Prožila si chvíle jako z hororu. Jen nebylo nic hrané, šlo o život. Maud Griezmannová, sestra současného hrdiny fotbalové Francie na letošním EURO 2016, byla v listopadu v pařížském klubu Bataclan, kde teroristé pozabíjeli skoro stovku lidí. Přežila. Na ty chvíle nikdy nezapomene, stačí letmá vzpomínka na tu tragédii, a mrazí ji v zádech. I teď, kdy jejího bratra čeká nedělní finále evropského šampionátu na to všechno myslí. „Budou to úžasné chvíle. Pro mého bratra Antoina i pro nás všechny,“ svěřila se osmadvacetiletá žena listu The New York Times.
Fotbal je teď sice ve Francii jasnou jedničkou, jenže ona vidí stále před očima, jak přišla 13. listopadu do pařížského klubu Bataclan, prohlížela si velké jeviště a s radostí sledovala, jak se podnik plní lidmi a čekala, až kapela Eagles of Death Metal zahájí své vystoupení. Stihla se mrknout i na telefon, její bratr měl přece ten večer hrát proti Německu na Stade de France. Koncert i mezinárodní zápas měly začít ve stejný čas. Pak ale telefon uklidila a chtěla se plně oddat muzice.
Proto nemohla vědět o explozích, které zasáhly Paříž, kdy město ochromili sebevražední atentátníci, ani o střelcích z restaurací v centru francouzské metropole. Netušila, že francouzský prezident François Hollande opustil stadion v helikoptéře kvůli obavám o jeho bezpečnost. Kapela začala hrát a hudba ji pohltila. Hlas bubnů ale v jednu chvíli přehlušily rány, vůbec netušila, co se děje. „Zpočátku jsme si mysleli, že je to žert, vtip,“ vzpomíná sestra známého fotbalisty. „Mysleli jsme si, že je to součást koncertu. Ale pak jsme slyšeli křik,“ otřese se hrůzou.
Dav v sále se dal do pohybu, jí i s přítelem Simonem Degoulem tlačil směrem do rohu sálu, kde řádili teroristé a stříleli do lidí. Spousta z návštěvníků koncertu padla na zem, mysleli si, že díky tomu přežijí. A Maud Griezmannová nebyla výjimkou. Přitiskla tvář na podlahu, nechtěla vidět, co se děje kolem ní.
Finále Portugalsko - Francie budeme od 21:00 sledovat ONLINE ZDE »
Kdo se pohnul, zemřel
„Kdo se pohnul, byl zastřelen. Stalo se to i člověku vedle mě, prostě se hnul a oni ho zastřelili. Pořád byla slyšet střelba,“ vzpomíná na hrůzy listopadového večera. Neví, kdo ležel na podlaze vedle ní, jediné, na co si pamatuje, byly ženské ruce. Hlavní bylo nepohnout se. „Byla to asi jediná možnost, jak zůstat naživu,“ říká Maud Griezmannová.
Je jí osmadvacet, její bratr je o tři roky mladší. Teď už se i po té hrůze dokáže usmát, když mluví o rodině, cestování, nebo třeba tetování. Jedním z motivů je i datum narození jejího bratra fotbalisty, jinde má zase jméno dalšího z bratrů Thea. Když ale sedí v kavárně v centru města, kde vyrostla, a přijde řeč na fotbalové EURO, rozproudí to její tep. Zvláště, když Francie hrála s Německem. To bylo poprvé od listopadové tragédie v Paříži.
„Vím, že to byl důležitý zápas. Pro bratra, pro tým i pro fanoušky. To, co se tehdy stalo, nemá s fotbalem nic společného. Snažím se na to nemyslet,“ vypráví upřímně. Ale jedním dechem dodává, že to není tak úplně možné. Za terapeuty, kteří by jí mohli pomoci, však nechodí. „Rodina a život, to jsou mé terapie,“ svěřuje se.
Vzpomínky jsou pořád živé. Výstřely i mrazivé chvíle ticha, kdy člověka zasáhl strach. Vybaví si i chvíle, kdy volala rodině, že hororové chvíle přežila a křičela do telefonu, jak smyslu zbavená: „Jsem venku, jsem venku.“
Prý to nemohlo být jinak. „Opakovala jsem to znovu a znovu. Nic jiného jsem nedokázala říct,“ prohlašuje. Když se pak po tragédii chtěla dostat domů, musela přemluvit taxikáře, aby ji vzal do vozu i ve zkrvavených šatech. „Měla jsem je celé od krve. Chápu, že váhal, prostě se bál,“ vzpomíná.
Hrůza zůstává
Přes všechnu tu hrůzu ale přežila. Během tragických událostí v Paříži zemřelo 128 lidí. „Moje sestřenice Asta Diakiteová je mezi oběťmi toho střílení. Byla mým vzorem, podporovala mě, byla to moje velká sestra,“ smutnil třeba francouzský reprezentant Lassana Diarra.
Jeho parťák Antoine Griezmann zažíval tři hodiny trýznivé nejistoty, pak si ale mohl ulevit. „Díky Bohu se moje sestra dostala z Bataclanu. Všechny moje modlitby jsou s oběťmi a jejich rodinami," napsal Griezmann na svém twitterovém účtu.
Se sestrou pak v lednu, tedy asi dva měsíce po útocích, začal spolupracovat v oblasti reklamy. Vždycky k sobě měli blízko. Hodně lidí říká, že se nemá míchat podnikání a rodina, ale sestra známého fotbalisty se toho nebojí. Vždyť už jako dítě našla odvahu a stoupla si do branky, když chtěl její bratr trénovat zakončení. A taky ho povzbuzovala, když byl frustrovaný z toho, že nenarostl a o drobného šikulu nebyl mezi skauty tolik zájem.
Jenže teď dal Antoine Griezmann na EURO 2016 šest gólů a Francie mu leží u nohou. Sestra však o něm stále mluví jako o malém bratrovi. „Je to pro něj úžasná doba. Ale to i pro nás všechny. A všichni věříme, že Francie vyhraje,“ svěřuje se Maud Griezmannová. Je znát, že si těch chvil váží, dobře ví, že chybělo málo a nemusela žít.
