PŘÍMO Z PODGORICE | Po sobotní porážce 1:2 v Kosovu zaplavila lavina kritických příspěvků sociální sítě. Fanoušci si nebrali servítky. Obzvlášť poté, kdy měli možnost v krátkém sledu shlédnout a porovnat výkony českých basketbalistů a fotbalistů. Ti druzí z toho vyšli prachbídně. „Vím, vím. Baskeťáci hrají skvělý turnaj, to srovnání přichází. Hráli jsme chvíli po nich. Rozumím tomu, že by lidé chtěli, aby se nám povedlo něco podobného. Mohli naše zápasy porovnat, hráli jsme hned po sobě. Co jsem viděl na sociálních sítích, tak nálada mezi fanoušky taková je. My ale nesmíme propadnout skepsi,“ kroutí hlavou Tomáš Vaclík. Po pondělním obědě v luxusním hotelu Verde Complex kousek za Podgoricou se gólman FC Sevilla rozvyprávěl gólman i tom, že před úterním střetem s Černou Horou je třeba, aby lídři týmu povstali a promluvili.
Po porážce v Kosovu jste se ocitli v situaci, že příští zápas musíte zvládnout. Nakolik je to nepříjemné?
„Víme, jak se skupina vyvíjí. Do konce zbývají čtyři zápasy, hrajeme s Anglií. Kosovo dokonce ještě dvakrát, navíc hrajou u nás. Pořád to máme ve svých rukou. Je to tak, že v úterý v Černé Hoře musíme zabrat, abychom se dostali zpátky do pozice, že oni budou nahánět nás.“
Budete chtít dokázat, že mužstvo má opravdu sílu? Je to tohle velký stimul?
„Ano, věřím, že to v úterý ukážeme. Stejně jako v červnu, kdy jsme oba zápasy zvládli. V Kosovu jsme začali dobře, ale po vyrovnávacím gólu šel výkon dolů. Jsem přesvědčený, že šlo jen o momentální zaváhání a že předvedeme lepší výkon a že i výsledek bude lepší.“
Kalkulujete, jak by se skupina mohla dále vyvíjet? Máte to propočítané?
„To ne. Pak do toho někdo hodí vidle, obere Anglii a nedopočítáme se.“
Skoro se nabízí, že kdo obere Anglii, dostane se do velké výhody.
„Přesně tak, získá plusové body. Zatím je Anglie hodně suverénní. Ve třech zápasech nastřílela čtrnáct gólů. Všichni víme, jak jdou zápasy po sobě a kdo má jaké soupeře.“
Jak dlouho ve vás ležel, nebo stále ještě leží výsledek z Prištiny?
„Osobně to házím za hlavu trochu později. Každý to má jinak. Znám kluky v klubu, nebo i tady, že jsou večer po zápase v pohodě. Někdo se na to potřebuje ještě kouknout a rozebrat. Každopádně si všichni uvědomují, o co hrajeme a v jaké jsme situaci. Nikomu z nás to není jedno.“
Byl to pro vás osobně v Prištině den blbec? Oba góly jste měl na ruce…
„V prvním případě hrál Suchoš (
Marek Suchý
) v souboji s Muriqim balon jako první. Míč šel v první chvíli od brány, pak se vracel zpátky. Chyběl mi fakt kousek. A ten druhej? Viděl jsem, jak Vojvoda střílí, balon směřoval na Suka (Tomáše Součka), na poslední moment uhnul, protože by asi hrál rukou, a pak už by balon hrozně blízko a já nestihl zareagovat.“
Patrik Schick
výkon mužstva hodně zkritizoval, naopak Jan Bořil nebo Marek Suchý tvrdili, že jste neodehráli špatný zápas. Na jakou stranu se kloníte?
„Viděl bych to někde mezi. Do vyrovnávacího gólu jsme byli lepší. Kosovo se prezentovalo stejně jako v celé kvalifikaci, čekalo na brejky, v kterých jsou hrozně silní. Navíc jsme věděli, že i když jsou v zápasech dole, tak je neprohrávají. Gól je nakopl a my ustoupili z naší hry. Měli jsme strach kombinovat. I kvůli tomu, jak došlo k vyrovnávací brance, kdy jsme chtěli hrát těžký balon doprostřed, a ztratili ho. Po změně stran nebylo deset minut zlých, pak se ale Kosovo dostalo do tlaku, hrozilo ze standardek a u jednoho rohu jsme zaspali. Pak šli dopředu vysocí kluci a začali jsme na ně nakopávat dlouhé balony. Už to nebylo moc o fotbale. Neřekl bych, že to bylo úplně špatný, ale ani top.“
Dalo se předpokládat, že Kosovo pojede na adrenalinové vlně, což se plně potvrdilo. Naopak vy jste vypadali studeně, nezaujatě.
„Když Kosovo hraje doma, tak ten kontrast je vždycky. Je to fráze, ale oni to hrajou hodně srdcem. Jsou hrdí, že můžou reprezentovat a dokázat ostatním zemím, že na to mají. Momentálně neprohráli patnáct zápasů v řadě, ze tří střel dají tři góly... Nicméně si nemyslím, že bychom hráli bez emocí, že by zápas někdo odchodil nebo se bál chodit do soubojů. Ovšem je pravdou, že v důležitých momentech nás přetlačili.“
Na kom teď bude, aby tým nahecoval, případně ostatním promluvil do duše?
„Lídři tady jsou. Máme kapitány, Suchoše nebo Vláďu
Daridu
. Plno kluků má spoustu odehráno včetně mě. Každý k tomu má, co říct. Slovo si klidně může vzít Brába (Brabec) nebo Koubas (
Koubek
).“
Je na proslov správný čas?
„Ano, nastala vhodná chvíle. Zase si ale nemyslím, že by se někdo na něco vyfláknul a nedělal, to co má. V červnu byla nálada, že je všechno super, přitom všechno super nebylo. Teď zase nesmíme být v náladě, že je všechno špatně.“
Lidé vás srovnávají s týmem basketbalistů, kteří září na mistrovství světa. Nevycházíte z toho moc dobře…
„Vím, vím. Baskeťáci hrají skvělý turnaj, to srovnání přichází. Hráli jsme chvíli po nich. Rozumím tomu, že by lidé chtěli, aby se nám povedlo něco podobného. Mohli naše zápasy porovnat, hráli jsme hned po sobě. Co jsem viděl na sociálních sítích, tak nálada mezi fanoušky taková je. Nesmíme propadnout skepsi. Za dva dny hrajeme…“
Dotýká se vás to?
„Všichni jsme na sociálních sítích, všichni vidíme, co kde kdo napíše a co z koho vypadne. Vypadá toho dost, donese se to k nám, pak ale záleží, jak si to přebereme mezi sebou. Když někdo sedí v Praze u telefonu nebo počítače, prd ovlivní, co se stane v úterý. To můžeme ovlivnit jen my. Musíme si všechno rozebrat, každý by si k tomu měl něco říct. To, co se píše, neovlivníme. Teď je doba taková, že každý se během vteřiny může připojit na Twitter a něco tam vypálit.“
Může síla negativních příspěvků posloužit zároveň jako motivace?
„Dokázat, že nejsme tak špatní, jak lidi píšou?“
Tak nějak.
„Nejsme tak špatní. Říkal jsem to už v předešlé kvaldě, že v týmu něco vidím a že kluci mají velkou chuť něco dokázat. Mužstvu stoprocentně věřím a jsem přesvědčený, že máme před sebou něco velkého.“
