Nizozemsko a jeho nejen fotbalová abeceda: Ajax, Cruijff a kolonie

Továrna na světové hvězdy, pojem v celém širokém světě. Absolutní vrchol zažil klub v první polovině sedmdesátých let minulého století, kdy vyhrál třikrát za sebou Pohár mistrů evropských zemí. Ještě důležitější pro nizozemský fotbal ale je, že z jeho akademie pravidelně vychází jeden špičkový hráč za druhým – od Johana Cruijffa až po Frenkieho de Jonga a spol.

Jestli je nějaká země proslulá bratry s úspěšnými fotbalovými kariérami, tak Nizozemsko. Takže jmenovitě – sourozenci Seedorfovi, Hasselbainkovi, Overmarsovi, Witschgeovi, Van de Kerkhofovi a nejslavnější De Boerové a Koemanové. A to bychom jich našli ještě víc.

Ta metoda je známá po celém světě, takzvaná Coerverova, kterou vymyslel Wiel Coerver z Kerkrade, mimochodem nositel přezdívky Albert Einstein fotbalu. Spočívá v postupném pyramidálním zvládání techniky míče až po trénink řízeného postupného útoku. Prvním známým hráčem, který prošel celou Coerverovou metodou, byl Boudewijn Zenden.

Město velké asi jako České Budějovice nemá ani echt dobrý ligový tým, Go Ahead Eagles spíš tak oscilují mezi první a druhou ligou. Ale v šedesátých letech tu vznikala jedna z prvních centralizovaných mládežnických základen, začínali tady taky bratři Overmarsové. Slavnější Marc v klubu držel asi sedm let vlastnický podíl.

Další ne tak slavné ani velké, ale zato důležité fotbalové město Nizozemska. Po Ajaxu a Feyenoordu patřilo FC Twente, které sídlilo právě v Enschede, k nejvýznamnějším domácím klubům při tvorbě nominací a slavných generací reprezentace.

Nymburský rodák se, bez tuzemské pozornosti, stal jednou z hlavních tváří obrody nizozemského fotbalu. František Fadrhonc stál u zrodu slavného totálního fotbalu, který piloval už v padesátých letech v Tilburgu a v šedesátých v Twente Enschede a Go Ahead Eagles. Byl u stříbra Nizozemců na mistrovství světa 1974, s Tilburgem má dva ligové tituly.

Další geografická odbočka, tentokrát do města v provincii Jižní Holandsko. Dalo jméno proslulému sýru gouda.

Do sportovní kultury Nizozemska tenhle sport téměř nepatří, ale právě v něm mají původ všechny fotbalové nápady stratégů z padesátých a šedesátých let, co vymýšleli totální fotbal. Právě hokejový způsob byl inspirací pro změnu rolí fotbalistů na hřišti, aby se útočníci víc zapojovali do bránění a obráceně.

Říkáme si slovo, které Nizozemci téměř neznají. Drtivá většina tamních škol nebo univerzit internáty nemá. Studenti nejčastěji bydlí buď v pronajatých bytech, nebo v rodinách.

Snad žádnému Nizozemci nemůže naskočit jasnější jméno na „C“, Cruijff, Johan Cruijff. Spolutvůrce totálního fotbalu, jeden z nejvýznamnějších hráčů fotbalové historie, ale taky jeden z nejvýznamnějších mozků a trenérů. Byl to on, kdo nizozemský vynález přinesl do Barcelony a pomohl přetvořit její kulturu, která se pak s Holandskem velmi silně propojila.

Původně velmi konzervativní asociace, která vznikla na konci devatenáctého století, se přibližně padesát let opravdu vehementně snažila, aby fotbal v zemi byl zájmovým koníčkem, a kluby pod touto hlavičkou nesměly svým hráčům platit ani flok. Později KNVB ustoupila nutnému trendu, který si vymohly vzbouřené kluby, a Eredivisie se i za skřípení zubů královské asociace zprofesionalizovala, z čehož později čerpal i národní tým.

Výlety do proslulých nizozemských coffeshopů jsou časté. Přitom konopí je v zemi nelegální, co je ovšem jiné, že tamní legislativa řadí marihuanu mezi měkké drogy.

Finále EURO 1988, Nizozemsko-Sovětský svaz, prásk, jeden z nejkrásnějších gólů historie šampionátu, téměř z nulového úhlu zvyšuje Marco van Basten nádherným volejem na 2:0. Stejně jako Johan Cruijff získal tři Zlaté míče, v letech 1988, 1989 a 1992.

Na trojmezí Nizozemska, Belgie a Německa se nachází nejvyšší hora země – Vaalserberg. Aby bylo jasné, proč se o zemi hovoří jako o placce, tady důkaz. Měří 322 metrů.

Nizozemci nemají oranžové dresy pochopitelně náhodou, je to dědictví po panovníkovi z šestnáctého století Vilému I. Oranžském, jehož rodina měla tuto barvu ve svém znaku. Pro obyvatele země je někým jako Karel IV. pro Čechy.

Jeden z nejdůležitějších bodů nizozemské ligové historie – profesionalizace Eredivisie. Ta proběhla na podzim 1954 pod tlakem odchodů nejlepších hráčů do zahraničí, kterým pak kvůli tomu svaz zakazoval reprezentovat.

Paul Quasten, dnes šestatřicetiletý matador, po otci Nizozemec, po matce Čech, který začínal v akademii Ajaxu, hrál mj. v Tilburgu a Waalwijku. Dokonce coby naděje odehrál osm zápasů v českých reprezentacích U19 a U21, obvykle na levém okraji obrany.

Trenér vicemistrů světa z roku 1974 a mistrů Evropy 1988, taky kouč Ajaxu, s nímž v roce 1971 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí, čtyřnásobný šampion Eredivisie a na vrchol španělské ligy dovedl Barcelonu na jaře 1974. Napsal knihu o vzniku totálního fotbalu, stal se symbolem nizozemského vývoje a legendou, z níž vychází téměř každý trenérský začátečník v zemi.

Na první dobrou vás napadne samozřejmě špičková dvojice Clarence Seedorf a Edgard Davids řečení dvojčata ze Surinamu. Obecně jde o silnou kolonii, kterou si Nizozemci od konce šestnáctého století budovali.

Všechno, co dnes vidíte, když přijdete na jakýkoliv ligový a i neligový stadion, když si pustíte televizi, prostě když koukáte na fotbal, pochází z revoluce vymyšlené Nizozemskem. Ta se rodila už v padesátých letech pomocí nových tréninkových metod mnohem náročnějších na fyzickou přípravu, hráči začali běhat v mnohakilových vestách v písku a přestávalo existovat striktní rozdělení na obranu a útok.

Po celé zemi, která je rozlohou téměř poloviční oproti Česku, se nachází na zhruba šedesát univerzit a vysokých škol. Významnými vzdělávacími oblastmi jsou Utrecht a Rotterdam.

Už tu byla řeč o profesionalizaci Eredivisie v roce 1954. Ta by se nikdy nestala, kdyby z područí královského svazu – KNVB – nevybočilo deset klubů a nezaložily si vlastní sdružení, takzvaně „vzbouřenou asociaci“. Ta pomohla urychlit změnu v ligových poměrech, mezi vzbouřence patřil například Alkmaar nebo Venlo.

Nizozemský národní tým má obrovské množství světových superhvězd, ale co se týče počtu startů v reprezentaci, mezi všemi vyniká Wesley Sneijder – 134 zápasů.

Pod tímto symbolem si nepředstavujte „špinavý“ Red Light District, amsterdamskou čtvrť napěchovanou vykřičenými domy. Je to symbol, který hlavní město používá více než 500 let a odkazuje na silnou rybářskou historii. Na kříži byl v prvním století našeho letopočtu umučen „otec“ všech rybářů svatý Ondřej, který se plavil po moři právě pod znakem tří bílých křížů.

Určitě jste to viděli mockrát. Johan Cruyff, Ruud van Nistelrooy. A pak Johan Cruijff, Ruud van Nistelrooij. V prvním případě jde o anglickou transkripci, ve druhém o tu původní, nizozemskou.

Společně s Německem a Portugalskem má Nizozemsko doma nejvíc Zlatých míčů. Zatímco u Němců posbíralo sedm trofejí dohromady pět fotbalistů a u Portugalců dva, Nizozemci mají tři držitele – Johana Cruijffa (3x), Marka van Bastena (3x) a Ruuda Gullita (1x).

27. 6. • 18:00

Nizozemsko

0:2

ONLINE

27. června

18:00

Česká republika

Zobrazit online přenos

Góly

Domácí:

Hosté: 68. Holeš, 80. Schick

Sestavy

Domácí: Stekelenburg – Dumfries, de Vrij, de Ligt, Blind (81. J. Timber), van Aanholt (81. S. Berghuis) – de Roon (73. Weghorst), Wijnaldum (C), F. de Jong – Depay, Malen (57. Promes).

Hosté: Vaclík – Coufal, O. Čelůstka, Kalas, Kadeřábek – Holeš (85. Král), Souček (C) – Masopust (79. Jankto), Barák (90+2. M. Sadílek), Ševčík (85. Hložek) – Schick (90+2. Krmenčík).

Náhradníci

Domácí: Krul, Bizot, Veltman, Aké, Wijndal, Berghuis, Promes, Klaassen, Gravenberch, Weghorst, Timber, Gakpo

Hosté: Mandous, Koubek, Brabec, Krmenčík, Jankto, Hložek, Vydra, Král, Matějů, Pekhart, Pešek, Sadílek

Karty

Domácí: Dumfries, de Ligt (č), F. de Jong

Hosté: Coufal

Rozhodčí

Karasjov (RUS) – Demeško (RUS), Gavrilin (RUS)

Stadion

Puskás Aréna, Budapešť

Návštěva

52 834 diváků