dá se trochu navodit vypjatá atmosféra rozstřelu?
„To se dá nasimulovat jen těžko. Samozřejmě je to na tréninku jiné než v zápase, kdy je větší tlak. Nedá se to moc srovnat. Co proměníte v tréninku, nemusíte dát v utkání. Ale platí to i naopak. Párkrát jsem si kopl, jsem připravený.“
Nicméně na základě zkušeností, které máte, je příjemnější si to vyzkoušet?
„Ano, ale opravdu je to jiné. Můžete to zkusit na tréninku stokrát, pak přijde zápas a nedáte ji.“
Patříte k nejspolehlivějším penaltovým exekutorům. Vzpomenete si, kdy jste ji naposledy zahodil?
„Nevím, na podobné věci se nerado vzpomíná. Na tréninku jsem občas něco nedal. Ono je taky dobré občas jednou minout, než jen pořád proměňovat.“
Věříte si natolik, že pokud by se čtvrtfinále rozhodovalo na penalty, šel byste jako poslední?
„Asi jo. Mám s tím z minulosti dobré zkušenosti. Když jsem se nahlásil v pořadí jako pátý, tak penalty dopadly většinou úspěšně. Uvidíme v zápase, tam se toho může stát hodně.“
Jako pátý v pořadí jste kdysi přispěl k postupu Sparty v Poháru UEFA přes Odense.
„Ano, ale vzpomínám si taky na finále domácího poháru na Strahově nebo v Liberci, tam jsem byl taky dvakrát poslední.“
Prozradíte, jestli si vybíráte stranu dopředu, nebo se koukáte na brankáře?
„Vybírám si stranu, pak se to tam snažím kopnout. Nejlépe úplně nahoru nebo dolů. Ten střed je pro gólmana nejlepší. Na brankáře se ani moc nedívám. V hlavě byste už měl mít vymyšleno, když tam jdete, kam to chcete kopnout. Pokud na poslední chvíli záměr změníte, máte v hlavě moc myšlenek a pravděpodobnost, že ji nedáte, je větší.“
Traduje se, že ortodoxní leváci jsou při penaltách úspěšnější. Souhlasíte?
„Nevím, jestli to tak je. Ale myslím, že na tom nezáleží (směje se).“
Je obrovský rozdíl jít na penaltu třeba ve 30. minutě, anebo v rozstřelu, kdy máte v nohou 120 minut?
„Záleží na mnoha faktorech… Třeba jestli v té třicáté jdete snižovat nebo zvyšovat vedení. Situace jsou různé, penalta obecně není nic jednoduchého. Ale samozřejmě nejhorší je v rozstřelu.“
Váš otec má z EURO 1996 hezké vzpomínky na penaltový rozstřel, pomohl vyřadit Francii. Probíráte spolu zahrávání pokutových kopů?
„Dříve jsme se o tom bavili. Doufám, že když na to přijde, tak nám taky zůstane hezká vzpomínka.“
Troufl byste si na zakončení á la Antonín Panenka?
„Asi ne. On měl pevné nervy. To není můj styl, já bych to asi nedělal.“
