Český fotbal málo analyzuje úspěchy i neúspěchy. A když něco hodnotí před veřejností, jako poslední krach národního týmu na EURO, je to podle Jaroslava Hřebíka nedostatečné. Vadí mu, že se v tuzemsku sází víc na intuici než odbornost a že i početně menší stát Island je úspěšnější. „To je pro mě nepochopitelné. Já tohle nemůžu strávit,“ říká v rozhovoru pro deník Sport.
Když v poslední době běžely na televizních obrazovkách záznamy utkání z EURO 1996, některé individuální výkony Jaroslava Hřebíka nadchly. „Fotbal byl trochu jiný, ale Karel Poborský mě i teď fascinoval. Říkal jsem si: když takhle hrál Poborský v roce 1996, proč o dvacet let později hrají naši hráči podstatně hůř?“ ptal se sám sebe Hřebík, který působí jako ředitel úseku mládeže ve Spartě.
Čím si to vysvětlujete?
„Podcenili jsme faktory hry, které jsou ve fotbale nutné.“
Které?
„Teď mě nenapadá lepší slovo, ale potlačuje se odbornost. V českém fotbale hodně dáme na intuici. Jsme přesvědčení, že fotbal je hra a že se jdeme pobavit...“
To často slyším od hráčů: Jdeme si zápas užít.
„Hru si užijete, ale musíte vědět, co splňovat v roli hráče a týmu. A pokud se mi zápas povede, tak si ho užiji. Ale jak si ho můžu užít, když základní věci nesplním? Musíme si v českém fotbale umět vyhodnotit, proč něco nešlo splnit a jestli jsme pro to udělali maximum. Abychom příště tyto chyby odbourali. Pamatuji si, jak kdysi jednoho českého hráče vypískali v Anglii, protože nepomohl obraně. Zatímco u nás se pořád mělo za to, že útočný hráč nemusí bránit. Takovéto obecné vzdělání, chápání odborných prvků – v tom jsme pozadu.“
Je to i důvod, proč na EURO uspěly týmy jako Wales nebo Island a české mužstvo patřilo k nejhorším?
„V kvalifikaci jsme s Islandem prohráli i my, to není náhoda. I tohle je jeden z důvodů. U nás je problém, že málo analyzujeme. Abychom pojmenovali věci a odůvodnili je. A když se analýza udělá, jaký je přenos do praxe? To je ta nejtěžší část. Ale já můžu říct pouze názor, analyzovat musí jiní.“
Kdo?
„Trenér, manažer, realizační tým, šéfové FAČR. Ti přece vědí, jak uvažovali, jak vybírali hráče, jakou měli celkovou strategii, jakou měli strategii v jednotlivých utkáních. Měli by vyhodnotit, jak se jim to dařilo, co se nepovedlo a proč. Proč se například v jednom kvalifikačním utkání uspělo s Islandem a ve druhém ne. Kteří hráči splňují kritéria současného fotbalu a kteří nikoliv. Hlavně nám všem, kteří ve fotbale pracujeme, musí ukázat cestu. Na co se zaměřit, abychom v příštích letech neříkali, že nemáme hráče na vyspělý fotbal. Stále se opakuji. Musíme se naučit udělat analýzu úspěchu i analýzu neúspěchu. A z nich výstupy do praxe. Zpracovat koncepci.“
Jaroslav Hřebík a Sparta: bitvy s Realem, ale i napadení od fanoušků - čtěte ZDE »
Miroslav Pelta a Pavel Vrba jakousi analýzu přednesli. Vy s ní nesouhlasíte?
„Ona nějaká byla?“
Tvrdili, že o úspěchu a neúspěchu na EURO rozhodlo to, že Turecko vstřelilo první gól...
„S tím nesouhlasím, protože tohle přece není analýza. Ta vypadá a musí vypadat jinak. To bychom se dál neposunuli.“
Vrba se také hájil, že zvolený způsob hry byl správný. Že například proti Španělsku, proti kterému hrál český tým pasivně, byl pár minut od zisku bodu.
„Nemůžete jenom bránit. Obranná fáze není o tom, že postavíte tzv. autobus. Dělí se na pasivní, aktivní a ultra ofenzivní obrannou fázi. Pasivní je nejhorší, protože umožňuje soupeři pracovat v útočné fázi tak, jak mu to vyhovuje. I pasivní blok může být postaven výše od vlastní branky, ale musí se dodržovat určité principy. Vzdálenost, kdy couvnout, kdy dostoupit soupeře s míčem, jaký stupeň aktivity použít při řešení herní situace, pod jakým úhlem atd. Dá se to charakterizovat tak, že tým v bloku čeká, až se soupeř pokusí proniknout do nějakého prostoru. Tento způsob ve špatné kvalitě používali mimo jiné Rusové, Švédové a bohužel i my. Způsob obranné fáze aktivní až ultraofenzivní používali Němci, Italové, Francouzi. Byl to okamžitý presink po ztrátě míče. Třeba i Portugalci používali aktivní obrannou fázi. Vůbec nejjednodušší je však vyhodnotit si něco jiného.“
Povídejte.
„To, kolik nebezpečných situací vzniká při určitém způsobu bránění – v hlubokém či vyšším bloku. Je to na podrobnější analýzu, ale zkráceně jde o to, kolik soupeři dovolím vyložených šancí. A nejde jen o počet, ale jakým způsobem vznikly. Říct si: kdybych splnil tyto a tyto věci, dostal by se soupeř do šance? To je důležitý faktor. Soupeř může mít třeba deset šancí a vstřelí jeden gól. A my si pak řekneme, že jsme hráli dobře? To nemůžeme, protože ve druhém zápase z těch deseti šancí už třeba inkasujeme pětkrát.“
To je i příklad právě zápasu se Španěly, ve kterém Petr Čech chytil minimálně tři gólovky. Jenže konečný výsledek realitu zkresluje.
„A proto musíte mít představu, co všechno chcete splnit, abyste měl víc vyložených šancí než soupeř. Toto je princip, jestli chci být úspěšný. Nemůžu počítat s tím, že z jedné šance vstřelím gól. Když jdu do války, do boje, tak chci, aby soupeř měl minimum šancí a já jich měl co nejvíc. Nechci hrát na 0:0. A když nastane situace, že vyhraji 1:0 po jediné střele, zatímco soupeř si vypracoval deset vyložených šancí, potom si to musím správně vyhodnotit. Příště už se takový průběh nemusí opakovat. Důkladná analýza je potřeba i po vítězných zápasech. Bez toho se neposunu dál.“
Všechny aktuální informace i Jaroslavu Hřebíkovi najdete ZDE »
Mohl český tým hrát na EURO lépe?
„Vždycky můžete hrát lépe, nikdy nehrajete ideálně, nikdy nehrajete na sto procent možností, které máte. To nejde, málokdy se tohle podaří.“
Pavel Vrba hodně řešil i to, že čeští reprezentanti narazili na svůj strop. Že nemohli hrát lepší fotbal. Máme podle vás hráče, kteří jsou schopni uspět?
„Jsem přesvědčený, že ano. To nám ukázala historie. Vrátím se k Poborskému na EURO 1996, z jeho výkonů jsem byl unesen. Takový výkon žádný z našich hráčů po dvaceti letech nepodal. Pracoval v rychlosti, pomáhal bránit. A nebyl sám. Proč má být nyní Island lepší než my? Taková malá země? To je pro mě nepochopitelné. Já tohle nemůžu strávit. Celé EURO vyhráli Portugalci – a kolik mají obyvatel? Téměř 11 milionů jako Česko. A nikdo nemůže říct, že to bylo nezasloužené.“
Proč hráči typu Poborského a spol. z EURO 96 momentálně v českém týmu nejsou?
„Protože vývoj fotbalu vyžaduje rychlost. Běžeckou, myšlení, vnímání, prudkost přihrávek. Z toho pramení tempo hry včetně herních návyků, návyků pracovat a řešit herní situace na malém prostoru rychle pod tlakem. A k tomu správný systém: organizace hry v obranné fázi a vědomé součinnosti při řešení útočné fáze. Plus disciplínu. Když připravíme náročné a odborně zdatné prostředí, tak zase hráče vychováme.“
Podle Pavla Vrby ale nemají šanci hráči, kteří hrají jen českou ligu. S tím souhlasíte?
„Ne, dá se hrát i s nimi. Dlouhé roky jsme byli podle různých žebříčků druzí na světě. Proč jsme klesli tak dolů? Jak je to možné? Zase jsme u toho – neděláme důkladné analýzy, ze kterých budou jasné výstupy. Takové, které budou srozumitelné i pro veřejnost. Tohle potřebujeme. Mít jasnou vizi, kam chceme směřovat. A názor, že se nám jen a pouze nenarodila generace hráčů? Nesmysl.“
Hodně expertů se ovšem shoduje, včetně nejvyšších představitelů FAČR, že tohle je hlavní důvod nezdaru. Že už nejsou Nedvědové, Kollerové, Barošové...
„To tedy budeme čekat, až se nějaká generace narodí? Sami s tím musíme něco udělat. Nemůžeme čekat a říkat si: ono se to nějak udělá, jedeme dál. Ale určitě nás nezachrání akademie FAČR tak, jak jsou momentálně nastavené. Zachrání nás jedině odborné a náročné prostředí, jak už jsem řekl.“
Lidé z FAČR tvrdí, že náročnost v akademiích bude. Že budou mít nejkvalitnější trenéry.
„Proč je nemají už teď? Je zavádějící říkat, že nás tyto akademie zachrání. Musíme chtít, abychom měli na víc. Když nebude fotbalové prostředí odborně zdatné, tak s tím nic neuděláme. Protože nevíte, jakým směrem jít. Nezachrání nás jen to, že budeme spoléhat, až se někdo narodí. Musíme akceptovat vývoj fotbalu.“
