Jeho hlas jste po celé EURO slyšeli v televizi prakticky den co den. Martin Hyský je expertem ČT sport a spolukomentátorem Jaromíra Bosáka. Po měsíci dřiny, s přípravou na turnaj vlastně i déle, se nyní oba chystají na finále Francie-Portugalsko. „Je to mnohem náročnější práce než třeba vystupování ve studiu,“ říká.
Organizace je vynikající, stadiony ve Francii nádherné. Očekávání Martina Hyského byla překonána. Je nadšený. „Na rozdíl od Míry Bosáka ,“ směje se. „Ten už byl všude možně, komentuje fotbal dvacet let. Zažil toho tolik, že ho těžko něco překvapí. Takže na EURO má jiný pohled než já. Není z toho tak vyjukaný, což je normální.“
Je to pro vás velký zážitek být přímo v centru dění?
„Obrovský! Hlavně velká zkušenost. Na takové akci jsem poprvé a nikdy jsem si nemyslel, že bych něco takového zažil. Děkuji České televizi, že mi dala tuto příležitost. Je to zcela jiná práce. Celý život jsem hrál fotbal a o fotbalisty je úplně jinak postaráno. V tomto směru to mají mnohem jednodušší, všechno je jim podstrčené pod nos. (usmívá se) My si s Mírou Bosákem musíme víceméně všechno zařídit sami. Cestujeme, domlouváme se, vše řešíme na místě. Ale stadiony ve Francii? Nádherné. Viděli jsme zatím devět stadionů, pouze v Toulouse jsme nebyli a ani nebudeme. Jak to Francouzi připravili, je to fakt pěkné. Úžasné.“
Nepřipadá vám, že turnaj je až moc dlouhý?
„Trochu jsem se délky šampionátu ze začátku obával. Odcestovali jsme s Mírou Bosákem 8. června do Paříže a vracíme se 11. července. To je víc než měsíc. Ale během skupin to běželo rychle, protože práce jela den co den, a když jsme nekomentovali, viděli jsme každý zápas. Až s vyřazovací částí, kdy jsou pauzy, se to malinko začalo táhnout. Mezi čtvrtfinále a semifinále jsme měli víceméně tři dny volna poté, co jsme se vrátili z Bordeaux do Marseille. Ale konec už se blíží.“
Měl jste v plánu něco, co jste ve Francii nestihl?
„Protože studuji profilicenci, chtěl jsem se podívat na některé tréninky. Zajímaly by mě různé věci - předzápasové tréninky, rozcvičení atd. Ne jenom samotná hra, i když ta je nejdůležitější. Jenže předzápasové tréninky není možné sledovat, neboť pro média jsou otevřené pouze na patnáct minut. Pak je zavřou. V Paříži před osmifinále jsem se šel podívat na Velšany. Místo tréninku v 16.30 ale měli jen pochodové cvičení v teplácích, aby se ukázali kamerám, foťákům. Deset minut kroužili po hřišti, a když vyhnali novináře, tak teprve potom asi začali trénovat, ale to nikdo z nás už neviděl. Ani dobrovolníci, všichni musí pryč. Nikdo vás nenechá koukat do karet, jde o hodně.“
Jak se vám spolupracuje s Jaromírem Bosákem?
„Být s ním ve dvojici je super. Je z něj cítit a vidět, že toho má spoustu za sebou. I při samotné práci se s ním dělá hodně snadno. Je to profesionál každým coulem. Také mu musím sklonit poklonu, protože vedle práce pro ČT sport ještě píše knížku. O to víc maká. Nabíjí ho to, má to rád. Shání příběhy, události, vše si fotí sám, skoro nevypne. Klobouk dolů. Řada lidí si přitom říká: oni jedou do Francie, tam to bude super, pohodička, u moře atd. Ne, je to tvrdá dřina, hodně cestování kolikrát i v den zápasu. Pět hodin jste na cestě, pak si člověk akorát hodí kufry na hotel a jede hned na stadion. Vůbec nejhorší je cestování po zápase, když se tísníte mezi šedesáti tisíci fanoušky. Dvě hodiny čekáte na tramvaj, abyste pak nasedl do špatné a jel někam úplně jinam. I to se nám povedlo.“ (směje se)
Sledujete s Jaromírem Bosákem třeba i ohlasy diváků jako zpětnou vazbu?
„Když je nějaká velká kritika, tak mi Míra o ní řekne. Ale musím říct, že toho ani moc nebylo. Spíš mě Míra opravuje, řekne, co bylo moc, co bylo málo. Mám vedle sebe zkušeného člověka, který tu práci umí skutečně skvěle. Závidím i žasnu nad tím, jakou má velkou slovní zásobu. Když jste šestnáctkrát během měsíce v televizi, tak není jednoduché najít slova. Člověk má tendenci se hodně opakovat, protože fotbal je vesměs pořád stejný. Není to tedy jednoduché, ale Míra se neopakuje. Musím ho pochválit, jeho čeština je parádní. Vždy najde nějaká slovní spojení. Jde mu to od pusy, super.“
Jak probíhá vaše příprava na zápas coby experta spolukomentátora?
„Ta začala už dlouho před turnajem - nastudovat si každý mančaft, každého hráče. Bylo toho tolik, že jsem si připravil především mužstva, o kterých jsem věděl, že je budeme v základních skupinách komentovat. A během turnaje jsem si musel dodělávat třeba Wales, Polsko, Německo atd. Příprava byla poctivá a doufám, že ji divák cítí. Třeba Island je teď už pro všechny známý, ale troufnu si tvrdit, že před turnajem málokdo všechny ty hráče znal.“
Učil jste se v přípravě od svého kolegy?
„Ano, spoustu věcí jsem od něj odkoukal. Například na každého hráče má připravenou kartičku, jsou na ní různé informace. Komentátoři to však mají těžší, protože musí hledat i nějaké zajímavosti, aby přenos zatraktivnili. Také musí vědět, kdy a kolikrát je během přenosu použít, aby diváka nezahltili. Mě osobně se tohle netýká. Domlouvali jsme se, že mým úkolem je mluvit o odborných věcech a vysvětlovat, proč se dějí. To je mnohem náročnější než třeba vystupování ve studiu. Jako spolukomentátor musíte reagovat rychle, nemáte moc času. A ještě způsobem, aby to nerušilo. Někteří lidé jsou možná naštvaní, že mluvím moc. Ne všichni budou spokojení. Ale to je normální.“
Který zápas se vám komentoval nejlépe a který nejhůř?
„Komentovali jsme například dva zápasy české reprezentace, a to moc veselé nebylo. Výkon ani výsledek nebyl dobrý. Nejlépe se komentují utkání, když hraje outsider s favoritem. Záviděli jsme Vlastovi Vláškovi se Zelím (Luděk Zelenka), že komentovali Wales nebo Francii s Islandem. Od začátku se něco dělo, padaly góly. V momentě, kdy proti sobě stojí dvě vyrovnaná mužstva, tak je to většinou takticky ovlivněné. Třeba ve čtvrtfinále jsme chytli Polsko - Portugalsko a Německo - Itálie. Vynikající zápasy z pohledu taktiky, ledacos v tom najdete, jak přemýšlí trenéři, co vymyslí atd. Ale pro diváka to až tak zajímavé není.“
O čem také mluvil
|
O NOVÉM SYSTÉMU EURO „Čtyřiadvacet týmů je moc. Ale když už, tak by se mi líbilo, aby nepostupovaly čtyři týmy ze třetích míst. Místo toho bych nechal postupovat nejlepší čtyři týmy z prvních míst rovnou do čtvrtfinále. Tím pádem by ze skupiny postupovaly jenom dva, což by přineslo atraktivnější zápasy, protože by se muselo hrát na vítězství. Nestačily by tři remízy jako Portugalsku, to už by dávno bylo z turnaje venku. Takhle to bylo ve skupině hodně svázané.“ „Už se toho řeklo tolik... Byla to ostuda. Nebylo tam nic. To, že nemáme individuální kvalitu jako soupeři, jsme věděli dávno před turnajem. To nebyla žádná novinka, s tím se do Francie jelo. Taky mi ale přišlo, že se v týmu nevytvořila taková parta, jakou měli Velšané nebo Islanďané. Přitom soustředění v Rakousku bylo zaměřené na teambuilding, aby se dali dohromady. Vzali s sebou rodiny, což bylo dobře, správný krok. Ale konečný výsledek byl prostě špatný.“ O ODCHODU PAVLA VRBY „Jeho jednání mě překvapilo, je to něco neuvěřitelného. Snažím se ho pochopit. Dobře, chtěl klubový fotbal, lákalo ho víc peněz, nová zkušenost. Rozumím. Ale přijde mi, že do nároďáku šel už s tím, že je to jen na chvíli. Udělat si trochu jméno a zmizet. Tohle si národní mužstvo nezaslouží, to má být vrchol pro každého trenéra. Možná, že se měl rozhodnout nejít do reprezentace a vydat se do zahraniční rovnou z Plzně. A na nároďák počkat.“ |
